Donnie komentáře u knih
Ke knížce jsem se po letech vrátila v rámci knižní výzvy. Kdysi jsem si ji půjčila v knihovně a nepřečetla ji, tak jsem téma vzala jako příležitost tento rest z dětství dohnat. Při čtení jsem byla trochu zaskočena silným moralistním vyzněním knihy, které jsem při čtení Foglara v dětství nevnímala. Konec mi sice přijde lehce přehnaný a přátelství dvou chlapců je zvláštní, ale vcelku se jedná o příjemné čtení.
Po přečtení jen lituji, že jsem se do toho nepustila dřív. O knize jsem věděla už roky, stále mi ji někdo doporučoval a já čtení bůhví proč odkládala. Kniha je skvělá, ale myslím, že by mi dala mnohem víc, kdybych ji četla už jako náctiletá a neznala filozofii z jiných zdrojů. Je to skvělý přehled do začátku, podaný srozumitelnou formou.
Knížka je stejně fajn jako ostatní díly, vsazená do krásného prostředí, plná dobrého jídla a přátelských lidí. Na začátku mi trochu nesedla osobnost hrdninky, která se ale v následujících kapitolách dost zklidnila. Co ale hrdince nemůžu odpustit je její vůči Gigerovi. Navíc celkovému působení knihy ubírá 22. kapitola, která působí jakoby si autorka jen načrtla, o čem má být, a pak ji zapomněla dopsat.
Celkem fajn knížka, ale nebýt zbytečných keců okolo, mohla by mít i poloviční rozsah. Čte se poměrně dobře, jedná se o takovou povšechnou kritiku různých přístupů ke stravě z pohledu vědy. Pokud se člověk o stravu a kritické myšlení trochu zajímá nedozví se nic moc nového.
Hezká knížka pro základní přehled o umělkyni. Dobré grafické zpracování a bohatý obrazový doprovod. Dojem z knihy bohužel kazí několik faktických chyb (např. informace o tom, že s autoportréty začala v roce 1936, ačkoliv s nimi začala o 10 let dříve), nekonzistence u názvů obrazů (u popisků obrazů a v textu se některé názvy mírně liší) a místy kostrbatá vyjádření v textu.