drakamena komentáře u knih
Zase trochu něco jiného, tentokrát Oldřich vyšetřoval na Slovensku. Líbilo se mi zapojení Heidenreicha, který z dřívějška stále nemůže vystát hříšníka Otu. Tady se ukázalo, že Heidenreich je vcelku fajn chlapík a zamlada byl stejný proutník jako Ota, ha! Legrační byla i frustrace nitranského rychtáře. Když navrhl, že si půjde sám sednout do vězení a oni ať si v jeho městě dělají, co se jim zlíbí, což už stejně dělají, musela jsem se zasmát. A veverky! Nesmím zapomenout na veverky, nejodpornější zvířata v křesťanském světě!
Nevím, jaká je Elena Ferrante spisovatelka, jako autorka sloupků však u mě nezabodovala. Vždycky jsem si myslela, že sloupek má mít nějakou vypovídací hodnotu, má být vypointovaný, jenomže ona se v tom prostě tak nějak... plácala.
Dozvěděla jsem se o ní ale několik věcí. Národ je pro ni skoro sprosté slovo, které by nejraději zcela vymazala ze světa, stejně tak jako národní hrdost, která už v jejích očích hraničí s fašismem, neboť ona uznává jenom státní příslušnost a i tu jenom na základě jazyka. Matteo Salvini je největší hrozbou pro Itálii a je třeba se proti němu důrazně vymezit. Bezbřeze podporuje mládež, která si zcela bez zkušeností a bez vzdělání razí svoji cestu, a chová obdiv k despektu až opovržení, s jakými mladí přistupují ke starším, a to včetně jejích dcer, které se takto chovají k ní. Stejný obdiv chová i k dětem, které schválně lžou. Ženy si vždy zaslouží shovívavost, muže je třeba postavit do latě. A do všech na potkání bez vyžádání hustí, jak ničíme planetu a čím vším přispíváme ke globálnímu oteplování - nežertuji, ona to tam opravdu píše.
Takže tato kniha mi skutečně nic nedala. No, vlastně něco ano. Aspoň teď vím, že Elena Ferrante? Znovu už opravdu ne.
Pěkná pohodová romance pro zlepšení nálady. Přímo mě neuchvátila, necítila jsem nutkání dočíst ji co nejdřív, ani jsem se k ní v myšlenkách nevracela, když jsem ji odložila, ale při čtení mi vnášela úsměv na rty, to je pravda.
Hezká útlá knížečka. Rozhovory hlavního hrdiny s paní Ming byly velmi zajímavé. Ale nejsem si jistá, jestli jsem byla přímo spokojená s rozřešením záhady deseti dětí paní Ming. Bylo to takové... hm. Já opravdu nevím. Prostě to na mě neudělalo takový dojem, jak jsem doufala.
Neuvěřitelně překombinovaný příběh s nesympatickými postavami. Poirot byl vždy výstřední, ale Poirot Sophie Hannah je protivný a někdy až, odvažuji se říct, hnusný. Chová se jako trucovité malé děcko, a to včetně vztekle zrudlého obličeje. Už jenom zadupat nožkama. A Catchpool? Na něj se vskutku hodí "ještě větší blbec, než jsme doufali". Vedle něj byl i inspektor Japp Einstein. Catchpool nesnáší mrtvoly, nesnáší stromy, nesnáší vesnice, nesnáší hřbitovy, nesnáší portréty, nesnáší debaty o vraždách... Jak se takový zamindrákovaný idiot mohl stát inspektorem Scotland Yardu, je mi záhadou. Vskutku tam museli trpět velkým nedostatkem kvalitního personálu, pokud to někdo jako on dotáhl na pozici vyšetřovatele zločinů. No prostě hrůza. S jistotou mohu říct, že toto byla moje první a rozhodně poslední kniha o Poirotovi od této autorky. Agatha Christie se musí obracet v hrobě.
