Cula09 komentáře u knih

Několikrát jsem zaslechla holky, jak se bavily o této knize, nikdy jsem o ní pořádně neslyšela a nevěděla, co je zač. Všechny ale udivovalo jak vášnivý a drsný sex se v knize odehrává. Jelikož nejsem a nikdy jsem nebyla žádná čtenářka, nezajímala jsem se o tuhle, ani žádnou jinou knihu, ale po zfilmování knihy Padesát odstínů šedi, a po zhlédnutí filmu, když jsem zjistila, o co přesně jde, tak jsem se rozhodla, že si ji přečtu, abych viděla, jaký rozdíl je mezi filmem a knihou. Někdo tvrdil, že kniha je lepší, někdo tvrdil, že film je lepší, já netvrdím ani jedno ani druhé, protože mně se líbilo oboje. Musím uznat, že jsem se toho filmu i knihy chytla a tak jsem se na film podívala snad 8x, mimochodem, když už je i český dabing, musím říct, že katastrofa, jak dabing, tak souznění s herci, tak překlad :/ Když jsem film dokoukala, nemohla jsem jinak, než si přečíst druhý díl a poté i třetí díl. Tak mě to nadchlo, že jsem si všechny tři díly musela přečíst ještě jednou :D Jsem asi blázen. Nejhorší na tom všem bylo, že písnička, která byla ve filmu od Ellie Goulding - Love Me Like You Do, ve mně vyvolávala nezkutečné vibrace a pokaždé, když jsem ji slyšela, jsem nevnímala okolní svět. Názor na všechny tři knihy je jasný. Moc se mi líbily všechny tři díly a ráda si je zase někdy přečtu :) A mimochodem, souhlasím s holkama - napínavá, vzrušující, i když musím uznat, že jsem čekala více erotiky a když už je i film, tak více erotiky i tam, ale co naděláme, režisérka Sam Taylor-Johnson na to měla patrně jiný názor.

5 12.08.2015

Ó Dublin Street..
Tahle kniha mě dojala. Ačkoliv musím říct, že nejsem žádný čtenář, nikdy mě knihy nelákaly, až po zfilmování Fifty Shades of Grey, kdy jsem si přečetla všechny tři knihy (Padesát odstínů šedi, Padesát odstínů temnoty, Padesát odstínů svobody), i když vím, že to tak bylo u většině lidí, že jakmile šel film do kin, všichni si to náhle museli přečíst a já nebyla výjimkou. Dublin Street byla moje čtvrtá kniha v životě, myslím opravdová kniha, ne jako PiPi dlouhá punčocha :D Docela lituju, že jsem s knihami nezačala už dřív, protože, pokud vás kniha baví a má napínavý děj, je to něco nezkutečného, když musíte do školy nebo do práce a nemáte čas na knihu a jakmile se vrátíte domů, dáte si horkou koupel a zalehnete nebo usednete s knihou, která vás baví, dáte si šálek čaje nebo kávy a ponoříte se do děje, je to něco úžasného. Ale vraťme se ke knize. Na tuhle knihu jsem narazila náhodou. Měla ji dostat k narozeninám jedna bratrova kamarádka, ale bohužel ji odmítla, takže jsem si ji vzala s sebou na dovolenou. Pořádně jsem se neponořila do vody, jako do knihy, protože byla tak napínavá a vzrušující, že jsem se nemohla ani pořádně bavit, užívat si dovolenou, ale jenom číst, číst, číst.. Ačkoliv musím říct, že kniha mi občas dost připomínala zmíněných Padesát odstínů. Proč? Braden a nevlastní milující matka, šedý oblek, spousta peněz, Jocelyn a její nezkrotná touha po sexu a hlavně, DOHODA. Je fakt, že nepadla dohoda o mlčenlivosti a žádná smlouva. Ale uzavřeli takovou dohodu, že spolu budou jenom spát. Pravda je, že už je to pár týdnů, co jsem knihu přečetla, tudíž na ní nemám obsáhlejší názor, ale musím říct, že mi prostě v moha kapitolách připomínala již zmiňovanou knihu. Ale kniha mě nadchla a určitě si ji ráda zase někdy přečtu a samozřejmě vřele doporučuji. :) Teď se chystám na další díl od Samanthy Youngové - London Road a doufám, že mě stejně potěší, jako Dublin Street.

4 12.08.2015

Nikdy jsem nečetla tip knihy, jako je tahle, ale musím říct, že se mi to moc líbilo. Přečetla jsem ji jedním dechem v noci v posteli, musela jsem si dát pár facek, abych se probrala, párkrát se podívat do světla, abych neusnula a opravdu ji přečíst až do konce, ikdyž jsem ji četla do 5 do rána :D Knize bych nevytkla asi nic, možná mě mrzelo, že nepadlo závěrečné obvinění a samozřejmě jsem si přála, aby to byla Brigid. Ale celé to tak nějak vyšumělo, že si človek řekne ,,a jako kde jsme?” Ale budiž, každá mince má dvě strany, bohužel tady je na hraně.

