fa.sci.ko komentáře u knih

(SPOILER) Ne-e. Prostě se nedáš dohromady s borcem, který tě sedm let šikanoval. NE. Ať už byly jeho důvody jakýkoliv. Je to totiž úplně jedno. Protože důležitou roli hraje, že to vůbec udělal.
Tahle kniha mohla mít 15 stran, kdyby Xander, Kimberly a jejich absolutně vylízaní rodiče (ať už je to kdokoliv) uměli normálně komunikovat. Tečka.

(SPOILER) Tahle kniha byla kdysi trendem Tiktoku. Spousta holek se nad ní rozplývala, jak jsem to nejlepší kniha jejich života. A já se ptám:
- Četly ty holky někdy v životě i nějakou jinou knihu?!
Odpovím si rovnou sama:
- Očividně ne.

Knížka o tom, jak týpek ala Joe Goldberg z YOU (Jo, je divný vědět o jiným člověku tolik věcí a maličkostí, pokud s ním pět let nerandíte!) miluje jednu absolutně nesympatickou do sebe zahleděnou nanynku, jejíž myšlenkovými pochody vás autorka zásobí takovým způsobem, že píchnout si nůžky do očí nezní jako špatnej nápad. Aaron hned od začátku dává jasně najevo, že Catalinu chce (otázkou zůstává PROČ?!), ale bojí se jí to říct napřímo, zatímco ona si v hlavě vytváří fejkový scénáře a chodí asi tak 99 % knihy s černýma brýlema a bílou holí, protože tohohle by si nevšimnul jenom totálně slepej člověk. Knížka by šla docela lehce zkrouhnout:
Aaron se jednoho dne zastavil u stolu své kolegyně Cataliny a s lehkou nervozitou v hlase se jí zeptal: -Ahoj, nechtěla bys někdy někam zajít?- Catalina se na něj dlouze zadívala a cítila, jak jí štěstím poskočilo srdce. -Ano-, odpověděla. END OF STORY

Tahle nudná a absolutně neromantická wannabe verze Má mě rád, nemá mě rád mi ubrala TŘI TÝDNY života, protože měla z nějakýho neznámýho důvodu 2453 stran, což je přesně o 2403 víc, než bylo potřeba.

Vážně jsem chtěla být fanda téhle knížky. Ale do háje. Místo toho jsem vážně velkej hater týhle slátaniny.

VŘELE NEDOPORUČUJU

10 18.03.2023

NE. Knihy, kde se podvádí, prostě nebrat. Tečka. Přitom to začínalo tak nadějně.

11.12.2022

Kam zmizely ty knihy, kde to mezi postavami hned od začátku jiskřilo?
Autorské duo se kdo ví proč rozhodlo, že bude psát instalove romance. Za mě velmi špatné rozhodnutí, protože je to NUDA! Nejsem od autorek na takovýhle styl psaní zvyklá a ani si na něj zvykat nechci, takže si teď od jejich knížek dávám voraz. Bohužel.

3 24.04.2022

Tváří se jako další kniha o holocaustu. Ale není. Ve skutečnosti jsem během čtení spíše přemýšlela nad tím, kolik toho lidská bytost dokáže vlastně snést, než si uvědomí, že tohle už je moc. Autorka Zuzaně naložila neskutečně těžké životní situace a při každé další jsem si přála, aby se už konečně to zlo kolem ní zastavilo. A ono ne a ne.
Kniha se mi četla s těžkým srdcem a párkrát jsem se, stejně jako Zuzana, musela zhluboka nadechnout. Upoutala mě, pohltila a nepustila až do samého hořkého konce.

16 19.03.2022

Tohle bylo parádní.
Nespadám teda do kategorie mládež (natož pak dítě), ale tuhle knihu jsem doslova zhltla. Nedala se totiž odložit.
Zápletka mě neuvěřitelně oslovila, "starý pán" byl očividně liška podšitá a hlavní hrdinka Avery mi hodně rychle padla do oka. O čtyřech bratrech Hawthornových ani nemluvě (mám tak trochu crush na tři z nich).
Téměř všechno bylo v závěru jinak, než jsem během čtení očekávala, a to se mi na knize líbilo nejvíc. Proto si rozhodně nenechám ujít další díly.

3 17.03.2022

„Never miss a good chance to shut up.“

Klišé, klišé, klišé a ještě trochu víc klišé. A víte co? Já jsem to absolutně žrala. Od začátku až do konce.
Čtení jsem si neskutečně užívala, párkrát jsem se zasmála a hlavně se nechala příjemně překvapit. Za mě jednoznačně nejlepší kniha od autorky.
Co mi jako jediné vadilo byly ty kecy o fénixech, ačkoliv je to taky klišé. Neexistuje nic horšího k čemu se můžete přirovnat. Nesnáším ty prupovídky o tom, že si někdo myslí, že je jakože úžasnej fénix, co padl k zemi a pak povstal z popela. Meh. Prosím, moc prosím fénixové už nikdy víc.

„She's not my type.“
„You don't have a type. You hate everyone.“

7 06.12.2021

MILUJU TO.
A je mi fuk, kolik historických nepřesností, milostných trojúhelníků a dalších zbytečností tam je.
Původně jsem toho chtěla napsat víc, ale došla jsem k závěru, že tohle stačí.