Líbí se mi příběhy, ve kterých Drak potkává lidi ze své minulosti. Anebo poldy. Jak nemůžou uvěřit tomu, že je fakt jenom muž v domácnosti. A taky je zábavné sledovat, jak si ho zamilovaly ženy v domácnosti ze sousedství, jak ho berou jako "svého"!
Druhý díl se mi líbil nějak víc než první. Možná proto, že jsem si zvykla na styl této mangy, na to, že se ve své podstatě jedná o sbírku momentek, ne o ucelený příběh. Líbí se mi, jak moc se Drak snaží. Doufám, že se dozvíme, jak se seznámil a oženil se svojí ženou!
Odhadce vs. padělatel, Holmes vs. Moria! Ha! Jsem zvědavá, co se z toho vyklube. Jsem ráda, že manga má nějakou přesahující dějovou linii, doufám ale, že se kvůli tomu nevytratí samostatné příběhy, které sérii dodávají šarm.
Dokud se děj knihy soustředil na řešení případů, dobře jsem se bavila, protože samotné případy byly opravdu zajímavé. Ale jakmile autorka přešla do vztahové roviny, kvalita knihy se prudce propadla, nemluvě o zcela zbytečných a dost rušivých pornografických vsuvkách, kdy jsem měla pocit, jako by mi někdo do Jiráska pro legraci šoupl pár stránek z Padesáti odstínů šedi. Škoda.
U tohoto autora si začínám všímat jistého vzorce: první polovina knihy je skvělá, pak ale přijde zlomový bod, kdy se autor začne do děje zaplétat a jakoby nadhánět stránky, a příběh začne trochu nudit. Tady k tomu došlo při Zackově výslechu, který trval celou kapitolu, a i když je mi jasné, že tak nějak probíhají policejní výslechy neochotných svědků, tady jsem měla chuť autorem zatřást, ať už se konečně dostane k jádru věci. Na druhou stranu musím říct, že to byla zatím nejlepší kniha v sérii. Hlavně proto, že autor tentokrát upustil od zbytečné p*rnografie.
Tentokrát musím dát 5 hvězdiček, protože tenhle díl byl skvělý. Holmesův a Aoin výlet do chrámu v horách, případ dědictví po zesnulém spisovateli, vyřešení situace s Aoiným bývalým a její nejlepší kamarádkou... Bylo to opravdu, opravdu moc hezké. A navíc plné zajímavých informací o Kjótu.
Moje první setkání s Tommym a Pentličkou a moc dobře jsem se bavila. Líbilo se mi, jak si u každého případu snažili hrát na nějakého jiného knižního detektiva. Nejvíc mě asi pobavila kapitola Záhada v Sunningdale, kde Tommy a Pentlička jenom seděli u stolu a rozebírali, jak se asi mohl případ stát, až nakonec odhalili vraha.
Popravdě nenadchlo ani neurazilo. Michael Violet byl ale celkem fajn hrdina, takže se asi porozhlédnu po dalších dílech. Závěr ve mně vzbudil zvědavost a vyvolal otázky, kam se Michael posune dál. Mohlo by to být zajímavé.
Naprosto úžasná kniha, která s laskavým humorem popisuje přípravu astronautů na Zemi, lety do vesmíru, pobyt na ISS, ale i třeba to, jak se vypořádat s ukončením jedné etapy života, jak být členem týmu, jak neustále pracovat na zlepšování sebe sama i světa kolem atd. Krásná kniha a také krásná audiokniha, namluvená Ladislavem Frejem.
Tato kniha Hedy Lamarr rozhodně nešetří ani pro ni nehledá žádné výmluvy nebo obhajoby. Bez obalu ji popisuje jako frivolní, labilní, na lécích závislou a hamižnou rozhoďnožku se slepičím mozečkem, která sice je spoluautorkou důležitého vynálezu, přispěla k němu však pouze selským rozumem - což je přínos, který jí nikdo neupírá! - o nějakém jeho technickém zázemí však neměla nejmenší potuchy, což není nijak překvapivé vzhledem k tomu, že měla jen základní školu a kupříkladu ani netušila, kde se nachází Mexiko, i když v něm zrovna byla. To, že byla mizerná matka, mizerná herečka a mizerná obchodnice je taky konstatováno velmi věcně. Nevím, jestli kniha skutečně odráží život Hedviky Kieslerové takový, jaký byl, určitě ale nic nepřikrášluje.
