decouble decouble komentáře u knih

☰ menu

Dluh. Prvních 5000 let Dluh. Prvních 5000 let David Graeber

Česká edice bohužel trochu trpí špatnou editorskou prací, kniha obsahuje relativně vysoké množství překlepů a chyb. Ale jinak je kniha velmi podnětná a plná drobných historických (a kulturně antropologických) zajímavostí, o tom jak na koncept dluhu a financí obecně nahlížely (a nahlíží) různé větší či menší společnosti světa.

31.05.2019 4 z 5


Hoši od Bobří řeky Hoši od Bobří řeky Jaroslav Foglar

Optikou šestiletého kluka, který přečetl první knihu, je to za 5 hvězdiček. Dnes by to bylo samozřejmě na hraně guilty pleasure. To dušínství, které sálá z Foglarových nejkladnějších postav se rozhodně vyrovná klaďasům typu Superman či Brandon Walsh.

Nikdy jsem nesplnil bobříka hladu a mlčení, protože mi to doma zakázali! Ha!

28.05.2019 5 z 5


Nevolnost Nevolnost Jean-Paul Sartre

Kniha o znuděném rentiérovi, který nemusí pracovat a jen bloumá ulicemi, posedává v putyce a pozoruje lidi. Zhruba tolik se toho v knize stane. Dočíst Nevolnost tedy vyžaduje hodně sebekázně. Možná, že ve své době byl Sartre revoluční autor, ale konkrétně tohle dílo dnes působí spíš banálně.

28.05.2019 1 z 5


Cosmopolis Cosmopolis Don DeLillo

Nejdřív jsem viděl film a přišel mi jako dost nudnej a nepodnětnej a hlavně nesrozumitelnej. Ale říkal jsem si, že musí být důvod, proč si tak dobrej režisér jako Cronenberg vybral zrovna tuhle knihu. No a pak mi došlo, že ten film je prostě tak špatnej (respektive nesrozumitelnej), protože je taková i kniha.

28.05.2019 2 z 5


Stín větru Stín větru Carlos Ruiz Zafón

Toto je skvělý příklad typického současného populárního románu. Nesmírně čtivá kniha, protkaná autorovu láskou k jiným knihám, jejíž závěr se pohybuje na hraně totální parodie zaběhlých vypravěčských klišé.

28.05.2019 3 z 5


Kulturní vzorce Kulturní vzorce Ruth Benedict

Je vlastně až skoro neuvěřitelné číst některé pasáže, kde Benedictová popisuje některé bizarní zvyky a tradice třech kultur, o kterých kniha vypráví. To je doplněno zmínkami i o jiných kulturách a v závěru propojeno i se soudobým západním světem. Hlavní teze vlastně říká, že pro člověka není žádné přirozené chování a kulturní vzorce, ale naopak je téměř nekonečné množství kombinací, z kterých si jednotlivé kultury vyberou pouze několik a ty prohlubují. To, co pak daná kultura považuje za přirozené je posilováno institucionálním zřízením. V každé kultuře se pak najdou jedinci, kteří pro ni nemají predispozice a jsou považováni za nenormální. Zdá se to docela logické, ale zkuste to říct některým konzervativcům, kteří vám budou říkat, co je a co není přirozené.

Ač Benedictová místy volí relativně odborný jazyk, kniha je čtivá, plná drobných zajímavostí (fun facts) a dá se doporučit lidem, co se zajímají o historii a humanitní vědy obecně.

22.05.2019 4 z 5


Píseň tichého sněhu Píseň tichého sněhu Hubert Selby

Ta historka o vztahu bezdomovce a jeho kabátu je vlastně taková malá a intimní studie milostného vztahu mezi člověkem a věcí. Je to ale natolik intenzivní a podrobně popsaný vztah, až to překonává leckteré standardní romantické příběhy. Je to rozhodně jedna z nejlepších povídek, co jsem kdy četl. Ostatní jsou dobré, ale tato je vynikající.

22.05.2019 4 z 5