2 22.09.2018

Takže, kde začít...
Tato kniha mě ze začátku vůbec nezaujala, asi dva měsíce jsem byla zaseklá na desáté straně. Když jsem se ale jednoho dne odhodlala, že si ji musím přečíst a přetrpět ten (pro mě) nudný začátek, začala jsem v knize samozřejmě nacházet zalíbení. Byla to první kniha, u které mi ukápla slza a občas jsem se i zasmála. Tak jsem se vžila do děje, že jsem ani netušila, jak dokážu prožívat nějaký příběh. Samozřejmě že jsem přečetla první (Dublin street) a druhý díl (London road). Dublin street pro mě byl na prvním místě i po přečtení druhého dílu, ale po přečtení několika komentářích, kde jste si velká většina z vás oblíbila právě tady tu, jsem tomu pořádně nemohla přijít na chuť. Ale máte pravdu, je skvělá! Nepovažuju ji za nejlepší ze tří, ale na stejné pozici s prvním dílem, ale líbily se mi všechny tři :) Teď mě ještě čeká poslední díl, na který jsem také moc zvědavá. Abych se vrátila ke knize, jak jsem psala už výše - začátek mě nebavil, až nudil, ale potom se mi to moc líbilo, byla jsem z toho nadšená a jakmile jsem v ní našla zalíbení, stačily dva dny na to, abych ji přečetla. Ačkoliv musím uznat, že mě zklamali Joss a Braden, kteří pro mě tvořili dokonalý pár, Joss se mi ztrácela už v druhém díle a teď se mi už oba nějak oddalovali. Jediné, co bych tomu vytkla, je příhoda s Natovým otcem Nathanem. V téhle části mi příjde, že autorka knihy si opravdu něvěděla rady a musela tam plesknout nějakou bombu, kterou měla lehce napravit vztah mezi Olivii a Natem, poté mě zamrzelo, že konec skončil jak jinak, než těhotenstvím a zasnoubením. I když jsem od 1/4 knihy věděla, jak to celé dopadne, tak mě to trošku zamrzelo, přece jen jsem od toho čekala něco víc. Na závěr ale musím napsat, že mi kniha zvýšila sebevědomí, čehož si cením a myslím, že nejsem jediná. :) Za mě 5 hvězdiček.

2 17.10.2015

Zhruba po dvou letech jsem se vrátila ke čtení a začala touhle knihou od Liane Moriarty. Všude se o ní mluvilo a tak jsem se po nějaké té době odhodlala k tomu ji taky přečíst. Líbilo se mi zpracování té knihy jako takové, ale co se týče příběhu, nijak zvlášť mě to nenadchlo. Vše se dalo předvídat, samozřejmě jen ne to, kdo umřel a kdo za to mohl, ačkoliv jsem se ponaučila už z jiné knihy, vždy je to ten, od kterého by jste to nejmíň čekali. Smrt jednoho z tatínků mě nenadchla ani pozitivně, ani negativně. Knize dávám 2**

1 22.09.2018

Achjo.
Udělala jsem velkou chybu. Brouzdala jsem internetem a přemýšlela nad tím, co si přečíst a když jsem narazila na tuhle knihu, u které jsem si přečetla popisek a komentáře, ve kterých jsem objevila, že je kniha zfilmovaná, zkoukla jsem trailer a poté ihned celý film. A to jsem neměla dělat! Film byl krásný, dojemný a mně už se ta kniha číst nechce, přitom věřím tomu, že by se mi moc líbila. Snad najdu chuť k tomu si ji i přesto přečíst a vžít se do role hlavní hrdinky Lou. No a také porovnám co bylo lepší a jak hodně je si film podobný s knihou.

(SPOILER)
Dívka ve vlaku - kniha roku 2015, trhající rekordy v rychlosti prodeje, vychvalována na každém rohu. A já se ptám PROČ? Po této knize jsem velice toužila a hodně jsem přemýšlela nad tím, jestli si ji koupit nebo ne, ale přiznejme si, jsem spíš tip člověka, který knihy stahuje, než kupuje. Jakmile jsem se k ní dostala, myslela jsem si, že to bude jedna z těch skvělých knížek, u které se krásně vžiji do děje, budu napnutá z každé kapitoly a ano, byla jsem připravená i na to, že se prolistuji několika stránkami, které mě nebudou bavit, ale že celá kniha? Nevím čím si kniha zasloužila ocenění, protože pro mě to začalo být zajímavé až, jakmile Anna našla u Toma Meganin mobil. Co se hlavní hrdinky (Rachel) týče, nebyla mi protivná ani jsem na ni neměla zlost, jak píše pár lidí. Myslela jsem si to, že zabila Megan, že si to jen díky labilitě a alkoholu nepamatuje, ale pořád jsem si říkala, že je to nějak jednoduché, že to určitě ona nebude, ale že to bude Tom..? No jo, vždycky je to ten, o kom by jste si to vůbec nemysleli :) Knihu jsem sice přečetla, abych zjistila, jak to dopadne, ale vůbec mě to nebavilo, myslela jsem, že to budu mít za dva dny přečtené, ale trvalo mi to asi 3 týdny. Fakt, že jsem si mohla přečíst konec, ale tohle já nedělám. 2**

