dRobert
komentáře u knih
Naslouchat jako pes
Jef Lazarus
Pro mne krásný pohled na vztahy a lásku. Komunikace s lidmi závisí na plném soustředění, a to nám chybí. , Polidšťování zvířat mi nesedí, ale autor bere psy jako psy. Má je rád a psi mají rádi nás. Naštěstí nemohou mluvit, nejspíš bychom jim přestali naslouchat. Metoda očichávání mě začíná bavit (a nabíjet!) čím dál víc.
Zápisky o životě
Jaroslav Hovorka
Kniha, která mne přivedla na medicínu, Medák mne posunul k exhibičnímu vzdělávání. Teď je Hovorka mým vzorem ve vlastním psaní. Ach Plejtváku, kam Tě osud zavál.
Dveře do léta
Robert A. Heinlein
Před lety jsem z ní byl tak dojatý. Dnes to je jen další varianta amerického snu. Usilovně pracujeme a když nás okradli, tak opravíme minulost. Z knížek RAH ta lepší.
Měsíc je drsná milenka
Robert A. Heinlein
Knihu poslouchám (což je u těch vysvětlovacích pasáží dost handicap proti rychločtení) a snad jí doposlechnu. Heinlein neví nic o diktatuře, nic o policejním státu ale má velký iluze o sexu. Tahle pohádka pro starší dorost mě nebere
Velikost
Václav Smil
Opravdu veliká hromada faktů bez spojující myšlenky. Nudilo mne to, překvapující u Václava Smila ...
Standa a dům hrůzy
Arnošt Goldflam
Slabé jak čaj. Poslouchal jsem audio se synem a nudilo nás to oba. Vymyslet zlouny nestačí, chtělo by to uvěřitelné další postavy. Bylo mi líto autorova syna, který dal hlas titulní roli. Hvězda za rozhovory manželů Rozkošných.
Chrlení krve
Ivan Diviš
ten pocit bez dechu, když někdo řekne VŠECHNO, všechno co se říc nedá ...
Necituji Diviše, ten je mnohem lepší.
Advokát
Václav Láska
Jako beletrie celkem fajn western s osamělým pistolníkem, jako dokument o našem světě výborné. Nad ránem jsem přeskákal prostředek knihy, ale závěr byl filmový.
Duna
Frank Herbert
Dětská a přesto dospělá, fantazy a přesto scifi. V době mého narození Herbert navrhl jak se zbavit umělé inteligence. Tehdy počítače vyplňovaly místnosti a krmily se dírkatým papírem. Ekologie, rytířský epos. Dobrý čtení. Krystalický zuby písečný obludy a překvapení. "Poslala jsem svůj vzkaz do budoucnosti, kde ho můžeš slyšet jen Ty. Zabila jsem našeho dědečka, tlustého barona, ani moc netrpěl ..."
Zelená kobyla
Marcel Aymé
Pohled zeleného tvora z obrazu na milování i šukání v místnosti, kde visí na stěně. Vzletná slova podšprajcovaná nízkou chtivostí. Zemitost lidí, jejich potěšení a zuřivosti. Slunce a drsná veselost - "století dědci padali už jako mouchy".
Francouzsky to musí být k sežrání.
Oběžník
Jiří Dědeček
Obrovská prča s příchutí oceli. Přímá linka do času přijíždějících tanků. Jak jsme si po 17 letech zase zvykli na okupaci. Z tohodle se povinná četba naštěstí udělat nedá.
"pan učitel vešel do třídy a nebyl na něj hezký pohled ..."
Únos na Mars
Robert A. Heinlein
Spojení nespojitelných novel je sexy vyjádření smradlavých sedmdesátých let. Aby nakladatelé mohli cenzorovi předložit americkou (naivní ale skvěle napsanou) henleinovku, museli vyškrábnout z minulosti ruské jméno a hrdý titul o Rusech. Stačil ten titul a vlk se nažral. Berte tuhle dvojknihu jako ilustraci snahy ochcat komunistické prosovětské normalizátory. Protože sám Suchdolský byl romantik z doby cara. Copak si asi myslel o sovětech???
Knížka s červeným obalem
Alexandra Berková
Naprosto zásadní kniha magického realizmu české kotliny. "Je to s těma jinýma ... jiný?"
V době reálného socialismu to byla pecka a kvůli místnímu podhodnocení si jí běžím přečíst znova. Ale nepochybuju, že zasáhne i po 36 letech
Přespávačka u slečny Broukové
Sabrina Karasová
Takovouhle jízdu jsem zažil jen s Ostrovem Jakuba Horáka. Chutná výborně, užívat po lžičkách.
Zápasník sumó, který nemohl ztloustnout
Éric-Emmanuel Schmitt
Oproti jiným autorovým knihám jen lehká duchovní pokroutka
Výpravy za bednou
Josef Benda
Příběh prošpikovaný ozvěnou indiánek, klukovského snění a vymýšlení. Základní tajemství bedny vrací čtenáře do skutečné historie rodiny a země. Navrch vše sleduje Slepič. Autorem knihy je za normalizace zakázaný humorista a snílek Jiří Robert Pick. Pan Benda se s ním jen podělil o honorář.
Jasná voda vůkol
Gavin Maxwell
Ztratit se v divočině a drbat sametovou vydru. Sen, do kterého jen občas vkoukne drsná realita celníků, revolucí a mrtvého kamaráda. Po třiceti letech jsem si nejvíc užil ty úvodní pomalé pasáže, plné rachotu vln a ječení větru. Vydání s fotkami je fajn - leta jsem si užíval nádherné ilustrace Evy Haškové, ale vidět Midžbila a Edal "ve skutečnosti" ...