chomic_pisek komentáře u knih
Žádná epická fantasy, složitý svět a mraky postav, ve kterých se člověk ztrácí. Komorní road-trip akce. Uprchlí vězni, jeden "lepší" než druhej, Lovec v jejich patách a za ním cválá hodně úchylná banda, za kterou zůstává jen krev a popel. Komu z nich fandit? A může se tam objevit ještě někdo horší?
Moc mě to bavilo, ale přece jen mi tam něco chybělo, abych si úplně sedl na zadek. Kdyby to šlo, tak 4,5*.
Chtěl jsem to zkusit. Úchylárny mi nevadí, nevkus mě netrápí. Naopak, rád si hlavu nějakou dobrou volovinou propláchnu. Při čtení jsem se párkrát pobavil, ale kdyby na mě nevykoukl záznam, že mám přečteno, ale nehodnoceno, stěží bych si na knížku sám od sebe teď po pár měsících od přečtení vzpomněl.
Bratrstvo neohrožených po spartsku. Psát něco víc nemá cenu. Snad jen, že hudbou podbarvená verze od Audiotéky tomu dala další rozměr a zasloužila by vlastní bonusovou *.
Parádní soubor povídek na oddychové čtení. Inspirace historickými reáliemi a slovanskou mytologií, divoká příroda, řinčení kovu a válečný ryk. Co víc si přát?
Výborná adaptace části příběhu z Bouřkové sezóny s lehce hororovou atmosférou... By to mohla být, kdyby to kreslil někdo jiný. Stejně jako u předchozího dílu to pro mě naprosto sráží kresba, která se mi fakt nelíbí z mnoha důvodů, které bych ještě nějak skousnul. Ale u všech bohů, vždyť ta aguara vypadá jak Rocket od Skottieho Younga!
Příběh se mi líbil. Hezky temný a ne přímočarý a odhadnutelný, takový opravdu zaklínačský. Nechybělo ani vrtání v Geraltových citech, které má tak rád. Ale ta kresba, ta to sráží a tak nemůžu dát 5*. Hranaté neodělané postavy mi prostě nesedly. Nemluvě o tom, že Geralt vykřikuje znamení jako Saxana...
Zajímavý nápad, bylo zábava sledovat, jak se účastníci postupně odhalují, vybarvují (a mizí). Ale přišlo mi to zbytečně zdlouhavé. Zahuštěnější by to mělo větší říz.
Akce od začátku do konce. Úchylná, krvavá, sprostá. Přesně tak jak to máme od Kotlety všichni rádi. Bylo fajn vydat se s Bezzemkem do jiné doby a jiného prostředí a vyměnit kosení emzáků za mordování nácků. Doufám, že se k Janovi a Veronice ještě někdy vrátíme, přece jen mají co vyprávět za staletí jejich životů. Tohle prolínání totálních hovadin (v dobrém slova smyslu) s historickými reáliemi je fajn.
Důstojný konec série, který si nezadal s předchozími. A teď hurá na na Stalingrad a Vlky.
Přečteno, ale chvilku mi to trvalo, nějak jsem se nazačetl, děj mě nevtáhl. Hlavní záporák, Řetězový kníže, se mi líbil asi ze všeho nejvíc. Jeho příběh se v průběhu knihy hezky poodkrýval a to jak dopadl a v jakém stavu je vlastně v "současnosti" je hodně nápaditý. Fantasy mám rád, vlastně asi nejradši ze všech žánrů, ale elf běhající ve vzduchu, létající užovky a veležížala, která se skálou prokousává jako cukrovou vatou na mě byli moc. A pak taky moje fantazie nestačila na to, když Vylami kopla užovku do slabin. U všech bohů, kde má užovka slabiny? :-) Dalšímu dílu šanci dám, přece jen to do sebe něco mělo (proto jsem se přiklonil spíš ke 3*), ale nedočkavost se konat nebude.
Další doplnění seznamu věcí, které jsem už měl znát dávno. Příběh se mi líbil, měl pěknou atmosféru a dovedu si představit, že v době vydání to mohlo být opravdu něco nevídaného a dechberoucího. Co mi ale vadilo bylo to, že všichni páni byli stoprocentní gentlemani, samý pevný charakter a ztělesnění odvahy a sebeobětování a paní Harkerová žena nad ženy. To všechno by vůbec nevadilo, ale škoda, že tam v té partě nebyl nikdo neutrální nebo prospěchářský, prostě cokoli, co by vyvážilo ty gentlemany ryzích ctností, kteří se navzájem pouštěli do dveří a zároveň se distingovaně dohadovali, kdo první a raději obětuje svůj život za dámu v nesnázích. Pak by to mělo ještě zajímavější náboj.
