EliCZ komentáře u knih

POZOR SPOILERY

Tak v této knize se konečně trochu milostně zajiskřilo mezi detektivem Robertem Hunterem a neodolatelnou charismatickou profesorkou psychologie Tracy Adamsovou - jsem velmi zvědavá, jak se to vyvrbí v dalších dílech.

Ovšem už na začátku knihy jsem chtěla zvláštní agentku FBI Ericu Fisherovou co nejdříve zabít. Takhle protivná a arogantní postava byla sice pravděpodobně úmysl, ale já ji nějak nemohla překousnout.

Carlos Garcia byl skvělý jako vždy.

Vrah nic moc. Zápletka též nic moc. Celkově se mi kniha až tak moc nelíbila. Snad bude další díl lepší (konec knihy nás na to vyloženě láká).

1 26.01.2019

Fúha... odkud začít? Kniha je jistojistě po spisovatelské stránce dobře napsaná, ale po přečtení Paganiniho smlouvy mám chuť s Keplerovkama přestat a přemýšlím, jestli to má vůbec smysl číst. Zrovna u tohoto dílu jsem měla problém knihu dočíst.

POZOR - MOŽNÉ SPOILERY V TEXTU

Děj mě nebavil. Téma též není můj šálek kávy. Žádná postava mi nepřišla sympatická. A proč by taky měla být?

1. Joona Linna. Severský James Bond s tajemnou minulostí, ke které je nám vždy jen minimálně hozena nějaká indície. Detektiv je tak trochu psychicky nestabilní a nesmrtelný . Nechápu občas jeho uvažování. Třeba při identifikaci pachatele:
SVĚDEK- „To není on,“ ale naprosto všichni tohle prohlášení ignorují.
JOONA - „Jen se ještě na něco mrknu.“
O dvě kapitoly dál (!!!!) si Joona uvědomí svou chybu, že to NENÍ PACHATEL.
Jakože WTF??? Jsou všichni úplně hloupí?

2. Saga Bauerová. Víla, víla, nádherná bytost, víla, dokonalá žena, víla... Jasně, chápeme, že je nadpozemsky nádherná detektivka, ale pořád v knize upozorňovat, jak jsou z ní všichni paf, protože vypadá jako křehká víla a má ve vlasech zapletené barevné stuhy. To mě jako čtenáře po chvíli přestane bavit.

3. Penelope, Viola a Björn.
Prapodivná trojice. Vlastně jsou v knize úplně nepodstatní, byť se jeví jako hlavní postavy. Téměř všechny kapitoly s nimi jsou vlastně jen o tom, jak utíkají (kromě Violy, ta byla nalezena hned na začátku mrtvá na lodi). Penelope je vlastně ustrašená holčička, která má nevyřešené problémy s matkou. Björn je... počkat... jaký on vlastně je a o co mu v knize jde? Nic moc se o něm nedozvíte, kromě toho, že si chtěl přijít k penězům.

4. Axel Riessen, Robert Riessen, Beverly Anderssonová
Axel je bývalý hudební génius a nový generální ředitel Inspekce pro vývoz strategického zboží. Má poruchy se spánkem kvůli sebevraždě dívky z jeho minulosti. Jediný, kdo mu pomáhá se spánkem je patnáctiletá Beverly Anderssonová, která se léčila na psychiatrii. Bratr Robert je houslista - o kterém nic víc nevíme.


Ale o čem vlastně celá kniha je?

Penelope Fernandezová je mírová aktivistka a předsedkyně Švédské společnosti pro mír a odzbrojení. Má dlouhodobou známost s Björnem Almskogem, barmanem z klubu Debaser. Penelope Fernandezová měla na skleněné výplni dveří mezi halou a obývacím pokojem přilepenou fotografii. Ten snímek někdo pořídil ve Frankfurtu na jaře 2008. Na snímku je Palmcrona (oběšený generální ředitel), Pontus Salman (ředitel zbrojovky), Rafael Guidi (známý nebezpečný obchodník se zbraněmi) a Agathe al-Hadžíová (která pracuje pro súdánskou vládu jako vojenská poradkyně a má velice blízko k prezidentu Umaru al-Bašírovi).

Na fotce jsou zachyceni při schůzi ohledně velké dodávky licencované munice pro súdánskou armádu. Obchod byl vyhodnocen jako relevantní a bezpochyby by ho také realizovali, kdyby pak nevydali zatykač na prezidenta al-Bašíra. A pak tedy z obchodu údajně sešlo.

