Rekvalifikační kurz
Ondřej Neff
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/211396/bmid_rekvalifikacni-kurz-211396.jpg
3
39
39
Tato černočerná komedie s groteskními prvky se zabývá kontroverzním tématem trestu smrti. S nadsázkou, z níž ovšem mnohdy mrazí, zkoumá, co by se asi tak stalo, kdyby k obnovení tohoto trestu přikročila Evropská unie. Jisté je jedno, rázem by chyběli mistři popravčí. A tak, aby se vyhovělo zadání z Bruselu, bude zapotřebí urychleně otevřít speciální rekvalifikační kurz. V něm budou vhodní kandidáti – muži i ženy (politická korektnost si přece žádá genderovou rovnováhu ve všech oblastech) – podrobeni náročnému výcviku, než budou náležitě připraveni pro výkon tohoto čerstvě rehabilitovaného povolání. Ondřej Neff ve svém novém románu navázal na žánr „mystifikační fikce“, který s úspěchem využil už v Tušení podrazu a Celebritách. Tentokrát s příměsí detektivky: není náhodou, že osudy deseti adeptů a adeptek připomenou slavný příběh Agathy Christie o deseti malých černoušcích. Kdo z účastníků kurzu nakonec uspěje v náročné konkurenci, kdo vyjde jako vítěz z náročného výběru, do kterého se zaplete i zuřivý reportér Reflexu Jiří X. Doležal a profesionální ochránkyně lidských práv Rufaro Latifová? Jde o fikci plnou temného humoru, ale až dočtete, možná si s nutkavou obavou pomyslíte: A opravdu se nic takového nemůže stát?... celý text
Přidat komentář
Zajímavý nápad, bylo zábava sledovat, jak se účastníci postupně odhalují, vybarvují (a mizí). Ale přišlo mi to zbytečně zdlouhavé. Zahuštěnější by to mělo větší říz.
Kniha byla čtivá a bavila mě od začátku do konce. Téma jako Katyně od P. Kohouta.
Velice zábavná "mystifikační fikce".
Temná, černá groteska. Ne úplně snadná. Ale on ten Neff není obecně jednoduchý.
Jestli se autor neinspiroval Procesem od Kafky, tak už ničemu nerozumím. Na rozdíl od klasika jsem se však náramně bavil.
No obvykle českou literaturu moc nečtu. Ale zaujalo mne téma. Jako nebylo to špatné, ale styl psaní se mi ne úplně líbil. Ale bod dávám za Třeboň ☺️
Zoufalé a bohužel pramálo zábavné čtení,než jaké jsem očekával.No a naprosto to zabíjejí postavy kurzu,které se chovají jako děti v mateřince.Jediné plus byla za Třeboň,i když jen naprostý moula by v Šupince pil Radegast,když je hned vedle pivovar Regent.10%.
Sloužím v práci s kolegou, jehož čtenářský vkus je mi vcelku blízký. A tak vždy zvědavě nakukuji, co zrovna čte. Napadá mě – že to je vlastně také jedna z výhod analogového čtení. Že můžete vidět, co ten druhý čte. Tedy pokud čtenář zrovna nemá knihu zabalenou v umolousaných novinách, jak bývalo tu a tam zvykem. Do mé čtečky kolega nevidí. Ani spolucestující ve vlaku. Možná by nějaký šikovný startupista mohl vymyslet pouzdro na čtečku, které by dokázalo zobrazit obal knihy. Ovšem hned mě napadá, že v dnešní „fakenews“ éře by většina měla na obale „Filozofický slovník“, ale ve skutečnosti by četli nějaký ty šedivý odstíny. Inu tak…
U této knihy jsem viděl, jak se kolega usmívá pod vousy a pochechtává se. Na jeho čtení bylo – abych tak řekl – radost se koukat, což není časté. Nakonec jsme o knize i autorovi hodili řeč. Neff. Ondřej. No jasně. Toho přeci znám jak své boty. Jsem si myslel. O knize jsem kdysi cosi četl, pak mi sešla z mysli. A tak mi jí kolega půjčil.
Jak bylo podotknuto, byl jsem přesvědčen, že Neffa mám vlastně načteného. Jako fanoušek sci-fi. Přece. Jenomže co to bylo za knihy? Mrknu na bibliografii. Aha. Já asi četl jen pár povídek. Někdy v osmdesátkách. A pocit, že ho mám načteného, jsem získal prostřednictvím jeho webů. Zejména toho o digitální fotografii. Jediné co jsem skutečně četl a co si pamatuji, bylo Tušení podrazu. Ludvík Souček byl pro naši generaci pojem. Jeho knihy jsem hltal a příběh ztraceného třetího dílu Tušení s kamarády řešil nesčetněkrát.
