Dominnicka komentáře u knih

Fifty shades jsem četla a rozhodně jsem nebyla nijak zvlášť nadšená. Prvních 130 stran v první knize mě ještě bavilo, ale pak se to celé zvrtlo a knihu jsem dočetla jen stěží. Stejně tak dvojka. Místy hodně přeslazené, navíc, má nejméně oblíbená fráze, kterou můžeme vidět snad v každé druhé knize. OBYČEJNÁ, NIČÍM ZAJÍMAVÁ, PANNA, NIKDY NEMĚLA VZTAH najednou skončí s ÚCHVATNÝM, CTIŽÁDOSTIVÝM, OKOUZLUJÍCÍM chlapem, který se do ní BEZHLAVĚ ZAMILUJE. Jak originální... A teď zapomeňme na to, že v knihách je možné všechno, ale.. Sakra, chlap, který může mít každou ženu na světe najednou propadne zrovna téhle. .?
Prostě mi to přišlo neoriginální, obyčejný příběh a sem tam nějaká ta drsná milostná scéna, která se ještě dala.
Proto nechápu existenci téměř stejné knihy. Opakuje se snad historie? Když Stephenie Meyerová napsala Stmívání, snad polovina všech spisovatelů začala psát o stejném příběhu. Láska dvou teenagerů + jeden z nich (a nejčastěji chlapec) je pravděpodobně nějaká nestvůra nebo třeba anděl atd. V knihkupectví si tyto knihy můžou zamluvit celý regál a stejně to bude málo.
Takže, ačkoli jsem knihu nečetla, nikdy neměla v ruce, musela jsem přispět komentářem, protože ačkoli to říkám nerada, současná literatura upadá a jen málokterý spisovatel, a pardon, nejčastěji je to žena.. Málokterá spisovatelka přijde s něčím, co před ní, dejme tomu rok před ní, nevydala jiná spisovatelka.. Jsem velmi zvědavá na recenze..
PS. Jediné + této nové knihy je, že hlavní postava je můj jmenovec.. V mužském rodě samozřejmě.