Cleo De Nile
komentáře u knih

Nezlobte se na mě, 1D mám docela ráda, ale větší blbost aby jeden pohledal. A takovou Mary Sue jako je Irenka jsem snad ještě neviděla. Paolini napsal v autorčině věku Eragona. Marcela Remeňová napsala ve 13 letech Osm světů, což je moc pěkná knížka. Ale tohle? Já být slečnou Petříkovou, dám si to tak možná na blog jako fan-fiction.

Z tohoto období jsem přečetla už spousty knih, ale každá je svým způsobem jiná, a vyvolává ve mě spoustu pocitů. Tato nebyla výjimkou. Příběh Władysława mě hluboce dojal, a nesmírně ho obdivuju, protože navzdory všem těm hrůzám, obrovskému strachu o sebe i o své blízké, si dokázal zachovat zdravý rozum. V příběhu je navíc krásně vidět, že ne všichni nacisté byli nacisty dobrovolně, a věřili v to, za co bojovali.


Tahle série je prostě moje srdcovka, a mohla bych ji číst neustále dokola, ale to by nemohly nevycházet nové knížky :-D Konkrétně tenhle díl zůstane asi navždy mým nejoblíbenějším - z největší části asi proto, že to bylo moje první setkání s Bradavicemi a našimi milovanými hlavními hrdiny. Při každém čtení si užiju příběh od začátku až do konce, a mám vyznačené i své oblíbené pasaže - většina z nich se týká Brumbála :-)

Pozoruhodná a výborně napsané kniha, kterou jsem zhltla za dva dlouhé zimní večery, a když jsem zrovna nečetla, neustále jsem tím příběhem žila a přemýšlela jsem nad ním. Děj se odehrává v neblaze proslulých 50. letech, a hlavním hrdinou je svérázný sympaťák Lev Děmidov. Nejde tu jen o vyšetřování a detektivní zápletku obecně, ale velký důraz je kladen rovněž na boj jednotlivce proti společnosti, proti zkaženému systému, v jehož ideály už nevěří.


Zásadně nesouhlasím s tím, že jsou knihy Jodi na jedno brdo. I kdyby měly všechny jen jeden námět, Jodi ho pokaždé zpracuje a rozvine zcela originálním způsobem. Hodně se mi líbily kapitoly z pohledu otce, který nebýt jeho nesnášenlivosti k ostatním rasám působil skoro normálně. Nic takového jsem ještě nečetla, a nechci, aby mě někdo pochopil špatně, v žádným případě se nechci xenofobů apod. zastávat, ale jeho chování jsem tak trochu chápala. Ne schvalovala, ale chápala. Tak jako tak jsem samozřejmě fandila Ruth, ale mojí oblíbenou postavou se stala Kennedy.


Vlastně se ani nedivím, že si od nás k maturitě nevzal Hamleta skoro nikdo. Hamlet je napsán spisovným, vytříbeným jazykem, jehož uměleckost někdy i brání porozumění. Já jsem si ale příběh užila, a někdy bych ho ráda viděla i v divadelním zpracování. Moc se mi líbí Shakespearovy hrátky se slovy, a obzvlášť část s Hrobníky se i moc líbila, a pak samozřejmě Hamletovo polemizování nad životem. Je to vcelku náročnější četba, ale já se do ní ráda s chutí pustím někdy v budoucnu znovu.


Geniální, ve své době šokující kniha. Jedni kvůli ní Oscara Wildea milovali, druzí zatratili. Příběh o Dorianovi, který díky Henrymu zatouží po věčném mládí, a chce si užívat života se vším všudy, a až když je příliš pozdě, uvědomí si, jak se choval. V knize je spousta myšlenek, nad kterými jsem se pozastavila, a některé z nich jsem si i vypsala. Dorian Gray se dočkal mnoha filmových i divadelních zpracování, ale za mě je pouze jedno jediné divadelní stejně dobré (ne-li lepší) než tato kniha.