1 19.08.2016

Asi po roce se vracím k této knize, kterou jsem doposud nedočetla. Bohužel mě kniha ničím nezaujala. První díly od autorky jsem přečetla všechny a se zalíbením. U jiných knih jsem se prolouskala opravdu nudným začátkem, než mě kniha začala bavit, ale u India Place jsem selhala. :D Myslím že by mě po velké - VÉÉÉLKÉ spoustě stránek začala bavit, ale už jsem na to neměla náladu a ani chuť. Takže nedokážu posoudit. No co, snad se k ní někdy vrátím a budu schopna se k ní vyjádřit. :)

Druhý díl od E. L. James, Padesát odstínů temnoty pro mě byla ještě více napínavější, než první díl (Padesát odstínů šedi) a to proto, že se tam odehrává velká spousta napínavých událostí, než v prvním díle. Ellen Lincoln, Jack Hyde, Leila, všechny tyhle postavy mě stále překvapovaly a já se nedokázala nabažit každého odhalení. Vzpomínám, jak jsem si kazila oči, když jsem si knihu četla jenom za světla od notebooku a po každé půlhodině sáhla na myš, abych rozsvítila obrazovku, která po půlhodině zhasla. 18:25, 20:47, 22:18, PŮLNOC. Čas plynul jako voda a já se stále nedokázala odtrhnout od knížky. Jedna napínavá kapitola vedle druhé. Náhle jedna hodina ranní a já měla vstávat do školy ,,To néé, dočtu poslední kapitolu a jdu spát", kapitola končí, ale má napínavý konec ,,To si děláš p*del, musím číst dál", naráz 3 hodiny ranní ,,A dost!''. Ráno vstanu, nachystám se do školy, usednu do autobusu, přesedám do vlaku a vytahuju knížku s krásnou, lesklou maskou na přebale. No samozřejmě, zase jsem musela číst, nebyl den kdy jsem nepřečetla aspoň jednu kapitolu, i když, je pravda, že knihu jsem měla za dva dny přečtenou. Každá kapitola mě něčím zaujala. Nemohla jsem si pomoct. A můj názor na knihu? Myslím, že tady jsou další slova zbytečná ;)

1 12.08.2015

Zdravím :)

Právě jsem dočetla knihu a jelikož jsem se na tuhle stránku přidala teprve před pár dny a uvedla sem moje přečtené knihy, nedokázala jsem je popsat tak, jak jsem to cítila právě po přečtení. Tahle kniha nebude výjimkou. I když jsem knihu dočetla právě teď, je pro mě těžší, napsat o knize svůj názor a to hlavně z toho důvodu, že jsem ji četla ve slovenštině. Neumím moc mluvit slovensky, ale rozumím slovensky. Takže jsem rozuměla všemu, až na pár slov, každopádně, právě proto, že jsem knihu četla ve slovenštině, bylo pro mě těžší si dobře zapamatovat děj. Nevím proč. Ale abych napsala nějaký svůj názor.. Kniha mi ze začátku přišla docela nudná, ale to většinou začátky jsou. Akorát u tohoto dílu jsem se musela prokousat přes několik stránek, než mě kniha začala bavit. Pořád jsem si říkala, proč jedna holka nenáviděla Jo, když knihu četla. Pořád jsem tomu nepřišla na kloub. Jo se mi zdála jako milá, krásná, šikovná žena. Snažila se postarat o brášku, tudíž jsem chápala, že chodila se samýma zbohatlíkama. Chápala jsem ji v mnoha ohledech, ačkoliv musím říct, že Dublin Street mě bavil rozhodně víc, teď se už i Joss změnila v někoho jiného, nedokážu si představit, jak na mě zapůsobí další díl - Jamaica Lane. Celá knížka nebyla nudná, ale v mnoha případech mě nic nerozrušovalo, jako v předchozím díle. Napjatá jsem byla teprve když se objevil její otec, ale jen chvíli, dokud zase nezmizel. Můj názor na knihu je takový "nijaký". Nevím, jak knihu popsat, většinou, když přečtu knihu, hned si o ní dokážu popovídat s nějakou kamarádkou, nebo někým, kdo už to četl, ale u této knihy mě bohužel nenapadá nic, co bych mohla prodiskutovat. Můj závěr je stejný, jako v celém mém komentáři. Dublin street byl pro mě napínavý a nemohla jsem se od něj odtrhnout tudíž dávám 5 hvězdiček. London Road - dávám 3 hvězdičky. Tento díl mě ničím nezaujal. Teď se chystám na pokračování již zmiňované knihy - Jamaica Lane a doufám, že mě zaujme a nezklame jako London Road.

12.08.2015

Třetí díl Padesát odstínů svobody pro mě už nebyl tolik napínavý, i když, našla se nějaká scénka, u které se mi napnulo tělo, ačkoliv začátek nebyl nijak zvlášť zajímavý a konec byla klasika, jak se říká. Konec dobrý, všechno dobré. Ale přečíst jen dvě knihy ze tří, je jako jít do práce napůl oblečená.

12.08.2015