DovBeerUrsus komentáře u knih
Četl jsem to už strašně dávno a komentuju s odstupem, po paměti.
Uznávaný profesor náboženské symbolologie jde po indiciích, které ho vedou na různá místa. Ty indicie jsou částečně z jeho oboru a částečně jejich rozlousknutí vyžaduje jakýsi všeobecný přehled lepšího středoškoláka či slabšího vysokoškoláka. Pan profesor hloubá, láme si hlavu, nakonec na to přijde (kam vede další indicie), leč hodně rušivě působí, že čtenář, lepší středoškolák či slabší humanitně orientovaný vysokoškolák s jakýms-takýms všeobecným přehledem ví, do jaké skládačky indicie zapadá, vždycky tak o pět stránek dřív, než slovutný profesor. A závěrečná, jakož i postupná odhalení, jichž se nám v knize dostává, jsou taky přesně tohoto druhu, dojem mohou dělat tak akorát na naprosté pitomce, zatímco poučenější čtenář si odnáší dojem slátaniny.
V téhle knize má pachatel dobrý motiv pro vraždu. Jinak ale policajti moc nevyšetřují, spíš vedou společenský život, chodí po návštěvách, zpívají ve sboru, malují obrazy a řeší svůj osobní a citový život, ne moc úspěšně, protož pořád dokola a celkem otravným způsobem pro čtenáře. A pachatel se vlastně prozradí sám (pro což, na rozdíl od vražd, zas tak dobrý důvod nemá). Ale tohle je jen menší část příběhu, zbývající je o doktorech, pacientech, nemocích, včetně psychických, léčitelích, včetně tzv. duchovních, což je taky pořád dokola a taky dost velká nuda. Někomu, komu stačí povrchní dějové popisy a tuctové pocity postav, aby si myslel, jak pěkný ponor do duše čte, se to asi může líbit, mně ne.
Na mě tedy komisař Sharko působil asi tak nějak jako filmový poručík Drebin slon v porcelánu, stále ve vleku událostí, pronášející přepjaté a expresivní (rádoby poetické?) promluvy v naprosto neodpovídajících situacích
Zatímco ve filmech o bláznivých střelách je alespoň čemu se smát, tady čtenář ustavičně zápasí s neschopností a neumětelstvím autora vytvořit věrohodné postavy, věrohodné situace, věrohodné dialogy, snad si Thilliez myslel, že v těch záplavách hnusu a mučení, jimiž nás zásobuje, že to takhle stačí, ledabyle, nevěrohodně, neumětelsky, kdo by hledal uvěřitelnost v hrůze a děsu, že?
Jenomže nestačí, kniha je z výše uvedených důvodů velice slabá.
A biblický Job (kniha) opravdu nepracuje s motivem farmářů a třísek a prostředí pornoprůmyslu, BDSM a internetu si Thilliez (jo, vím, psáno před dvaceti lety) představuje též jako Hurvínek válku.