Dickobraz
komentáře u knih
Strach a svrab v Las Vegas
Hunter Stockton Thompson
Naprostá klasika, kterou lze číst několika způsoby. Jedni v ní vidí Thompsonův a Acostův šílený, drogami hnaný road trip, pro další je kniha jízlivým útokem na zdeformovanou verzi Amerického snu o zbohatnutí a lepším životě. A není náhoda, že se vše odehrává v Las Vegas; v místě, kde realita připomíná fikci i bez užití drog. Pro mě přelomová kniha, která mě donutila dívat se docela jinak na současný svět, přestože je pevně ukotvena v 70. letech, tedy v čase post-hippies a ztracených ideálů. Thompson brilantně, i když nepřímo, naznačuje, že vše nemusí být tak, jak se zdá (což bylo ostatně vděčné téma jeho politických komentářů).
Šťastný princ a jiné pohádky (7 pohádek)
Oscar Wilde
To je prostě nádhera, pro kterou se mi těžko hledají slova; hořkosladké "realistické" pohádky s hlubokým, přesto ne explicitním morálním poselstvím. nejvíce mě zaujaly: Oddaný přítel, Mladý král, Dítě hvězdy. Doporučuji všem "velkým dětem".
Pevné pouto
Alice Sebold
Pokud máte možnost, doporučuji přečíst si knihu v originále; ten překlad vypadá z ukázek opravdu strašně. Kniha je místy poněkud zdlouhavá, někdy se zdá nelogická (SPOILER) jak to, že např. Susie vidí do snů pana Harveyho, ale zároveň si není jistá, jestli ji Buckley zahlédl. (KONEC SPOILERU).
I tak si ale myslím, že jde o velmi dobře napsanou (zejména propracované postavy Lindsey a Abigail) a v rámci "dětské literatury" neobvyklou knihu.
Píseň tichého sněhu
Hubert Selby
Neuvěřitelná kniha. Většina povídek se zaměřuje na osamělost a vnitřní světy hlavních postav (zpravidla jménem Harry): "obyčejných" chlapíků, kteří se tak nějak bezcílně motají životem a přirozeně touží po spokojenosti a štěstí. Pro jednoho z nich, bezdomovce Harryho, představuje štěstí starý kabát, který nejenže poskytuje teplo v mrazivých dnech, ale také slouží jako společník a nejlepší přítel osamělého muže. Další Harry (z povídky Píseň tichého sněhu) zase nachází štěstí v každodenních procházkách zasněženým předměstím. V některých povídkách Selby brilantně popisuje i různé psychické stavy a poruchy, jako paranoidní schizofrenie (Zvuk, Já jsem hodná), asociálnost (Nazdar šampione), či obsedantně kompulzivní porucha (opakování zvyků v Koláčku štěstí). I přesto, ale kniha nepůsobí depresivně, snad i díky nadhledu jednotlivých postav, které přestože se právě můžou nacházet "ve sračkách" nikdy neztrácejí naději.