Takže k Rekvalifikačnímu kurzu. Já to nedočetl. Ne, že by to bylo tak špatné. To rozhodně ne. Sžíravá ironie – alá Hlava 22 – byla zábavná. A kdyby kniha měla o dvě stě stránek méně, náramně bych se bavil. Takhle jsem měl pocit, že sedím kdesi v kempu, u hořící fatry, hvězdné nebe nade mnou, mravní zákon ve mně a můj parťák z Mat-Fyz se jal vyprávět vtip. A vypráví, nadšený, natěšený, protože on pointu zná a hrozně se těší, až jí řekne. A tak vypráví, pochechtává se, vtip je stále delší a delší a delší… Oheň pomalu dohoří. Hvězdy se ztrácí v přicházejícím svítání. A on stále vypráví… Sedím s ním u ohně jako poslední. Ostatní už chrní ve stanech. A já čekám na tu pointu. A když se na obzoru vyhoupne slunce a on asi po sté řekne: no a tak potom to bylo takhle… vzdávám to a odcházím do lesů. Nohy mám mokré od rosy. Zadumaný. A zklamaný. Tak už to prostě chodí, když si vyrazíte na párty s Mat-Fyzákama… Pohádky není nikdy konec. A žádnej zvonec. A vypravěč pravděpodobně stále sedí u vyhaslého ohně a vypráví a vypráví a vypráví…
Já si nakonec trochu pomohl. Přeskočil jsem oněch dvě stě stránek. Dozvěděl se, jak to bylo s těma kočkama. A jak dopadli frekventanti kurzu. A v anotaci se dočetl, že jsem přišel o scénu s Jiřím X. Doležalem. To mě vlastně ani nemrzí. Já toho chlapa nějak nemusím. A nevím, zda ještě chci číst něco od Neffa. A už dost. Nebo budu stejně dlouhej, jako ten maník vod vohně…
Kdyby se jednalo o stostránkovou novelu, nebál bych se hodnotit plnou palbou. Ondřej Neff totiž umí být příjemně troufalý, ironický, sarkastický a hlavně trefný. Ovšem jak text třísetstránkového románu ubíhá, čím dál víc mi neustálé omílání toho samého začalo lézt krkem. Dialogy najednou přestaly být zábavné, postavy sympatické a zápletka vlastně nikam neeskalovala - ano vyvíjí se, ale po chvilce jsem si na systém „nejhorší možná varianta“ zvykl, pročež další vývoj neměl čím překvapit. A to beru v potaz, že jde o satiru toho nejdrsnějšího ražení, která nestojí na dějových kličkách. Naneštěstí autor není zas až tak třeskutě vtipný, abych si místo všeho jmenovaného užíval pouze stylistiku. Možná v jiný čas a za jiné situace.
PS: Občas se v různých knihách vyskytnou scény či postavy, které se vám zapíší do duše, ať už v kladném smyslu, nebo v tom záporném. Z Rekvalifikačního kurzu jsem si odnesl vražedkyni dávající nehlídaným nemluvňatům do pusy klíh. No, a další noční můra je na světě.
Máte rádi černý humor? Absurdní situace? Máte chuť se zamyslet i zasmát? Ondřej Neff vám toto vše dodá ve skvělém balení a úžasné formě.
Kniha nemusí sedět všem, ale pokud vám tento šálek čaje zachutná, budete se skvěle bavit.
Doporučuji.
Místy jsem si říkala, že to není dobrá volba pro první seznámení s knihami od tohoto autora. Příběh byl relativně poutavý, ale jinak mi filozofie skupiny, která se dělí na menší části a ty spolu kují pikle, aby se dostali dál, příliš nesedí.
A jak ten proces ZNOVUZAVEDENÍ nejvyššího trestu začne? Třeba takhle. Kdo ví.
Zpráva ze dne 17. července 20XX
Na základě tlaku vycházejícího z mínění veřejnosti dospěl prezident k závěru, že je pro zachování celistvosti českého národa nutné zahájit proces likvidace. Poté co Parlament ČR posoudil priority, a vláda navzdory těžkostem ve státním rozpočtu uvolnila finanční prostředky, vypisuje Ministerstvo spravedlnosti konkurz na významnou exekutivní pozici ve státní správě – kata.
Nabízíme: nepravidelnou pracovní dobu a nadprůměrný plat
Fyzické předpoklady kandidátů nejsou, a s ohledem na jejich diskriminační povahu ani nemohou být, stanoveny.
Pozice však vyžaduje:
• určitý stupeň patologičnosti (tvrdé povahové rysy, schopnost uzavřít se před utrpením druhých a nedopustit proniknutí slitování),
• odborné znalosti,
• praxi – kandidát musí mít zkušenosti s organizací externích pracovníků, kteří s ním jakožto se „zvoleným nositelem úkolu“ bez ohledu na bezpečnostní rizika a předpisy budou spolupracovat. Jejich počet se však omezuje rozsahem finančního zajištění z každoročně přidělovaných vládních prostředků.
Kandidáti splňující tato kritéria budou v příhodné době, nejpozději však do konce tohoto roku zhodnoceni komisí Ministerstva spravedlnosti. Závěry komise budou poté předloženy na společném zasedání vlády.
Přihlášky do konkurzu posílejte na adresu:
Ministerstvo spravedlnosti ČR
Vyšehradská 16
128 10 — Praha 2
Obálku s přihláškou označte heslem: Projekt Z
JUDr. Tomáš Krvavý, tajemník
Není to špatné. Místy malinko utahané. Závěr se dal očekávat, ale ten úplný finál jsem nečekal. Celkově mě kniha bavila a zpříjemňovala mi cesty do práce a z práce.
Autorovy další knížky
| 1998 |  Tma |
| 2007 | Tma |
| 1989 |  3x Kája Saudek |
| 1988 | Měsíc mého života |
| 2007 | Jeruzalémský masakr motorovou pilou |
Bavila mě. Byla napínavá, občas jsem se trochu bála.