fa.sci.ko
komentáře u knih

Buďme k sobě upřímní Pekelné stroje a úžasného Willa už nic nepřekoná i kdyby se autorka snažila sebevíc. To ovšem neznamená, že jim něco nemůže silně konkurovat, a to se Paní půlnoci rozhodně povedlo.
Velmi jsem si oblíbila tak trochu drzou Emmu, rozkošného Tavvyho, starostlivého Juliána a překvapivě i Dokonalého Diega. Jediná postava, která mi vysloveně vadila byl Kieran. Nevím proč, prostě mi byl nesympatický hned od chvíle, kdy se objevil poprvé.


Na Eastona jsem se neskutečně těšila, protože je to prostě Easton, kterého si nešlo v předešlých dílech nezamilovat, a rozhodně nejsem zklamaná. Nemůžu sice říct, že bych byla stejně nadšená jako po přečtení prvních dvou dílů Royalů, ale musím uznat, že autorské duo si udržuje laťku pořád dost vysoko.


Celou sérii jsem přečetla jedním dechem a asi si ji půjdu přečíst znovu. Upřímně? Zamilovala jsem se do Willa až po uši a i když mi chvílemi Tessa fakt lezla na nervy, tak i ji jsem si nakonec oblíbila. A ten konec? Až do teď jsem u knížky nikdy nebrečela, ale tohle se prostě nedalo zvládnout.


Nedokážu si pomoct, ale něco mě na tom závěru zklamalo a dle mého názoru to byl nejslabší díl. I přesto to stálo za to a jsem ráda, že jsem si vyprávění o Elle a Reedovi přečetla. Moc se těším na Eastonův příběh, protože East mi k srdci přirostl víc než Ella s Reedem dohromady.


Nemám ráda DC Comics. Jsem Marvel holka skrz na skrz. Ale! Mám ohromnou slabost pro Nolanovu verzi Batmana, seriál Gotham a Maasovou, takže jsem šla číst s jistým očekáváním.
Pokud očekáváte typickou trošku krvelačnou SJM, tak budete zklamaní. Oproti jejím ostatním knihám je tahle doslova nevinná, ale i přesto není nudná. Děj rychle odsýpal a byl protínán důležitými flashbacky. Nechyběla akce, nějaké to napětí, popisy bojových scén, padouši a ani trocha té lásky. Také se objevila typická maasovská "mám plán, ale nikomu jsem o něm neřekla" scéna.
Hodně se mi líbila postava Poison Ivy a její přátelství s Catwoman. Vztahy totiž umí Maasová psát vážně dobře a uvěřitelně a je to jedna z věcí, co mám v jejích knihách neskutečně ráda.
Každopádně konec byl za mě už trošku úlet. Jsem toho názoru, že pokud někdo umře, tak má zůstat mrtvej. Ale bavilo mě to, jenom jsem zkrátka od Sáry zvyklá na něco jiného a narozdíl od všech jejích ostatních knih, tak u téhle pravděpodobně nebudu mít potřebu přečíst si ji znovu.
Dala jsem sice 4*, ale ve skutečnosti je to spíš 3,5*


Blues o jejích slzách
Proč slzy kanou Proč jen netečou
— — — — —
To se tak píše
Buď už chvilku tiše
Co ti to dal kdo ke čtení
No kecy
— — — — —
/Ale já vím Když pláče
Schoulená
A v žalu má až k bradě kolena
Ty její slzy
Umějí jen téci/
Báseň, co mě chytla za srdce. Stejně jako mnoho dalších z této skvělé sbírky, která dokonale prolíná nádheru s depresí.
Zařadila bych sbírku do čtení pro zlomená srdce


Už dlouho se mi nestalo, abych knihu četla skoro tři týdny a ejhle, povedlo se mi to u mé oblíbené série :D
Začátek se neuvěřitelně táhl a zcela vážně jsem přemýšlela, že knihu odložím. Naštěstí situaci zachraňovala Helena, jejíž dějová linka mě nakonec donutila k dočtení a stala se oficiálně mojí nejoblíbenější postavou. Laia mě nějak zvlášť neuchvátila a Eliasova mi přišla vysloveně nudná. Budu doufat, že závěrečný díl bude mnohem lepší, jinak bych asi byla trochu zklamaná (i když posledních několik stran téhle knihy bylo celkem pecka).


Kniha se mi moc líbila, ačkoliv byl začátek poněkud nudnější. Naštěstí pak přišel jistý zvrat a konečně se to rozjelo. Byla jsem vážně překvapená, když jsem zjistila, kdo je vlastně kdo, protože celou dobu jsem byla přesvědčená o přesném opaku.

Wau! Tohle byla pecka! Strašně moc jsem se těšila na druhý díl, protože když jsem četla ten první, tak jsem byla naprosto unešená a nadšená. Teď jsem ho dočetla a akutně bych potřebovala další pokračování. Plamen v temnotě byl stejně úžasný, krvavý, perfektní, násilný, dechberoucí,... a nejspíš i o něco lepší, než ten minulý. Moc se mi líbilo vyprávění z pohledu Heleny, na kterou jsem během vyprávění asi desetkrát změnila názor, asi stokrát jsem se zamilovala do Eliase a asi tisíckrát jsem doufala, že Velitelka shoří v pekle a Markuse vezme s sebou. Taky jsem netušila, že dokážu pociťovat takovou nenávist, jakou jsem cítila (a vlastně pořád cítím) vůči Dozorci. Sabaa Tahirová rozhodně nezklamala, ale možná ji právě teď trošičku nenávidím, protože na další díl si budu muset pěkně dlouho počkat.


NE. Knihy, kde se podvádí, prostě nebrat. Tečka. Přitom to začínalo tak nadějně.


Bylo to překvapivě o hodně lepší, než jsem po předešlých dílech čekala. :D
