Prezident Václav Havel přehled

18.11.2023

Druhý díl Kaiserova životopisu Václava Havla je obsahově o dost "roztříštěnější" než díl první. Čte se o něco méně "plynule". Je to dáno tím, že doba po roce 1989 byla neskutečně dynamická a řešilo se ohromné množství různorodých problémů. Je to kromě životopisu vlastně i do značné míry historie České republiky v prvních deseti letech její existence.

Velmi dobře je popsán česko-slovenský poměr vedoucí k rozpadu Československa. K vrcholům patří kapitoly o vstupu do NATO a zejména o poměru k Německu, kdy jistý Havlův prvotní naivně idealistický přístup k historickým česko-německým problémům rychle narazil na meze reálné politiky. Dobře je vylíčen neúspěch některých Havlových iniciativ v domácí politice.

10.05.2021

Druhý díl Havlova životopisu je o dost jiné čtení než ten první. Zatímco první díl je standardní memoárová literatura, ve druhém díle se ocitáme ve středu komplikovaných politických událostí s řadou postav a peripetií.

Tady se ukazuje výhoda Kaiserovy novinářské praxe, protože dokáže na malém prostoru stručně a přehledně popsat i komplikovanou situaci. Je to psaní více analytické a týká se období, ke kterému zatím není dostatek literatury. Až tady jsem například pochopil všechny peripetie katastrofální zahraniční politiky ve vztahu k Německu a důvody, které vedly k rozdělení Československa.

Kaiser hodnotí kladně Havlovo první české prezidentské období, to je ale dané tím, jak člověk vnímá české členství v NATO. Osobně hodnotím obě Havlovy prezidentské období jako katastrofu, a vysvětlení proč to tak bylo, najdeme už na začátku předchozího dílu. Je tam pospána scéna, která mi přijde pro Václava Havla tak nějak signifikantní.

Ve zmíněné pasáži vejde malý Havel na návštěvě do cizího dětského pokoje a k nelibosti jeho majitele mu bez dovolení pozotvírá šuplíky a vyhází mu z nich jeho věci. Obrázek arogantního spratka, který si dělá co sám uzná za vhodné, bez ohledu na druhé. Asi jako když Havel o několik desetiletí později odmítne připustit referendum o NATO a sám rozhodne o tom, že do něj vstoupíme, přestože většina Čechů si přála vysněnou neutralitu, po vzoru Rakouska. A jak se ukázalo později, rozhodl se na základě mylných předpokladů o ohrožení, které se nikdy nenaplnily.

To naprosté míjení se s realitou a následně nekompetentní a špatná rozhodnutí jsou nejvíc příznačné pro Havlovo druhé prezidentské období, kdy mimo jiné sabotoval snahu Zemana a Klause změnit volební systém na většinový. Zůstal nám tak doposud impotentní systém poměrný. A Havlovi pohrobci rozvíjí jeho "odkaz" dodnes.