coquus
komentáře u knih

Celý román se odehrává na půdorysu klasické honby za pokladem, kdy se ti zlí snaží dostihnout a vyřídit ty dobré, přičemž ve jménu vyššího dobra zakrývajícího sobecké pohnutky jsou schopni čehokoli. Přestože je příběh více méně předvídatelný, pořád jde o kvalítní čtení zejména díky originální myšlence či nápadu, kolem nějž se všechno točí.


Vyprávění z pohledu malé holky mě teda moc neoslovilo. První půlka vůbec, pak se děj trošku rozjel a když už to v místech kolem soudního procesu začalo vypadat zajímavě, rychle tomu došel dech a ani mírně zamyšleníhodný konec už to nezachránil. Pro mě trochu zklamání.


Za mě ještě o trochu lepší než první díl. Příjemně oddechové čtení, které je pořád místy lehce sakastické. Přidat "postavu" ARTa byl výborný nápad, takový chlapík se hodí - nejen v nouzi.


Tato kniha se mně v rukou ocitla více méně náhodou, a tak když už byla po ruce, proč se do ní nezačíst. I když básně nejsou druhem literatury, který bych vyhledával, nakonec jsem knihu přečetl celou. Musím přiznat, že se mně občas povedlo zachytit myšlenku, která stála za povšimnutí či úvahu - a navíc se to ještě rýmovalo, pozoruhodné…


Docela obtížné čtení, na něž je potřeba se soustředit - což asi na každou knihu tohoto druhu. Tento spis byl napsán před více než sto lety, a proto je zajímavé, porovnat Leninovy závěry s dneškem. Ať se nám to líbí nebo ne, v mnoha věcech měl pravdu. A zatímco zde je zdlouhavě dokládá statistickými čísly, v realitě kolem nás jsou doslova hmatatelné, stačí se podívat na zprávy. Možná se od Leninových časů změnil slovník popisovaných jevů, čemu se tehdy říkalo nadvláda monopolů, dnes můžeme nazvat korporátním fašismem, ale podstata zůstává.
A jak je to s tím zahníváním? Lenin uvádí: "... jako každý monopol vytváří i tento monopol nezbytně tendenci k stagnaci a zahnívání. Pokud jsou zaváděny, byť i dočasně, monopolní ceny, mizí v jisté míře i podněty k technickému a tudíž i k jakémukoli jinému pokroku k vývoji vpřed, a vzniká pak hospodářská možnost uměle brzdit technický pokrok. V Americe např. vynalezl jakýsi Owens stroj na výrobu lahví, což znamená převrat v tomto výrobním odvětví. Německý kartel výrobců láhví skupuje Owensovy patenty a zavírá je do zásuvky, zabraňuje jejich využití." Nejsme snad i dnes svědky takovýchto jevů, kdy nástup nových technologií je bržděn z důvodu patřičného zpeněžení technologií dosavadních?
"...až se jednoho krásného dne probudíme, udiveně se rozhlédneme: kolem nás nic než trusty a před námi nutnost nahradit soukromé monopoly monopoly státními."


Kdybych věděl, že takový klasik má ve svých básních tolik krásných vulgarismů (např. sv…k, v…ák nebo p…), sáhl bych po něm už mnohem dřív. I v dnešní době se jedná o svěží a stále aktuální dílko – i když bohužel nedokončené. Můžu je doporučit i pro ty, kteří básně běžně nečtou.


Předchozí díl jsem sice nečetl, ale pro pochopení děje to naštěstí nebylo potřeba. Děj tohoto historického románu plyne více méně poklidně, což je kupodivu ku prospěchu věci. Celkem dobře je zde vykreslena atmosféra doby, jenž čím dál méně přála obyčejným lidem, kteří chtěli prostě jen žít. Musím říct, že tento dobře napsaný příběh zcela splnil mé očekávání.


Není sporu o tom, že se jedná o velice humanisticky laděnou knihu. S mnohými myšlenkami souhlasím, s mnohými nikoli, každopádně bylo poznat, že příběh byl napsán již před lety. Zaujalo mně nenásilné propojování a návaznosti jednotlivých povídek, avšak na můj vkus působil celek až příliš zadumaně či filosoficky.


Detektivka z drsné školy napěchovaná černým humorem, asi tak bych v kostce charakterizoval tuto knihu. Komické až absurdní situace střídají okamžiky vážnější, to vše zahalené v atmosféře pesimismu, jemuž se však hlavní hrdinna nepoddává. Vše je popisováno dost humorně, což vytváří příjemný celkový dojem.
"Často bývá nejlepší nedělat nic a jen tak okounět. Tím chci říct, že když vám všechno připadá nesmyslné, pak to nemůže být úplně nesmyslné, protože si uvědomujete, že to je nesmyslné, a vaše vědomí nesmyslnosti tomu téměř dává smysl. Chápete, jak to myslím? Optimistický pesimismus."


Další příjemná historická detektivka, tentokrát z Brna. Mám přečtené asi tři knihy z této série a tato tak nějak zapadá do osvědčeného standardu. Zaujal mě způsob, jakým se Ota dostal z olomouckého vězení. Nevím, zda-li by si v reálu opravdu domyslel jak se věci mají, ale v tomto oddechovém příběhu proč ne.


