decouble komentáře u knih
Česká edice bohužel trochu trpí špatnou editorskou prací, kniha obsahuje relativně vysoké množství překlepů a chyb. Ale jinak je kniha velmi podnětná a plná drobných historických (a kulturně antropologických) zajímavostí, o tom jak na koncept dluhu a financí obecně nahlížely (a nahlíží) různé větší či menší společnosti světa.
Optikou šestiletého kluka, který přečetl první knihu, je to za 5 hvězdiček. Dnes by to bylo samozřejmě na hraně guilty pleasure. To dušínství, které sálá z Foglarových nejkladnějších postav se rozhodně vyrovná klaďasům typu Superman či Brandon Walsh.
Nikdy jsem nesplnil bobříka hladu a mlčení, protože mi to doma zakázali! Ha!
Kniha o znuděném rentiérovi, který nemusí pracovat a jen bloumá ulicemi, posedává v putyce a pozoruje lidi. Zhruba tolik se toho v knize stane. Dočíst Nevolnost tedy vyžaduje hodně sebekázně. Možná, že ve své době byl Sartre revoluční autor, ale konkrétně tohle dílo dnes působí spíš banálně.
Nejdřív jsem viděl film a přišel mi jako dost nudnej a nepodnětnej a hlavně nesrozumitelnej. Ale říkal jsem si, že musí být důvod, proč si tak dobrej režisér jako Cronenberg vybral zrovna tuhle knihu. No a pak mi došlo, že ten film je prostě tak špatnej (respektive nesrozumitelnej), protože je taková i kniha.
Toto je skvělý příklad typického současného populárního románu. Nesmírně čtivá kniha, protkaná autorovu láskou k jiným knihám, jejíž závěr se pohybuje na hraně totální parodie zaběhlých vypravěčských klišé.
Je vlastně až skoro neuvěřitelné číst některé pasáže, kde Benedictová popisuje některé bizarní zvyky a tradice třech kultur, o kterých kniha vypráví. To je doplněno zmínkami i o jiných kulturách a v závěru propojeno i se soudobým západním světem. Hlavní teze vlastně říká, že pro člověka není žádné přirozené chování a kulturní vzorce, ale naopak je téměř nekonečné množství kombinací, z kterých si jednotlivé kultury vyberou pouze několik a ty prohlubují. To, co pak daná kultura považuje za přirozené je posilováno institucionálním zřízením. V každé kultuře se pak najdou jedinci, kteří pro ni nemají predispozice a jsou považováni za nenormální. Zdá se to docela logické, ale zkuste to říct některým konzervativcům, kteří vám budou říkat, co je a co není přirozené.
Ač Benedictová místy volí relativně odborný jazyk, kniha je čtivá, plná drobných zajímavostí (fun facts) a dá se doporučit lidem, co se zajímají o historii a humanitní vědy obecně.
Ta historka o vztahu bezdomovce a jeho kabátu je vlastně taková malá a intimní studie milostného vztahu mezi člověkem a věcí. Je to ale natolik intenzivní a podrobně popsaný vztah, až to překonává leckteré standardní romantické příběhy. Je to rozhodně jedna z nejlepších povídek, co jsem kdy četl. Ostatní jsou dobré, ale tato je vynikající.