dwarfal
komentáře u knih
Jak se stát jiným
Édouard Louis (p)
Louisův bildungsroman — ač na první pohled působí silně niterně — postrádá adekvátní míru reflexe a postoje autora k předloženému materiálu. Silně politický a sociologický tón předchozích knih mizí, E. L. pro vyvolání pocitu autenticity víceméně nekriticky zpřítomňuje jednotlivé verze přeměny své osobnosti, které nanejvýš prokládá omluvami blízkým, které po cestě zranil a kterým jednotlivé pasáže adresuje. Většího odstupu se symbolicky dočkáváme až ke konci knihy. E. L. musí dojít až na vrchol, infiltrovat se mezi pařížskou smetánku a pít víno za stovky eur u jednoho ze svých milenců, aby byl schopen se za svou přeměnou ohlédnout a nekritickou fascinaci buržoazií přehodnotit.
V kontextu autorovy tvorby jde tedy v mých očích o krok zpět. E. L. se (v jistých kruzích) stal silně populární a medializovanou osobností (viz jeho letošní beseda ve Francouzském institutu i množství rozhovorů, které s ním při této příležitostí vzniklo), kontury jeho životního příběhu jsou odtud (i ze střípků z přechozích knih) tedy známé. Přidanou hodnotou mohlo být právě celou cestu zanalyzovat prizmatem idejí a tezí, které veřejně zastává i načrtává ve své předchozí tvorbě.
Otázkou zůstává, kam tvorba E. L. bude směřovat dál. Podobné variace na variace se totiž začínají vyčerpávat. Dokáže E. L. psát o někom (něčem) jiném než o sobě?
