Dak83 komentáře u knih

Díla s havířskou tématikou jsou moje srdcovka a protože Pestré vrstvy Ivana Landsmanna už mám za sebou, rád jsem při plnění Čtenářské výzvy 2019 sáhl po relativně nové knize Ladislava Vrchovského. A dobře jsem udělal. Jako člověk, který na Ostravsku vyrůstal a znal osobně spoustu havířů (doktorů i inteligentů - jak je autor v knize úsměvně dělí), četl jsem Vrchovského částečně autobiografický román s dojetím. Horníci v jeho pojetí jsou jako kovbojové z rodokapsu, jejichž příběhy jako malý tak rád hltal: hrdinové, desperáti, slaboši, i mizerové, ale i chlapi, se kterýma byste chtěli sfárat kilometr pod zem. Podobně jako Landsmann zachycuje svébytnou atmosféru regionu, nářečí "po našymu" i specifika profese, v níž jde každou vteřinu o život a podle toho se lidé "odsouzení" k práci v dolech chovají. Byli to svého druhu socialističtí zlatokopové, novodobí prospektoři, kteří se řízením osudu nebo hnaní touhou po relativním blahobytu (v duchu hesla Já jsem horník, kdo je víc) přidali k profesi s cejchem, který nad regionem visí dodnes, i když se těžba v dolech ostravského revíru už před desítkami let zastavila. Ale zatímco Landsmannově knize ve druhé půli při líčení života v emigraci došel dech, tady si příběh napětí a spád udrží až do konce. Doufám, že se kniha prosadí, třeba i jako doporučená četba, protože to, jak líčí dobu komunismu a praktiky, které režim uplatňoval vůči nepohodlným lidem, je v dnešní době víc než potřebné připomínat. Zvlášť, když se z podzemí ke slunci opět derou pazgřivci s chováním a myšlením komunistických papalášů. Osobně si myslím, že by dílo bylo skvělým námětem pro televizní seriál v duchu Quality TV, tak snad se toho někdo chytne:-)

1 24.02.2019

Výborně napsaná kniha o jednom vcelku zbytečném životě. Nick je homosexuál, který si plní své životní sny, tím, že se nechává hýčkat a vydržovat příslušníky britské konzervativní elity. Od úplného začátku je jasné, že mezi ně nepatří a i přes svůj - do poslední chvíle skálopevný - dojem, že je přece součástí rodiny,nakonec pozná, že košile je vždycky bližší než kabát. Krizová situace vyjeví jeho zoufalou naivitu v plné parádě. Kniha má dvě roviny - jednu sexuální, kdy Nick se svou homosexualitou až překvapivě snadno (skoro by se chtělo říct - i na dnešní poměry) proplouvá prostředním konzervativní smetánky v době vrcholícího thatcherismu a počínající epidemie AIDS; a druhou třídní - titul z Oxfordu pro něj má být vstupenkou do světa moderní aristokracie, chlapců, co spolu mluví, ačkoliv on sám pochází ze středostavovské maloměstské (a v jeho očích nesnesitelně přízemní) rodiny. Obojí se nakonec ukáže jako mylný předpoklad a tvrdý pád na zem nedokáže zbrzdit ani jeho pověstný smysl pro estetiku a umění, ona eponymní linie krásy, která se vine dějem celé knihy a prostřednictvím autorova vytříbeného jazyka ozvláštňuje, co by jinak byl nejspíše tuctový příběh o vzestupu a pádu. Vedle jazyka jakým je psána, činí knihu vyjímečnou a hodnou přečtení především Hollinghurstova schopnost popsat atmosféru Anglie 80. let napříč všemi společenskými vrstvami i jeho zachycení homosexuální touhy ve světle všudypřítomné hrozby smrtící choroby.

4 10.02.2019

Smál jsem se od začátku do konce. Postavy Smrťe i jeho nešikovného učedníka Morta si zamilujete. Pořád nemůžu pochopit, jakto, že tohle fantastické dílo ještě nemá svou vlastní disneyovku, protože úspěch animáku by byl zaručen. Stačilo by jen doslova překreslovat obrázky, tak jak je Pratchett psal, slovo od slova. Je to má první kniha ze světa Zeměplochy, čtená v relativně pozdním věku, přesto mě pohltil autorův smysl pro humor a hlavně naprosto úžasný překlad Jana Kantůrka. Bez něj by, troufám si tvrdit, byl úspěch Pratchettových knih v Česku poloviční. Už se těším na další setkávání s postavami a lokacemi tohoto obřího univerza.