Díky prstokladu na hudebních nástrojích (na fotografii je v pozadí smyčcové kvarteto) se Axelovi podaří odhalit o jakou hudební skladbu se jedná a díky tomu vystopují přesně den, kdy byl snímek pořízen.
Schůze proběhla až po zatčení prezidenta v době, kdy platilo totální embargo na vývoz zbraní. Obchodování s válečným materiálem bylo protizákonné.
Jenže Agathe al-Hadžíová potřebovala munici a druzí si chtěli namastit kapsy.
Rafael Guidi rozjel se Súdánem obří kšeft a na fotce uzavřeli dohodu (podepsali Paganiniho smlouvu, nezrušitelnou smrtí a zavázanou loajalitou) o velké dodávce munice do Keni. Oficiálně se jedná o vývoz do Keni, jenže ta zásilka bude z Keni pokračovat. Jde o reexport do Súdánu,
Stejná munice, stejný kšeft. Po uvalení embarga prostě Súdán škrtli a namísto něj do smlouvy napsali Keňu.
Jenže díky vydírání, které zkusil Björn na Palmcronu vyplave fotografie na denní světlo a tím se rozjel kolotoč vražd.

A proč "PAGANINIHO"? Protože se celou knihou prolínají moudra o hudbě a Rafael Guidi sbírá hudební nástroje, na které hrál Paganini.

Závěrem už jen to, že kdyby byla kniha o 300 stran kratší, nic by se nestalo a rozhodně bych si ji zařadila mezi knihy, které bych si někdy přečetla znovu. Za mě je zbytečné číst o tom, kdo má jakou rtěnku a na ruce lak na nehty v odstínu tom a tamtom, jestli je květináč, kolem kterého utíká vrah červený, nebo modrý... Raději propracovat dějovou část, než se zabývat každým mravencem na podlaze.

3 17.01.2019

Kniha se mi líbila, i když je to tak trochu Pejsek s kočičkou vařili dort. Manželé "Lars Kepler" psali a psali, až to celé zamotali. Byly by z toho 2 skvělé, na sobě dějově nezávislé detektivky.
Kniha se skvěle četla, to ano. Začátek děje sliboval skvělou a napínavou zápletku. Detektiv Joona Linna působí jako charismatický chytrý muž a těším se na další knihy.

POZOR SPOILER!
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ihned na začátku jsem si libovala v napětí. Přemluvení doktora Erika Maria Marka k vykonání hypnózy a následné přiznání "oběti" ke spáchání vraždy je překvapující. Detektiv začne pátrat, proč Josef Ek zavraždil svoji malou sestru, otce i matku a zda se chystá spáchat násilí i na svojí starší sestře Evelyn.

Postupně se propracujeme k tomu, že Josef svoji starší sestru miluje a nutil celý život Evelyn k incestu. A právě kvůli neochotě sestry k pohlavnímu styku vyvraždil rodinu. (Zde mi bohužel chybí vysvětlení toho, proč se za 2 hodiny po vraždě vrátil k mrtvé matce, aby jí rozřízl břicho. Proč to neudělal rovnou?)

Doktor Erik, který je závislý na lécích, popisuje problémy v jeho rodině. Tak trochu labilní manželka Simona, majitelka galerie, která mu neodpustila jeho nevěru s praktikantkou Majou. A těžce nemocný syn Benjamín, který randí s Aidou. Zatím ale stále nevíme, proč Erik slíbil, že už nikdy nebude nikoho hypnotizovat.

Josef chce zničit Erika, protože ho zhypnotizoval a "vyjebal mu mozek." Někdo unese Benjamína z domu. Zhroucená Simona povolá svého otce Kenneta, komisaře v důchodu. A pak to šlo s knížkou celkem rychle z kopce.

Simona s Kennetem odhaluje přes Aidu, že parta dětí z města, která se vydává za Pokémony, šikanuje ostatní děti. Domnívají se, že Benjamína unesl šéf party, který si říká Wailord. (Pátrat na vlastní pěst je vždy bezva nápad, který naprosto postrádá logiku. Navíc neinformování vyšetřujícího inspektora, co a proč jdu zjišťovat, případně co jsem zjistil, mě v knihách vždy irituje.)

Nemám moc v oblibě, když se najednou děj vrací, nebo přeskakuje o 10 let a na milion stran je vyloženo, co se v té době událo... Ale tak to tady máme naservírováno a dějově se ocitáme o 10 let zpět.
.........................................................
Dočteme se, že před 10 lety doktor Erik prováděl výzkum s regresní skupinovou hypnoterapií. Zdlouhavě je popisován postup hypnózy. Místo toho bych raději ocenila, kdyby bylo více popsáno zažité trauma z minulosti členů skupiny - Sibel, Jussiho, Charlotte, Pierra, Evy, Marka a Lýdie. Díky tomu bychom lépe pochopili jednání některých jedinců na konci knihy.

Zbytečně je rozpitváno neurotické chování Evy, která nám děj hlouběji zamotává. Popsaná jednorázová nevěra Erika s Majou ve finále vlastně nehraje téměř žádnou roli.

Při jedné skupinové hypnoterapii se odhalí 13. komnata Lýdie, která se přizná k tomu, že ve svém domě vězní a trýzní svého malého syna. Erik to ohlásí na sociálku. Se sociální pracovnicí se vydává do domu Lýdie, kde žádné dítě nenajdou, ale Lýdie se pokusí spáchat sebevraždu. Později je vše rozmazáno v médiích, Lýdie popře vše, k čemu se přiznala a na Erika je podáno trestní oznámení. Lýdie údajně nikdy žádné dítě neměla. Erik slíbí, že se ve výzkumu zmýlil a už nikdy nebude nikoho hypnotizovat.
.........................................................

