Dvoja komentáře u knih
Cestopis v holčičích očích. To se projevuje ve stěžování si, těžším překonávání samoty a potřebě za vše pochválit. Veronika Š. mi nesedla.
Co se týče literárního hlediska - podle mne jde spíše o slohovku do školy a spisovatelsky nemá žádnou hodnotu. Hlavně mi vadilo neustálé opakování stejných slov za sebou v každé větě a opakování faktů v různých kapitolách.
Z celé knihy jsem se dozvěděla o Indonésii jen pár věcí, které se točily dokola. Nelíbilo.
Jeden z těch cestopisných deníků co by měl zůstat doma v šuplíku a nevytahovat ho před nikým jiným, než před rodinou. Poslední stránky jsem dočítala se sebezapřením, neboť mi samotná Ryvolová přišla vrcholně nesympatická. Názory typu "domorodci mají 6 různých pozdravů! - nejsou primitivní!", neustálé překvapení, že se tamější lidé snaží na všem vydělat a hlavně věcná neznalost mi v 21. století přijde vrcholná. Není mi to vtipné ani s nadsázkou. Téměř neustálý sled fňukání. Nedoporučuji.
Knihu jsme dostali darem od obchodního partnera. Jelikož jsem měla náladu na něco dobrodružného a na polici na mě vykukovala tato výrazná kniha, dala jsem se do čtení. Richard Jaroněk píše zábavnou formou a jsem ráda, že mne prostřednictvím svých příběhů na těch pár chvil do Afriky mezi zvířata vytáhl. Jeho fotografie sice nejsou můj šálek kávy (oblíbenost "tajemna a tmavých tónů filtrů" nesdílím), ale každopádně moc hezky doplňují děj a přenáší na nás čočkou náladu země. Celkové zpracování je povedené.
Napínavý a čtivý příběh. Připomíná mi to filmové trháky a fantazie mi při četbě krásně pracovala.
V některých chvílích text skřípal, ale tipuji to na chybu překladu.
Druhý díl se mi (i přestože byl o fous "jednodušší") líbil o trošku víc, ale i tak za mě Moře nářků s klidem dosahuje na 5*.
V leccčems zastaralé, ale přesto zajímavé čtení o jednom pojetí Američanů, na dvě odpoledne. Pár zajímavých skutečností jsem se dozvěděla a tak účel rozhodně splnila.
Neubráním se srovnání s nedávno dočetlými Dějinami Spojených států Amerických, které mne zpracováním velmi bavily. Dějiny Británie jsou oproti Dějinám USA okleštilé. Toužila jsem více po životech panovníků, v určitých částech mi chyběly nálady doby a největší mínus vidím v menší provázanosti s ostatními zeměmi. Snad by mi to tak ani nepřišlo, ale jako laik, který neměl na škole dobrý dějepis a historii nikdy nestudoval, jsem postrádala vysvětlení jednotlivých smluv/událostí (kdo, co, proč). Prakticky je člověk spíše pak závislý na jiných zdrojích, aby si je sám dohledal. V tomto případě, jsem se obracela na zmíněné Dějiny USA a infomace, které jsem pozapomněla, dovyhledala tam, což samo o sobě naznačuje neúplnost. Naopak politické dějiny jsou zpracovány přespříliš podrobně, jež jsem přímo nevyhledávala a jsem si jistá, že za pár dní nebudu znát už ani jedno z tisíce jmen uvedených politiků.
Mé první, neplánované!, knižní fantasy. A líbilo se moc! Všechny rasy si mě rychle získaly a každá postava měla v příběhu správný prostor. Některé pasáže byly opravdu výtečné a při četbě jsem vrněla blahem : ) Přiznávám, že je to možná mým prvním setkáním s tímto žánrem. Hru jsem rovněž nehrála. Trošičku rušivě mi připadalo jen pár z bojů, které skončily až moc jednodušše, ale jako velké mínus to nepočítám.
Každopádně se těším na další díl.
Lze poznat, že L. Špaček není románový spisovatel a kniha je napsána čistě jako sled vzpomínek, uspořádaných ledabyle, jakoby psal na jeden zátah, tak jak se mu vynořovaly z paměti.
Částečně je to škoda - celý tento osud a jeho zážitky by vydaly na úžasnou tlustou knihu.
V tomto případě je každý minipříběh odvyprávěn co nejstručněji, bez okolků, s drobně se vyskytujícími opakujícími se fakty.
Ikdyž je zastřen potenciál, každopádně jsem velmi ráda, že se p. Špaček rozhodl tuto knihu vydat a bylo to milé počtení. Závěr byl velmi dojemný a tvoří dokonalou tečku. Díky.
Po prvním díle "Disident" jsem očekávala něco více osobního. Více než jen politický život Václa Havla. Možná mu však na jeho osobní život zbylo tak málo prostoru, že nebylo co do knihy uvést. Trošku jsem se těšila na realistický pohled na jeho vztah s Dagmar, ale ten byl také upozaděn. Každopádně je to skvělý spis. A to, ikdyž, až se za to stydím, nejsem politicky znalá. Ještě jednou díky Danielu Kaiserovi a neb je Havlovi země lehká a lidé k němu mají úctu.
Doporučuji. Dlouho mě nedokázala nějaká kniha tak zaujmout. Čtivě napsané a velmi zajímavé téma.