e.llis komentáře u knih
Knihu bych brala jako oddychovou četbu. Nebyl to ten typ knížky co musíte číst, nebo se zblázníte a nebyl to ani ten typ knížky co se vám nechce ji znovu otevřít.
Chtěla jsem tu napsat, že mi vadí, jak je Charlie ubrečenej a stěžuje si... ale pak jsem si uvědomila že at už se mi to líbilo nebo ne, je to prostě v jeho povaze. A tak místo toho hodnotím děj a to tak že je úžasné jak autor dokázal popsat věci přesně tak jak jsou. Nesnažil se nějak zveličovat co bylo mezi Charliem a Sam.
Na druhou stranu se mi na Charliem líbila ta jeho přemýšlivost a probudilo to ve mě tuto přemýšlivou stránku mé osobnosti.
A tak jsem četla, přemýšlela o věcech co dávají smysl a co nedávají smysl, smála se a cítila se nekonečně.
Zírala jsem na první stránky jako: CO ŽE TO???
Ale po nějaké chvíli příběh začal dávat smysl.
Pořád si sice nedokážu představit svět Lusků a Říší....ale to je myslím můj problém.
Naprosto bombastický příběh!!! Vtáhl mě do děje a já bojovala se spánkem o ještě jednu stránku. Líbilo se mi jak Arie a Perry byli od začátku jasní, ale knížka si přesto vedla svou (o tom že se nenávidí) až jsem tomu málem uvěřila. Možná díky té nenávisti o to víc byl pak ten konec sladší. Knížka mě rozesmívala pořád dokola.....jediné co mi náladu kazilo byla ta spousta chyb. Postavy byly nádherně vykreslené. Každá měla svůj osobitý charakter. Pravda...místy mě štvaly ale co by to bylo za postavy bez vad?
Nejak se mi zalíbilo, že se v knížce psal Smysl s velkým S...dalo jí to takovou vyjímečnost.
Konec byl krásně otevřený...do nekonečna...
Napoprvé mě uchvátila její obálka a po tom co jsem si přečetla matoucí obsah už jsem ji nemohla nechat v knihkupectví.
Už od začátku jsem cítila že ta kniha bude zážitek. Od začátku myslím když jsem četla první slova autorky: Tento příběh nemohl být napsán jinak. Uchvátilo mě to. Jakoby tím říkala: Tuto knihu budete bud milovat nebo nenávidět ale za to nemůžu já. To ta kniha.
Probudila se ve mě morbidnní část mého já a byla jsem Callou. Nejspíš ani nenajdu situaci, kdy bych věci cítila jinak než ona. Možná mi vadilo, že je taková ubrečená, slabá.
Líbilo se mi že se píše o Finnovi, jakožto o člověku co se zbláznil. Do Finna jsem se zamilovala takovým zvláštním způsobem. líbila se mi jeho morbidnost :D Byl tak nějak dokonalý. A ta jeho posedlost mrtvým jazykem...
Udělala jsem takový "protest" že navzdory popisu na knížce nebudu překvapená :D ti co četli jistě pochopí že jsem to nemohla splnit.
Když jsem se dostala k tomu tajemství (no spoiler). Na chvilku jsem přestala dýchat, houpala jsem se dopředu a dozadu a cítila jsem se jako blázen. Nemohla jsem popadnout dech. Zírala jsem na slova v knížce, která najednou přestala dávat smysl. Jako by obrovská bomba uvnitř mé hlavy explodovala. Žádná kniha na mě ještě nikdy neměla takový ohromující, šokový dopad. Naprosto nevěřím že by někdo mohl předvídat takovýto konec.
Knížku bych popsala jako mírně depresivní, ale takovým krásným způsobem. Rozhodně si ji přečtu znovu a podívám se po dalších knížkách autorky.
U této knihy mě zaujala česká spisovatelka.
Nejdříve mě naštval způsob, jakým je kniha napsaná. Nejdřív se to tváří na ichformu a pak je tam věta ze spisovatelčina pohledu.... to jako CO?