Jedná se o příjemně napsanou knihu popisující dějiny Říma z doby prvních císařů. Postav a jmen je tam sice až až, ale při troše pozornosti se v tom dá docela dobře orientovat - netvrdím, že ve všech, ale v těch nejdůležitějších osobách určitě. Claudiovo vyprávění je docela svižné a srozumitelné, což je důležité zejména při popisu nejrůznějších zákulisních intrik a motivů jednání postav.
Zajímavý pohled do uvažování císaře o svém nástupci:
"Nesnesl by představu (Tiberius), že by po něm nastoupil někdo, kdo by mohl získat větší oblibu než on sám. Ale zároveň dělá všechno možné, aby ho lidé nenáviděli a aby se ho báli. A tak až ucítí, že má namále, bude se rozhlížet po nástupci, který by byl o něco horší než on. A najde Caligulu."


Děj románu je zasazen do alternativní minulosti Londýna, jemuž vládnou parou poháněné počítače. Nápad velice dobrý, ale příběh samotný se mně zdál dost roztahaný, nejasný. Ke konci knihy to vše začíná dávat jakýs takýs smysl, ale celkově chabý dojem už to zachránit nemůže. Tak nějak jsem od této knihy čekal víc.


Tohle byla jedním slovem jízda od začátku až do konce. Přímočarý příběh, dramatická akce a nevšední zakončení jsou silné stránky této knížky. Jako akční oddechovku můžu doporučit.


Po několika stránkách jsem si sice zvykl na podivný jazyk, v němž je příběh napsaný, ale vůbec mně to nezaujalo. Knížka má dost předvídatelný děj se slabým koncem, takže celkově mně po přečtení připadala taková nic neříkající, povrchní a prázdná.


Příběh se zpočátku rozjížděl pomalu, ale brzy to začalo mít ten správný šmrnc, kdy se člověk od čtení jen těžko odtrhává. Líbila se mně špetka tajemství a zajímavě zamotaný avšak skvěle vypointovaný příběh.


Tahle útlá knížečka obsahuje čtyři jednoduché rady, jak změnit svůj postoj ke světu a životu. Autor zde celkem logicky a hlavně čtivě vysvětluje význam dodržování jednotlivých popsaných principů. Avšak platí, že čím jednodušší rada, tím těžší její dodržování. Nezbývá, než to zkoušet znovu a znovu, protože teprve opakování dělá mistra.


Trošku slabší než první díl, ale přesto jde o výborný příběh a více méně smysluplné zakončení celé trilogie. Oproti prvnímu dílu se v této knize trochu změnila situace na povrchu, kdy už z jakéhosi důvodu nehrozí nebezpečí mutantů, o to nebezpečnější jsou zde však samotní lidé. Nevím, zda-li to byl záměr autora, ale dost mě zaujala paralela metra se současným světem. Opravdu žijeme na zcela jiném místě než Arťom?
"A jak se dá našinci ještě vládnout? Je třeba ho neustále zabavovat, rozptylovat jeho pozornost. A přitom ho držet pěkně zkrátka. Takříkajíc ho kanalizovat. Podsouvat mu nějakou ideu. Náboženství nebo ideologii. Bezpřestání mu vymýšlet nepřátele. Bez nepřátel stojí jeho život za starou belu! Bez nepřátel je ztracený! Nedokáže sám sebe vymezit. Nic o sobě neví."


Když jsem jako kluk četl tuto knihu, zdála se mi v té době naprosto úžasná. Po několika destítkách let jsem se k ní vrátil, a musím říct, že už to nebylo ono. Příběh je pořád zajímavý, ale docela mně tu chyběla nějaká záporná postava. Ono vylíčení postav vůbec je tu takové více méně ploché. Navíc celá atmosféra příběhu působí tak hrdinsky, neohroženě a směle, že to až ubírá příběhu na autenticitě. Holt je to kniha, kterou je potřeba číst v určitém věku, kdy uvedené nedostatky moc neřešíte.


Jako fanoušek serie knih s agentem Pendergastem jsem nemohl vynechat ani tento román. A byla to jednoznačně trefa do černého. Od začátku do konce autoři udržují čtenáře v napětí, takže se to čte skoro samo. Doporučuji.


Ze začátku jsem se nějak nemohl vžít do děje - a tak to pokračovalo až do konce knihy. Snažil jsem se ji však dočíst v marné naději, že na konci to celé bude dávat smysl. Děj, který se co chvíli rozbíhá do mnoha slepých a až příliš často nezajímavých odboček, je jen velice sporadicky zachraňován očekáváním věcí příštích, což je vzhledem k počtu stránek zoufale málo. Postavy jsou sice věrohodně vylíčeny i s jejich psychologií a motivy jednání, ovšem žádná mě neuchvátila natolik, abych jí nějak zvlášť fandil, či byl zvědavý na její další osudy. Tak nějak mně byly lhostejné. Ani žádná z myšlenek zde vyslovených nepadla u mě na úrodnou půdu většího zamyšlení. Uznávám, že se jedná o mnohovrstevnatý román, ovšem žádná z těchto vrstev mě nijak zvlášť neoslovila. Zatím jsem nad Irvingem hůl nezlomil; pod dojmem skvělého filmu bych si rád přečetl Pravidla moštárny, ale „díky“ Garpovi to rozhodně nebude hned.