A zase jdeme dějově o 10 let dopředu, tedy do současnosti.

Simona podvede Erika s umělcem Simem. Erik s detektivem Linnou pátrají po bývalé pacientce Evě, později po Lýdii. Na pozemku Lýdie je nalezeno tělo malého chlapce. Ukáže se, že měl Erik před 10 lety pravdu a v domě bylo týráno dítě, které Lýdie unesla a později zabila. Domnívají se, že Lýdie unesla Benjamína.

Josef Ek se s Evelyn vloupá k Erikovi domů, kde si užívá Simona a Sim. Sim je těžce poraněn. Evelyn pomůže Simoně uniknout a zraní Josefa. (Možná jsem to přehlédla, ale v knize je úplně vynecháno, zda Josef přežije).

Komisař Joona Linna, Erik a Simona jedou na místo, kam byl Lýdií a dalšími členy hypnoterapie unesen Benjamín.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KONEC SPOILERU!

Děj byl překombinovaný a konec vlastně ani ne tak šokující a nečekaný. Úplné zakončení děje na Štědrý den je jen hřebíček do rakve.

Je to, jako by si autoři řekli: Je to detektivka, přidáme tam více vražd. Musí to mít i klasické rodinné problémy, takže tam zamotáme nevěry a nemoci. Chybí únos. Ok, něco tam vymyslíme. Co takhle ještě šikana? To by šlo, nějak to tam doplníme. Už je to moc dramatické, pojďme to zakončit něčím milým. Pošleme lidem poselství, že rodina je to nejcennější a zakončíme to Štědrým dnem (tady už jen chyběl vysmátý Joona Linna se skřítkovskou čepičkou jedoucí na vánočním sobovi).

Škoda, knížka měla mnohem větší potenciál.

9 07.01.2019

Bezprostředně po dočtení jsem měla z příběhu smíšené pocity. A možná by bylo lepší nechat dojmy z knihy nějakou dobu uležet.

Příběh je sám o sobě dobře promyšlený. Nevadí mi, že je vrah odhalen dříve, než na samém konci knihy.

Bryndza zřejmě předpokládá, že život inspektorky Eriky Fosterové máte v malíčku z předešlých knih, takže vás zbytečně nezdržuje nějakými dlouhými úvody o tom, jak "žila byla jedna žena."
Postupem příběhu se možná pomalu začínáte v paní Fosterové ztrácet stejně tak, jako ona sama v sobě. Co vlastně od svého života chce? Rozhodla se správně? Kam to všechno vede?

POZOR SPOILERY!

Kniha začíná dnem, kdy se z vody vyplaví kufr s rozřezaným tělem. Následně se postupně odhaluje, že se před nějakou dobou objevil další kufr s "pokladem" uvnitř a vraždy spolu souvisí. Děj je prokládán flashbacky (retrospektiva, chcete-li) do myšlenek a života Niny a Maxe. Tyto dějové roviny zachycují klíčové události vraždy.

Erika pomalu rozplétá případ. Potýká se se zradou kolegy Nilse, nešťastným koncem vztahu s Petersonem a náznakem milostného vzplanutí s kolegou Marshem (které stejně tak rychle zase uhasne).

Zároveň mladá Nina podlehne kouzlu psychicky narušeného kolegy Maxe, ztratí veškerý pud sebezáchovy a zdravého rozumu.

Nepochopila jsem zdlouhavé popisování děje ohledně malého chlapce v bytě Niny a Maxe - o tomto incidentu se pak ve zbytku knihy autor nezmiňuje, takže není úplně jasné, proč to tam bylo, pravděpodobně šlo jen o záměr ukázat krutost Maxe k dětem.

I když bylo možností útěku od Maxe nespočet, Nina je zaslepená a s Maxem zůstává dál v jejich narušeném vztahu. O vraždě u vodopádu nemá smysl se dlouze rozepisovat - zápletka byla úchylná, krutá, ale i napínavá.

V této knize čtenáře Bryndza nešetří a celou knihou prosakuje homosexualita, znásilnění a násilí.

Škoda překombinovaného závěru. 3x postřelená Nina upadající několikrát do bezvědomí je stále ještě schopná mluvit, plazit se a nakonec i zabít Maxe. Chudák Max musel mít pusu asi od ucha k uchu, aby mu tam mohla vlítnout světlice.

KONEC SPOILERU!

Na závěr se vybízí shrnout, co vlastně kniha přináší. Po dočtení Chladnokrevně můžete mít stejně rozporuplné pocity jako já. Kam hlavní hrdinka směřuje se svým životem? Může být člověk opravdu tak naivní? Ale hlavně - nebylo to už na čtenáře moc? Bude taková i další kniha?

5 04.01.2019