Czeva komentáře u knih
Podle mne velmi pěkný a velmi realistický popis pěšího cestovatele, který jen výjimečně přijme svezení. Ocenila jsem především, že si autor na nic nehraje – asi proto, že se svými životními zkušenostmi nemá žádné intelektuální výlevy zapotřebí a dokáže být vděčný za drobnosti. Líbí se mi používaná čeština s jen pár chybějícími čárkami a naprostým minimem nespisovných výrazů, k jejichž častějšímu použití barvité příběhy určitě sváděly. Krásně se četla i díky pestrým popisům přírodních krás, městských památek, cestovatelských úspěchů i nesnází, života chudých a přitom štědrých místních obyvatel, i problémů, jimž procházené jihoamerické země čelí a jejichž absenci my ve střední Evropě považujeme za samozřejmost.
O hvězdičku míň si autor vysloužil opomenutím vysvětlení, proč se počet v rámci knihy ušlých kilometrů liší od jejího názvu – bude druhý díl? byla situace na konci knihy nezvladatelná? – čtenářovi by stačila jedna objasňující věta, takto se musí jen dohadovat.
Po knize jsem sáhla trochu z nouze, když byly knihovny zavřené (2021), ale byla jsem jí příjemně překvapena. Zpočátku jsem si například vůbec neuvědomovala, že je kniha původně určena děti a mládež. Ano, příběh je celkem lineární, nicméně obsahuje spoustu myšlenek, jež jsou v současnosti velmi aktuální. Celou knihou prostupující výzvy k laskavosti, ochraně a zkoumání přírody a k respektu jiných národností do naší doby rozhodně patří.
Je zajímavé číst pohled na historické události (i o Česku) z pohledu Nečecha. Výborné je určitě poskytnutí souvislostí s dalšími odehrávajícími se v jiných částech Evropy, pro současného čtenáře je rozhodně přínosné zařazení map s hranicemi tehdejších státních celků, osobní vzpomínky pamětníků a omezení kapitol vždy na jedno časové období, chronologicky. Poslední třetina za mne trochu rozvleklá, překladateli bych vytkla časté nepřeložení textu nejen z autorovy rodné holandštiny – a to nejsem jazykově nevybavená.
Velmi zajímavý vhled do fungování jedné z nejstřeženějších českých věznic potvrzuje, že kvalita instituce je záležitostí vedení a konkrétních zaměstnanců. Osobní postřehy zaměstnanců i vězňů tvoří pestrou mozaiku lidských osudů. Osobně jsem velmi bojovala s dočtením kvůli gramatickým chybám (obzvláště čárky a mně/mě) a hovorové češtině, jejíž použití se snažilo zachovat autenticitu výpovědí, ale hlavně u výpovědí zaměstnanců mi přišlo zbytečné a rušivé.
Kniha se věnuje základním informacím o rybníkářství jak ve známých oblastech jižních Čech, tak méně známým středočeským vodním plochám nebo územím na západě země a na Vysočině. Nezaměřuje se pouze na vodstvo, ale uvádí informace i o obcích a památkách poblíž, čímž může posloužit také turistům. Po převážně historickém úvodu je kniha rozdělena do zeměpisných celků, ve kterých jsou zmiňovány konkrétní rybníky včetně jejich velikosti, základních dějepisných údajů a případných zajímavostí z okolí. Rybám navzdory názvu knihy moc pozornosti věnováno není.
Podle mého názoru se mohlo věnovat více péče fotkám, jež tvoří významnou část publikace. Mnoho z nich vypadá vybledle a bez kontrastu třeba z jen důvodu, že byly pořízeny v nepříznivém čase: rybníky se často na obrázcích objevují v téměř černobílé kombinaci skoro bez barev, jsou vypuštěné nebo proti téměř bílé, zcela nezajímavé obloze. Mezi přitažlivé fotografie se naopak určitě řadí spíše neobvyklé obrázky zimní či ty, jež dokumentují výlovy.