estasy komentáře u knih

Nechci rýpat, ale… nejlepším a nejobávanějším nájemným vrahem je pubertální slečinka, která nedokáže udržet emoce na uzdě, zuří, vzteká se, všem chce zakroutit krkem a přitom skutek utek? Její věk bych ještě skousla, možná i tu aroganci, kterou si při označení „nejlepší zabiják“ může dovolit, ovšem ruku na srdce – kdo může mít v úctě duševně nevyspělou osmnáctku, která má docela slušný náběh na Mary Sue? A proč jsem dala tři hvězdy? I přes poměrně plytké postavy a předvídatelný děj je knížka docela dobře napsaná a bavila mě. Jako oddechovka od drsných fantasy knih, které většinou louskám, fungovala skvěle. Tak nějak doufám, že nevyspělost hlavní hrdinky je autorčiným záměrem a že se v dalších dílech bude postupně vyvíjet, což by podle mě bylo dobrým důvodem vzít další pokračování do ruky, jestli tak ale učiním, ještě nevím.

8 15.02.2017

Naprosto nadčasové dílo, propracované do nejmenšího detailu. Až mi dech bere představa, že Čapek žil a působil na začátku 20. století. První polovina knihy je psána formou povídek jednotlivých protagonistů, kteří nevědomky stáli na úplných počátcích války o lidskou existenci. Druhá polovina se dá přirovnat odbornému textu, zachycujícímu vývoj společnosti lidí a mloků, postupně vedoucímu ke vzájemnému střetu. Vše vysvětleno v naprosto logické a smysluplné posloupnosti (business, věda, politika, školství, náboženství, rasismus, militarizace…). Konečná rozmluva autora se svým vnitřním já, stále věřícím v záchranu světa (i když by si to vůbec nezasloužil) byla už jen třešničkou na dortu.

6 05.01.2018

Tak tahle kniha mě skutečně potěšila, a to nejen díky skvělému příběhu a úžasně vykresleným postavám (vezměte si například postavu Jessiky a její pasáž na výstavě v muzeu), ale hlavně kvůli maličkostem/geniálnostem, kterými je kniha skrznaskrz prolezlá – Pohyblivý trh, na kterém si můžete koupit třeba mrtvolu, Dvířčin dům, jehož místnosti jsou každá jinde, krysy a jejich krysomluvčí, sbírka trollů na Richardově stole, pojízdný hraběcí dvůr, muzikant málem ukamenován penězi a mnohem, mnohem víc! Gaimana mám opravdu ráda a Nikdykde mi jen potvrdilo proč. Hlavně nevím, jak to ten kluk kudrnatá dělá, že jeho záporáky mívám radši než hlavní hrdiny. Pan Croup a pan Vanderman v knize excelují a jejich dialogy/monology pana Croupa jsem si naprosto užívala. Setkat bych se s pány ovšem raději nechtěla :-)

5 16.02.2017

Nebudu se sáhodlouze rozepisovat o postavách, jednotlivých povídkách či formě jazyka…
K této knize řeknu pouze jediné – s Lotou bych fakt chtěla někdy zajít na pivko, protože ta holka mě děsně baví! A pokud by k tomu vzala i tu svoji partu zaklínačů v čele s Ingolfem, ještě líp :)

4 17.03.2017

Kniha je psána z pohledu antihrdiny, teenagera Alexe, kterého nelze jinak než nenávidět, litovat, pak zase nenávidět a na konci mu buď můžete přát štěstí, nebo se mu vysmát. Autor zde vykresluje společnost, ve které je násilí módním trendem, či dokonce doplňkem náctiletých. Alexův pohled na svět je nezaměnitelný, jeho teorie dobra a zla bizarní a až do morku prolezlá jeho sobeckostí. Ale co taky čekat od kluka jeho věku, že? Představme si hlasitou partičku teenagerů v tramvaji, která naprosto nebere ohledy na okolí. Zpytují svědomí? Dochází jim to? Ne. Jakmile se všichni rozejdou a zůstane poslední člen, usazuje se se sluchátky v uších a už je opět „normálním“ cestujícím. Můžeme jim to zazlívat? Vždyť jsme kdysi taky byli takoví. Aneb ve skupině je síla. To platí i pro Alexe, který se stále musí před někým realizovat, ať už jsou to členové jeho bandy, znepřátelený gang nebo týrané osoby.
Nejvíce na knize oceňuji její závěrečnou pointu, která mě hodně pobavila. A samozřejmě slang, který se mě držel ještě týden po přečtení, což ovšem mělo poměrně neblahý vliv při konverzaci s lidmi vyskytujícími se v mém okolí :)

4 16.03.2017

Velmi příjemná a oddechová kniha. Mám pouze jedinou výtku, a to že na mě působila moc „sluníčkově“, což ale vlastně není vůbec špatně. Proč si zkrátka konečně nepřečíst o někom, kdo je šťastný? Zase si jednou připomeneme, že v životě je důležitější cesta, ne cíl. Například čtenářská výzva je toho dokonalým příkladem :-)

3 06.01.2018

Jakmile vezmu do ruky urban fantasy plné vlkodlaků, upírů, víl a podobné havěti, tak nějak automaticky očekávám, že hlavní hrdinka bude mladá, pitomá pipina, která se nemůže rozhodnout mezi dvěma super sexy samci. Mercy je kupodivu velmi sympatická a pragmatická plus mínus třicítka, která se nemůže rozhodnout mezi dvěma super sexy samci. Některé mýty zkrátka nezboříte :-D

1 05.01.2018

Knížka je krásně napsaná, to ano. Garth Nix je zkrátka skvělý vypravěč. Stejně jako u příběhů ze Starého království jsem ignorovala fakt, že se jedná o knížku pro mládež. Avšak u Pana Pondělí se mi má ignorace nevyplatila a já několikrát zatoužila po tom, aby mi bylo alespoň o deset let méně, neboť tohle je, dle mého názoru, knížka skutečně určená spíše pro mládež. Největším problémem pro mě bylo to, že jsem se nemohla s žádnou z postav sžít, a ač jsem se snažila, prostě to nešlo. A vzhledem k množství knih, které jsem schopná přečíst, se obávám, že za pár let už nebudu ani vědět, o čem vlastně tento příběh byl. Zkrátka zde chybělo něco, co by příběh ozvláštnilo, co by mu dodalo na výjimečnosti. A i kdybych si po letech nepamatovala děj, toto „něco“ by mi z knížky zůstalo. Třeba to najdu u dalších dílů, pokud jim tedy dám šanci.

1 14.02.2017