Výborná kniha. Nejen skvělá zápletka, kdy jsem byla odhalením šéfa celé bandy opravdu, ale opravdu zaskočena, ale navíc naprosto dokonale načtená. Zatím jedna z nejlepších knih od Agathy Christie, ke které jsem se dostala. Mohu jen vřele doporučit.
Ani po této knize na nějaké programování duše a ovlivňování vesmíru nevěřím. Proč? Protože ať už se stane cokoli, je to z pohledu této filozofie snadno obhájitelné. Vyjde to? Vidíte, naprogramovali jste vesmír! Nevyjde to? Děláte to špatně. No ovšem.
V co ale věřím, je síla pozitivního myšlení. Z vlastní zkušenosti vím, že všechno je o přístupu. Pokud něco vidíte jako problém, bude to problém. Pokud to ovšem vezmete jako výzvu a šanci naučit se něco nového, máte hned víc energie a jde vám to líp od ruky.
Takže pozitivní myšlení? Ano. Nějaké ohýbání vesmíru? Ne.
Rozhodně to není kniha pro člověka v depresi. Pokud očekáváte záplavu humoru, budete zklamaní. Jedná se prostě o sbírku zážitků funebráků, které jsou někdy humorné, jindy smutné až depresivní. Nejvíce na mě asi zapůsobil příběh faráře, který se zabil v autě cestou na pohřeb. Anebo možná ten, kde si zesnulý přál být pohřben v rodinném hrobě, ale kvůli hloupým právním kličkám mu úřady nevyhověly a nakonec ho nechaly uložit do společného hrobu na úplně jiném místě. Anebo ten, kde žena obvinila jednoho muže v supermarketu, že zabil její dítě, ukázalo se ale, že je funebrák a měl na starost kremaci jejího miminka... Byly to historky, které mě opravdu vzaly za srdce.
Obdoba Dekameronu, kdy si král Karel IV. a jeho družina vypráví krátké příběhy, většinou milostné, zatímco se Karel na Karlštejně zotavuje z otravy. Moc pěkně napsané, ačkoli samotné historky mají často smutné vyústění.
Z této série jsem zatím četla pouze dvě knihy, tu první a pak tuto. Tentokrát je znát, že si autor dal mnohem víc práce s rešeršemi, kniha je díky tomu bohatší, pestřejší. Na druhou stranu trpí stále stejným nešvarem: s postavami Roberta Van Gulika má tato série společná pouze jména.
Všichni hrdinové, a to včetně soudce Ti, působí velice... ordinérně. Prostě nemají žádnou úroveň. Je to jako sledovat příběhy vulgárního prodavače ojetin. Van Gulikův soudce Ti byl sice nedůtklivý, byl to však člověk nesmírně vzdělaný a také fyzicky zdatný, skvělý rohovník a šermíř - koneckonců při prvním setkání s Ma Žungem a Tiao Tchajem jim oběma nakopal pozadí, ačkoli oba byli vojáci, kteří se jen kvůli nepřízni osudu stali lapky. Lenormandův soudce Ti je nerudný nabob, který nejenže dělá hloupé chyby, a přestože je Konfucián, dokonce v jednu chvíli uvěří na liščí démony, ale navíc je to obtloustlý nekňuba, který meč nosí jenom pro parádu. Dokonce jeho První dáma je lepší bojovnice než on. Chápu, že v dnešní době každá ženská hrdinka musí být Wonder Woman, ale udělat kvůli tomu z hlavního hrdiny hňupa skutečně není potřeba.
Škoda, s lepším editorem to mohla být opravdu dobrá série a i tato zápletka mohla být při trochu pečlivějším zpracování vskutku napínavá.