To by ale nebylo nejhorší. Nehorázně mě naštvala směsice všech čtyř dílů Stmívání. Kdyby se mi chtělo, mohla bych tu napsat přesně se shodující věty.
Nevím jestli to zařadit mezi kladné nebo záporné ale knížka je sladká jako lízátko :D Dobře, asi sladší než lízátko. Tímto vyzívám milovníky postav, co jim přímo teče med z huby, aby rychle pospíšili do knihkupectví a tuto knihu si koupili.
Když se na to podívám jako na porovnávání, tak bych řekla že se mi tato kniha v jistých částech zdá lepší než Stmívání. Např. Josh není takovej svatoušek jako Edward.
Ještě jako klad bych hodnotila nápad se zrcadly. Opravdu originální.
Po tom co jsem přečetla Hledání Aljašky a Papírová města, jsem chtěla rezignovat s tím, že tyhle knížky nejsou pro mě. Pak jsem se ale přemohla a řekla si-ještě poslední. A jsem velice ráda, že jsem to udělala. SPOILERY!!!
Jako první mě zaskočil Hazelin pohled na svět. Řekla bych, že lidé s takovým případem mají sny a věci, které chtějí stihnout. Přišlo mi smutné, že sedí celý den v posteli, asi potisící čte tu samou knížku a "užívá si rutinu".
Dále bych Hazel chtěla odporovat v jejím pohledu na lidi co mluví o svém boji s rakovinou. Jak autor popisuje, má chut říct něco ve stylu "Co jiného se dá dělat než bojovat?" na to bych jí odpověděla "Vzdát to." Nemyslím to tak, že se má chovat že je jí všechno jedno nebo dělat že už je mrtvá. Myslím to tak, že ačkoliv má člověk rakovinu, stále dokáže jít na most a skočit. Schovat si prášky a předávkovat se. Vyhnout se bolesti. Takhle to vnímám já.
Taky mě naštvalo když Hazel přiznala, že nebýt rakoviny, nevydrželo by jim to spolu. Připomělo mi to citát z Augustova domu, který zase zapůsobil na mě: "Pravá láska se rodí z těžkých časů." ale na tuto situaci by to bylo: Z těžkých časů se zrodila falešná láska.
Na druhou stranu jsem pochopila Hazel ve chvíli kdy řekla:Jsem jako granát. Líbilo se mi její nesobecké uvažování.
Dojala mě Izákova pohřební řeč.
Celkově mě tato kniha zase o něco naplnila a donutila mě přemýšlet. A pokud jste to všechno přečetli, jste vážně dobří :D
Ke knize jsem se dostala vlivem velkého ohlasu na ni. Velice obdivuji pana Greena za výběr Margo a jejích vlastností. Hlavně proto, že mezi jejími vlastnostmi přebývá hlavně dobrodružnost. Takoví lidé bývají často nevypočitatelní a tak je velice těžké je v příběhu zachytit. S potěšením musím konstatovat, že se mu to povedlo. Konec mě ovšem zklamal. Nemám ráda spoilery ale tady musím napsat (SPOILER!!!) že bych radši aby Margo našli mrtvou. Jestli to nechápete, tak vás můžu ujistit, že já taky ne :D ale mám prostě takový pocit.
Kniha se dobře četla, ale čekala jsem od ní malinko víc.
Začátek knihy mě nebavil-Předlouhý popis toho, jak to u nich ve smečce funguje. Chtěla jsem to přeskočit, ale nejsem ten typ člověka co to udělá, takže jsem se přez to dostala. Potom se kniha začala rozjíždět a já pocítila lítost k Indianovi. Na konci knihy už jsem byla naštvaná asi na všechny z toho příběhu. Dál mám naprostý guláš ve vlkounech vlkodlacích atd.-Napadlo mě že vlivem překladu se to nějak pomotalo.
Celkově docela pěkná knížka.
