dRobert
komentáře u knih
V melounovém cukru
Richard Brautigan
Kniha ve který bydlím (nebo aspoň jezdím na dovolenou, no)
Anička skřítek a Slaměný Hubert
Vítězslav Nezval
Knihu mi přečítali někdy ve 4 letech a to mně fascinovala, pak jsem jí četl někdy v 12 a přišla mi úplně nesmyslná. Teď mi připadá jako jedno z nesmrtelných děl české literatury. Udělat z ní povinnou četbu je ovšem vražda. Snová, hravá, halucinogenní. Báseň v próze. Tlustej Nezval byl génius, přes všechny své historické omyly.
Celá kniha je vlastně pohled do vitríny hračkářství a přitom má sílu Brautigana.
Stalker
Arkadij Strugackij
Strugačtí byli úžasnou anomálií v sovětském prostředí a Stalker je dechberoucí anomálií v jejich díle. Nechápu, že to cenzoři pustili a zajímalo by mne, zda byla nějaká šuplíková verze. Četl jsem to za socíku a čtu to i dnes. Nezapomenutelné. Film jsem poprvé sledoval s naprostým nepochopením, a i po letech si myslím, že to jsou dvě velmi odlišná díla formou i obsahem. Kniha je seškrtaná na kost a každé slovo platí. Autorský název "Piknik u cesty" je mnohem pravdivější.
Ostrov
Jakub Horák
Naprosto fascinující kniha znejisťující čtenáře. Horák začal natvrdo. Snad neskončí v bahně komerční skutečnosti. Jeho text popisující práci v reklamce (kdysi dávno v Respektu) napovídá, že další Ostrov už nenapíše.
Oskar a růžová paní
Éric-Emmanuel Schmitt
Viděl jsem divadlo, hráli Ivana Hloužková a Vladimír Hauser. Až to vstřebám (dám si na čas) tak knihu určitě přečtu - po smrti táty jsem to procítíl do hloubky.
Nedokončený kalendář na tento rok a všechny roky příští
Eberhardt Hauptbahnhof (p)
Jak je zde řečeno, tuhle knihu je nutné mít doma a užívat po lžičkách. Myslím, že Jamek vybral ze socialismu, pánbíčkářství a obecné hovadnosti všelidské to pravé jádro. Fascinující je, že to platí i dnes. "Kupte si kružítko, tichý provoz zaručen! ". Koupíte-li si (nebo ukradnete, ale já Vám to už podruhé nepůjčím) si tuto knihu - křeče smíchu zaručeny. "Pohlaví patří do falobalu!"
O kolečko míň (můj život s autismem)
Josef Schovanec
Kniha mi přinesla mnohem víc než setkání s autismem. Snad poprvé jsem si do hloubky uvědomil, že pohled "úplňkových" lidí je naprosto potřebný, abychom se uviděli z vnějšku. Protože, stejně jako oni i my jsme hodně zvláštní a také "nejsme normálními lidmi". Jsme závislí na našem pohledu na svět a při rozkolísání našich jistot jsme schopni se chovat nelidsky. Velké díky.