3 12.10.2018

K Hastrmanovi jsem se dostal skrze diskuzi o filmu s členem rodiny, který jej označil za slátaninu. Film jsem dosud neviděl, ale příkré hodnocení představovalo výzvu, protože kniha je povšechně považována za úspěšnou i díky ocenění Magnesií Literou. Za sebe musím říct, že mě Urbanův Hastrman pobavil a určitě dám šanci jeho dalším knihám. Svěží postmoderní úkaz, nepodobný ničemu, co jsem v poslední době četl - kniha, která kombinuje vesnický román, idylku, pohádky, horor, magický realismus, politický thriller, levicovou eko agitku, new age a druidy do jednoho obřího slepence, který překvapivě funguje. V první části kouzlí Urban nádherné obrazy českého venkova, místy má člověk pocit, že čte báseň v próze a na břehu dokského rybníka musí každou chvíli zahlédnout Karla Hynka Máchu (vsadil bych, že "cameo" postava poutníka je právě přímým odkazem na něj). Druhá část je stylově hodně odlišná a přiznám se, že ač je jazykově i dějově mnohem jednodušší, musel jsem se do jejího čtení nutit. Místy ovšem i zde vyraší kouzelné obrazy, třeba pasáže pod vodou novomlýnské přehrady vrací náladu zpět do doby knihy první, jako by se s ponorem pod hladinu vodník vrátil zpět v čase. Můžu doporučit všem lidem, kteří mají rádi divné věci a chtějí se nechat unášet autorem. Pokud si čtením utvrzujete svůj názor a chcete mít jasno, hledejte jinde. Autor se s pomrknutím dotýká řady vážných témat (ať jde o emancipaci, ochranu přírody či českoněmecké soužití), činí tak s určitou naivitou, ale nejde mu upřít nadšení a autentičnost. Závěrem bych se obloukem vrátil k filmovému zpracování, které si po přečtení úplně nedovedu představit, snad jedině kdyby ho režíroval Guillermo del Toro s alespoň půlmiliardovým rozpočtem. Ale Karla Dobrého mám rád, tak tomu Havelkovu pokusu dám šanci. Kniha za přečtení určitě stojí.

10 12.10.2018

Skvělá autobiografická prvotina velmi talentovaného autora, která oprávněně vzbudila pozdvižení po celé Francii. Já ji vnímám především jako klíč k pochopení myšlení a chování lidí na chvostu společenského žebříčku. Příslušníků narůstající vrstvy prekariátu, frustrovaných jedinců na okraji společnosti, kteří nejsou schopní uniknout vlastnímu osudu (a často se o to ani nepokoušejí). Autor se trefil do té správné doby - kniha vpodstatě podává vysvětlení, kde se berou nálady ve společnosti, které umožňují nástup lidí jako je Le Pen, Okamura nebo Zeman. A poukazuje na to, že se s tím nedá nic dělat - rozum, logika, dokonce ani cit nebo apel na morální hodnoty nemá šanci. Ti lidé prohráli svůj život a jedinou šancí na záchranu je útěk. Stejnou strategii ostatně volí i hlavní hrdina, který má to štěstí (!), že jeho homosexuální orientace slouží vlastně jako katalyzátor sebeuvědomění a reflexe okolní zoufalé reality všedního dne na jedné malé francouzské vesnici, kde maturitu má jen starosta, učitelka a majitel obchodu a všichni muži jsou odsouzeni k práci ve šroubárně a manželky k rodění potomků, kteří sdílí osud svých rodičů. Malý Eddy je obětí šikany kvůli svému zženštilému chování, prochází si obdobím popírání a následného přijetí vlastní přirozenosti a řeší jak se vymanit z bludného kruhu beznaděje, v němž uvízli (nebo dříve či později uvíznou) jeho rodiče a vrstevníci. Jak to celé dopadne si přečtěte sami, nicméně já se už nemohu dočkat překladu Louisovy druhé knihy Dějiny násilí.

6 01.02.2018