Denisa_von komentáře u knih
Považuji se za knihomola, ale uvědomuji si, že jsem poněkud jednostranně zaměřená (severské detektivky). Poslední dobou se snažím vybírat knihy z jiného regálku a o paní Mornštajnové jsem četla samou chválu. Při courání po knihkupectví jsem narazila na knížku se zajímavou obálkou , mojí pozornost přitáhl lákavě vyhlížející věneček (jsem taky amatérská pekařka). Nevěnovala jsem moc pozornost tématu a doma jsem byla docela překvapená.
Prvotní naivní vyprávění malé Miry narozené až v roce 45 je celkem roztomilé a rychle vás vtáhne do děje. Temná teta Hana se drží v pozadí, ale samozřejmě tušíte, co se bude odehrávat. Uprostřed vyprávění jsem se trochu ztrácela v babičkách a příbuzných, jménech a návaznostech.
Poslední část knihy "Já Hana" už je zcela zdrcující. Na stránky jsem přes slzy skoro neviděla a popisované hrůzy z holokaustu mi nedaly spát. Knížku jsem zhltla za 3 večery, ale těžko se mi odkládala.
Další mám na stole Žítkovské bohyně, ale budu to muset proložit nějakým lehčím čtením.
Sněhulák byl můj první "Nesbo". Dostala jsem se k němu náhodou, z vytříděné knihovny bývalé šéfové. Do té doby vychovaná americkou literaturou z lékařského prostředí (Gerritsenová, Cook) jsem se pro norského policejního punkáče Harryho Hola okamžitě nadchla.
Po Sněhulákovi jsem pak přečetla celou sérii již popořadě a nyní čekám na každou další novinku z pera Jo Nesba. (Na film se prosím raději ani nedívejte.)