Knížku jsem si přečetla na doporučení sestry. Moc ráda bych řekla že se mi knížka moc líbila...pravdou by ovšem zůstalo že jsem se v tom víceméně plácala. Možná byla knížka psaná pro více intelektuální lidi. Mě totiž přišla moc složitě napsaná. Jednoduše mě nevtáhla do děje tak, jak jsem si přála. Na druhou stranu se mi líbila vtipnost Jace a odvážnost Clary. Taky jsem se zamilovala do Simona, znám totiž někoho, kdo se mu hrozně podobá. Některé hlášky byly k nezaplacení.
Nakonec jsem se knihou nějak přelouskala a výsledkem je, že si z ní skoro nic nepamatuju. :D Asi si skusím přečíst další díly a snad to bude lepší.
Musísm se přiznat že jako první mě zaujala tím obalem. Když jsem ji objevila v knihkupectví, brala jsem to jako znamení a tak jsem se do knihy ihned pustila. Neuvěřitelně mě vtáhla do děje. Byla jsem přímo polapená jejím příběhem. Pomohla mi uniknout realitě. To rozhodně. Občas to bylo tak silné, že jsem málem přišla pozdě do školy. Líbily se mi postavy, ikdyž ke konci už mi Abby přišla moc krutá. Jinak super čtení.
Mě se kniha velice líbila. Sice jsem se sem tam ztrácela, ale stálo to za to.
Pro ty, kterým se tam nelíbí ty vzpomínky jenom chci říct, že o tom ta kniha vlastně byla. O tom že si uvědomila jak život může být ůžasný a to nakonec ovlivnilo její rozhodnutí.
Knížka se mi moc líbila.
Postavy jsou úžasné. Četla jsem to jedním dechem. :)
Tahle kniha... nemůžu vám říct jaká je. Na to neexistují slova. Nejbáječnější, nejůžasnější a nejlepší stále nevystihují co vám o ní chci říct.
Upřímě nenávidím ale spíš nechápu lidi co ji odsuzují. Bud nejsou obecně na tyto knihy, nebo mají špatný věk.....mě tato knížka jednoduše ohromila.
Stephanie je jedna z mála, které se mezi mořem spisovatelů a spisovatelek, podařilo to, o co se snaží snad všichni. Dokázat že U LÁSKY NA VZHLEDU NEÁLEŽÍ....... nebo to alespon popsat tak pravdivě jako se to snad ještě nikomu nepodařilo.
U JINÝCH KNIH-Spisovatelé si mohou DONEKONEČNA popisovat jak je jejich hrdinka obyčejná, až hnusná-má tlustý nos, malé oči, moc malou pusu nebo obyčejné hnědé oči, odstáté uši a buclaté tvářičky-ale dohromady to třeba dává docela milý obličej.... a pak jsou tu jejich kluci-dokonalí, nádherní, všechny holky po nich šílí a naprosto nepřipadá v úvahu, že by si vybrali právě ty "obyčejné" holky... A ZÁZRAK!!!
U TÉTO KNIHY-Wanda má chyby-např. přehnanou obětavost
-Ian má chyby-např. předsudky
SPOILER!!!! Ian Wandu málem udusí (má chyby) a pak si uvědomí že ji miluje. Wanda se proplete mezi složitostmi jejích citů a zjistí že ho taky miluje, ale Melanie jí brání se tou možností zaobírat. A pak tu byla zkouška pro Iana, když uviděl Wandu-její pravou podstatu-jako malou chobotnici. Zamiloval se i do oné opravdové Wandy a když jí ostatní lidé jeli vybrat tělo, řekl že s nimi nepojede, protože je mu jedno jaké bude mít Wanda tělo. JAK BUDE VYPADAT...BYLO MU TO FUK..........
A TOMUHLE, DÁMY A PÁNOVÉ, TOMUHLE ŘÍKÁM LÁSKA!!!!!
MIMOCHODEM: MILUJU IANA (JAK UŽ JE ASI VŠEM JASNÝ) A VE WANDĚ JSEM SE VIDĚLA JAKO MÁLOKDO V MÁLOKOM.