Tahle povídka patří mezi moje nejoblíbenější části příběhu o Geraltovi, ale v tomhle vydání jde spíš o ilustrace než o samotný příběh. Ty jsou povedené a perfektně dotvářejí atmosféru, jak se člověk pročítá povídkou. Hodně mě to bavilo, i když jsem ji předtím četl nebo slyšel zdramatizovanou nesčetněkrát. Jen škoda, že se autor na můj vkus až moc inspiroval detaily ze hry. Ale chápu, že si to nejspíš žádal byznys.
Rodina Landsmanových nikdy nezklame, ať už vypráví Jindřich nebo Nataša, i když méně obvyklý pohled Nataši mi přijde vtipnější. Asi protože z něj občas slyším vlastní ženu. Příběhy z dovolené pobavily, ale nebylo to tak, že bych se celou dobu popadal za břicho. Asi je to tím, že jsem úplně všem zážitků z dovolené v Bulharsku neporozuměl. My dovolenou u moře nepotřebujeme a jezdíme každý rok k (mým) rodičům na chalupu.
Paráda. Tahle kniha smrděla mořem, rybinou, potem a chc..., teda výměšky, ať už se uvolňovaly z živých nebo mrtvých. Zase jsem byl vtažen do atmosféry, jen mi trochu chyběla postava, které bych se vyloženě chytl a prožíval to s ní na 100%. Ani ta Lovka si mě úplně nezískala. Ale to nevadilo. Plynulost textu a dialogy byly, jak už jsem si zvykl, nenucené a přirozené a sedly do prostředí jako dýka do holínky. Škoda, že Vrhač neměl víc prostoru. To je jediná výtka, která mě napadá. A pak mi taky vrtá hlavou, odkud Míša ví, jak bolí suchá dě*ka?
Edit: Nechápu, co všechny tak dráždí na obálce. Mně se líbí :-)
Potvrzeno, Míša Merglová definitivně zařazena mezi moje nejoblíbenější autory. Její knihy se čtou samy. Člověk vůbec nevnímá, že čte. Prostředí děje čtenáře obklopí a dialogy Cu a Minangara jsou tak přirozené, že si člověk přijde, jako by u piva seděl s nimi. A ačkoli milostné linky příběhů většinou neprožívám, tady jsem držel zpocené palce, aby to oběma klaplo. Těším se na další knižní setkání s autorkou.
Kotleta je záruka zábavnýho oddechu. Praha budoucnosti mě tady oproti prvnímu dílu z nějakého důvodu vytáhla víc do atmosféry, možná i díky krátkému výletu za její ochranné systémy. Ale děj mě naopak vyloženě nepohltil. Hlášky a názvy ulic na současné dění pobavily a určitě nelituju přečtení.
Pořád mám v sobě tu nechuť k nezničitelným upírům s kvérama, ale to je moje věc a netřeba to víc rozvádět. Druhý díl mě bavil víc. Dá se říct, že jsem už Bezzemkovi i fandil, ale spíš kvůli Petře. Když to tak vezmu, tak je vlastně jedno, o čem Kotleta píše. Mně to prostě baví, i když se postavy a prostředí netrefí do mého vkusu.
Nebaví mě "moderní" upíři. Nebaví mě emzáci. Baví mě Kotleta. Z toho plyne moje rozpolcenost při čtení a hodnocení. Celou dobu se ve mně mlelo to, že ten rozstřílenej upír přežije snad všechno (bože!). Ale to, jak je to napsaný, mě nutilo číst (poslouchat) dál. Navíc se musí nechat, že ten nápad původu upírů je fakt dobrej a neotřelej. Další plus za to, že fyzicky dokonalou Veroniku a Kateřinu doplnila oplácaná Petra. Nemůžu říct, že mě to nebavilo, ale nedokázalo mě to vtáhnout, tak abych Bezzemkovi opravdu fandil. Na druhou stranu, dalším dílům určitě dám šanci. 3.5*
Příběh pana Bočka je zajímavý a rád jsem si ho poslechl. Faktické vsuvky byly vítaným doplněním. Škoda, že se informace v nich obsažené často opakovaly. Poslouchal jsem jako audioknihu, takže jsem neviděl obrazový materiál, který je podstatnou součástí podobných knih. Proto není 100% fér hodnotit knihu jako celek. Ale co se týče textu, tak jen 3*. Přišlo mi, že by šlo ze vzpomínek p. Bočka vytěžit více a dát jim větší prostor.
Poslední týdny jsem strávil ve společnosti kapitána Steina a to nadávání na mohamedány mi tak přirostlo k srdci, že nešlo nevyhledat dalšího turkobijce. Tahle kniha byla brutální (ve všech možných významech slova). Hadrový hlavy lítaly, až z toho džaurům přecházel zrak. Příběh plný zvratů, který bavil od začátku do konce a nechyběl ani můj oblíbený popud k oživení či doplnění znalostí. Paráda. Díky a těším se na další díl.