Hodnotím plným počtem, jako u všech autorčiných knih, akorát nerozumím tomu, proč MOBA do knihy nezahrnula Author's Note, kde autorka popisuje, jaké reálně osobnosti jí byly při vytváření svých postav inspirací. Pro Lorelei to byly například hned dvě ženy, ale to se čeští čtenáři bohužel nedozví. (:


Horor to možná je, leč gotický, který se u nás na literárním poli poslední dobou netěší zrovna velké oblibě. Alespoň mám takový pocit. Sama autorka píše, že jde o gotický román, tak tomu budu říkat tak. Je to nicméně příběh s výbornou atmosférou a skvěle propracovanými postavami, a deníkové záznamy jsou příjemným zpestřením děje. Je škoda, že díky ne zrovna šťastnému zařazení do edice Fobos už na Facebooku sbírá jednu negativní recenzi za druhou. Nicméně já jsem do toho šla s jistým tušením, že to navzdory podobné obálce asi nebude zrovna druhá Darcy Coates, a tak jsem zklamaná nebyla. Určitě se podívám i po autorčiných dalších knihách. :)


Další z knih, co jsme měli číst k maturitě, ale já se na to vykašlala a až teď jsem si k ní našla cestu a přečetla ji. Je to moc hezky napsaný příběh, jež prý vychází ze skutečné německé báchorky. Knížka obsahuje spoustu zastaralých slov, a tak je to občas docela oříšek. Je to opravdu až poeticky krásně psané dílo, velice čtivé, a po jehož přečtení vám bude smutno, a budete mít rozhodně o čem přemýšlet.


Jedna z nejlepších detektivek, jaké jsem kdy četla. Spojit dohromady vyšetřování vraždy a geocaching je geniální nápad, čtení jsem si moc užívala a dokonce jsem dostala chuť vydat se na lov kešek. Hlavní vyšetřovatelská dvojice je sympatická, a my se dozvídáme i něco z Beatricina osobního života, který není zrovna růžový. Odhalení pachatele a jeho motivu bylo šokující, vůbec jsem to nečekala a myslela jsem, že to celé dopadne jinak.


Ach jo, tuhle knížku jsem zjevně vůbec nepochopila. Zdálo se mi to až moc syrové, zbytečně zmatené, chaotické, depresivní a nechutné, zkrátka a dobře mě příběh o mladém chlapci, později muži, vůbec nezaujal a nic to ve mě nezanechalo. Při čtení jsem se neustále přesvědčovala, že už budu vlastně skoro na konci, a ocenění, která kniha vyhrála, si podle mě vůbec nezaslouží. Četla jsem ji vlastně z donucení a po dočtení jsem ji hned někomu věnovala, třeba ji ocení více než já.


Tolkien moc dobře věděl, jak napsat velkolepé, grandiózní finále skvěle našlapané a propracované série. Konec nenechá snad nikoho na pochybách, že byl autor doslova génius. Zakončení je jak se patří, a předchází mu brilantně rozvinutý příběh o tom, jak jsou naši milí přátelé už skoro na samotném konci putování. Netřeba dodávat, že ani tentokrát to nemají lehké a všechna jejich snaha a odhodlání málem přijdou vniveč. Je to o poznání temnější než předchozí dva díly, a nenechá vás to vydechnout.

Už několikrát jsem se setkala s názorem, že by si kniha zasloužila jiný konec. Nemyslím si. Nelze říct, že by se z toho pak stala vyloženě tuctová a zapomenutelná kniha, ale rozhodně by nebyla tak populární a ceněná. Já jsem si navíc během čtení ani trochu neoblíbila žádného ze dvou hlavních hrdinů, jen jsem si užívala prostředí, ve kterém se příběh odehrává, a nechala jsem se donést k nevyhnutelnému konci. Hlavní myšlenku knihy oceňuji, na svou dobu je to velmi pokrokové dílo.


