cuzan
komentáře u knih

Bravurní literární porno, ať už knihu napsal kdokoliv. Oscar Wilde asi ne, není těžké dohledat, že krom českých zemí nikde LF neznají, a už vůbec ji nepřipisují Wildovi.


Obecně je to nádherná kniha, plná pravdy. Člověk si v ní může ráno něco přečíst a kontemplovat nad tím pak po zbytek dne. A takto celý život. Mám v knihovničce obě vydání, tedy to z roku 1947, i to "současné" z roku 1992. Vydání z roku 1992 mluví pro mě srozumitelnějším jazykem, na druhou stranu i "archaické" vydání s vůní staré knížky má cosi do sebe.

Padla mi do ruky v antikvariátu, dívám se, pročítám, jméno Svarúp Murti mi nic neříká, pročež otevřu knihu tam, kde je medailonek autora, dívám se na tvář muže na fotografii a říkám si "Hm, tak tento Ind vypadá jako Nešpor zamlada." Podívám se pozorněji a pod fotografií je uvedeno jeho jméno a životopis. Nevěděla jsem, že tvoří také poezii, měla jsem ho za autora, který se věnuje závislostem a návykovému chování a možná tím víc mě tato kniha uchvátila. Krásná kniha plná lásky, naděje, moudrosti a pravdy. Vedle textů autora jsou v ní obsaženy i citáty indických klasiků.


První z knih Zlatého fondu poezie, se kterou jsem měla tu čest. Báječný výbor, pro seznámení se s Baudelairem, a to seznámení celkem zevrubné, naprosto ideální. Především jsem ocenila, že kniha obsahuje jednak některé originály básní a různé překlady téhož textu. Pročež krom obdivování Baudelaira, přináší i poznání ohledně překladatelské činnosti jiných, českých básníků.


Palčivá bolest osamění autora, se kterým procestuji Ameriku, kontrastující s lhostejností horkých letních dnů, to je to, co mě pár let zpátky nutilo číst tu knihu každé léto. To, že se to odehrávalo na pozadí bouřlivých a vášnivých 40./50. let v Americe, tomu přidávalo drajf, který pro mě ale byl spíš leit motiv, než hlavní důvod ke hltání této knihy.

Kdyby mi někdo řekl, že si může přečíst jen jednu knihu na světě, a ptal by se, kterou si má přečíst, bez váhání bych mu řekla: "Přečti si Malého prince, to ti úplně stačí na celý život."

Kdo nemá tygra, jako by nebyl. I když je to třeba černý panter. Tato knížka je knížka mého života. Láska mého života. Tygr mého života.


Patřím ke generaci, která vyrůstala s Harrym. Když šel do kin první film, nebylo mi ani jedenáct. Druhý den jsem běžela do knihovny zjistit, jak to bude s Harrym Potterem a tajemnou komnatou. A děsně mě to vzalo. Díky Potterovským knížkám jsem objevila kouzlo radosti a požitku ze čtení knížek, díky Potterovským knížkám jsem se dostala k dalším knížkám a knihám a dalšímu poznání. A jasně že pořád věřím, že ta sova s mým přijímacím dopisem se někde ztratila nebo ji skolil nějaký mudla.