Před chvilkou jsem dočetla poslední stránku, a hned se musím podělit o svoje dojmy. Páni, to bylo tak... neskutečné. Ben je asi má úplně nejoblíbenější knižní postava, jeho nadhled, optimismus, síla a nezdolná povaha si mě získaly. I to, jak se staral o Ashley a myslel v první řadě na ni. Byla to jedna velká dobrodružná jízda, plná napínavých momentů, kde jsem se o oba - totiž, pardon, všechny tři hrdiny neskutečně bála. Ten zvrat na konci jsem tušila už o poloviny, ale i tak jsem byla dojatá. Autor to napsal moc krásně. A u posledních stránek se mi dokonce do očí vehnaly slzy štěstí, oni k sobě prostě patří.


Ohodnotit tuhle knihu není jen tak. Když jsem si ji pořizovala, bylo to v domnění, že jde o parádní strašidelný příběh, při jehož večerním čtení budu muset mít všechna světla v domě rozsvícená, a strachy nepůjdu ani na záchod. To jsem se tedy parádně sekla, nebála jsem se. Ale přesto ve mě kniha jeden silný dojem vyvovala, a to sice odpor ke stavbě jménem Hill House. Popis se autorce doopravdy vyvedl, jako kdybych v tom domě byla. Hlavní postava byla zvolena dozajista výborně, hodně se mi zamlouvalo, jak si Shirley Jackson poradila s její povahou a myšlenkami, které začal dům ovládat. Také se mi líbilo, že si vlastně někde v hlavě uvědomovala, že za to může Hill House, jen si to odmítala připustit. Nicméně absenci strašidelné atmosféry, na kterou jsem se těšila, autorce neodpustím, a nebýt toho, jak to celé dopadlo, na víc jak na dvě a půl hvězdy by to opravdu nebylo. Takový lepší průměr.


Když jsem četla knihu poprvé, ještě jako žákyně základní školy, byla jsem docela rozčarovaná - vůbec mě to nebavilo tak, jako fimové zpracování (tehdy byl Atrej mojí platonickou láskou :D), a navíc jsem s překvapením zjistila, že to zdaleka nekončí tam, kde film. A to se mi nelíbilo. Při každém dalším přečtení jsem si ale knihu zamilovávala víc a víc, a pokaždé jsem v ní našla něco jiného. Zkrátka už to neberu jako vymyšlený příběh, ale jako studnici zajímavých myšlenek, při jejímž čtení si ale vždycky skvěle odpočinu.


Uf, tak tohle ne. Tentokrát půjdu proti proudu, a mám dokonce dojem, že jsem četla jinou knihu než ostatní :D
Neskutečně nesympatické postavy, otřesný překlad (pracoval pro Marvel, ne Marvela! a Storm není kluk, proboha, to je takovej problém si to dát na Google?) , už od začátku je vám jasný, jak to s tím znásilněním bylo a jak je to i s tou věcí, co se stala potom. Trix bych nejradši profackovala, chovala se jako typickej pubertální spratek, co přijde o "lásku svýho života" a začne kňourat a kopat kolem sebe. Její kámoška šlapka byla taky na pár facek. Nudná učitelka, co chrápe se studentem a taťulda a celá ta jeho eskymácká story mě vůbec nebrali. Jsem zklamaná o to víc, že je to kniha od Jodi Picoult, která patří k mým nejoblíbenějším autorkám, a myslela jsem, že její knize nikde nedám méně než čtyři hvězdičky. Mám dokonce dojem, že všechny, co jsem zatím četla, byly na pět hvězdiček. Tohle opravdu ne.
Jediné plus je to, že se to i přes předvídatelnost a můj naprostý nezájem četlo samo, a pak ještě ten komiks. Jednu nebo nula hvězdiček dávám jen knihám, které ani nedočtu, proto dávám dvě.


Já si tedy naopak myslím, že to byl díl nejlepší... Bec mě jako postava zaujala mnohem více než třeba Grubbs. Knihu jsem přečetla jedním dechem dnes dopoledne a ačkoliv se mi moc nezamlouval konec, pět hvězdiček si podle mě zaslouží ;)


Jedna z nejkrásnějších knih, jaké jsem kdy četla. Je v ní ukrytá ohromná síla, nezlomnost ducha a příběh lásky. Lásky, která dává životu smysl. Autorčin jemný, citlivý styl, mě naprosto okouzlil.