„It's never a tragedy to love somebody.“
„I think Romeo and Juliet would disagree with you on that.“

(Netuším, co budu do ledna 2023 dělat.)

11 06.12.2021

(SPOILER) Tahle kniha mi dala zabrat a nebylo to angličtinou.
SJM se posunula od všemi milovaného pana feministy, co vás ovšem vesele a zcela bez výčitek zdroguje, k ženský, kterou přibližně 90 % čtenářů během čtení předešlých dílů nesnášelo. Ať už proto, že se chovala spoustu času jako sobecká kráva, hodila vánoční dárek do řeky nebo nechala svoji mladší ségru, aby se o ni starala. (Pořád nechápu, proč jsou všichni tak překvapení. Každý mladší sourozenec přece vždycky obskakuje toho staršího. Úděl nás, mladších.) Náročný úkol zavděčit se každému, pokud si tuhle ženu zvolíte jako hlavní postavu nového příběhu.

A víte co? Já si myslím, že Nesta byla nejreálnější a nejuvěřitelnější postava, jakou SJM kdy napsala. Mrzutá, nedokonalá, naštvaná na celý svět, protivná, zlomená mladá žena, co se neumí postavit ke svým problémům čelem, proto je řeší alkoholem, nezávazným sexem, špatným stravováním a přehnaným utrácením peněz. Upírá si lásku a přátelství ostatních, jelikož je přesvědčená, že si to nezaslouží a na všechny okolo je chladná a nepříjemná, jelikož je to její obranný mechanismus. (Každý nějaký máme.) Asi jsem divná, ale vždycky mi byla svým způsobem sympatická, jelikož se mi líbilo, že si před nikým nesedla na zadek a líbilo se mi to dusno mezi ní a Cassianem. U Nestiny postavy a vnímání jejího traumatu je potřeba znát něco málo z psychologie (A ne, Freud vám stačit nebude.), jinak její chování může člověk brát jako čirou sobeckost a aroganci. Projev a chování všech lidí na světě má totiž svůj důvod (nikdo se nechová jako idiot bezdůvodně). Jenom ho ne každý zvládne odhalit. Fyzické násilí, traumata z dětství, znásilnění nebo smrt někoho blízkého nejsou témata, která rozebírate s kámošem u piva.
Ani já nejsem žádný odborník, ale podle mě byl proces a způsob, který si autorka vybrala pro Nestino "uzdravení se", naprosto adekvátní a dostačující. Každý přece rád chodí po schodech, povídá si s barákem, čte červenou knihovnu nebo se toulá se sexy týpkama po horách. A kdo ne, tak buď kecá nebo nemá nohy.

Co se sexuálních scén týče. SJM opakovaně upozorňovala, že kniha není YA. Dokonce ji nedala přečíst ani své rodině. (Což chápu. Ne každá máma potřebuje vědět, co za dceru to vlastně vychovala.) Kvůli téhle žánrové změně byla změněna i obálka. Víte co. Podíváte se na tu šedou a oranžovou masku a v hlavě vám blikne - kam zmizela ta roztomilá víla? Jo aha, oni tím chtějí tu knihu odlišit od těch předešlých. Hustý. (Samozřejmě je k téhle dedukci zapotřebí minimálně 70 IQ, které v redakci českého CooBoo dlouhodobě ve spojení s SJM chybí.)

Co se mi na knize nelíbilo byl Rhysand. Já ho nikdy nějak zvlášť nezbožňovala, takže pro mě nebyla zas taková rána, když z něj Sára udělala přehnaně agresivního debílka, co není schopný své vlastní ženě říct, že může umřít při porodu. Místo toho před ní tento očividně naprosto nedůležitý fakt zatajuje, protože proč říkat někomu, koho milujete (prý teda), že jí může její okřídlený dítě rozervat na kusy žejo. Ještě by pak chtěla nedej bože potratit, protože by ráda žila alespoň do svých 22. narozenin a co pak s ní. Podle mě by bylo ideální poslat ji do Polska. Rhysand chce dokonce i zabít Feyřinu sestru, která jí to řekla (Ano, bylo to v naštvanosti a z naprosto sobeckých důvodů, ale byla jediná, kdo jí to řekl. Za což si vysloužila velmi milé reakce.), protože to je přece adekvátní reakce, když někdo někomu nelže, ale řekne bolestivou pravdu. Rhysand mi vadil celou knihu a ani scéna po narození Nyxe tomu nepomohla. Pokud jsem někoho v téhle knize nenáviděla, tak to byl on. Každopádně jsem se utvrdila v tom, že nemám ráda hlavní mužské postavy ze sérií SJM (ano i Rowana), ale jsem věrný fanoušek těch vedlejší (Dorianovi bych bez přemýšlení obětovala svého prvorozeného a Azrielovi bych klidně každý večer přeleštila dýku).

Taky mi vadilo, že ačkoliv měl být příběh Nestin, tak se opět v závěru točil hlavně kolem Feyre a Rhysanda, což je prostě nuda. Z mrtvých vstálý Rhysand a akademická malířka Feyre už svoji trilogii dostali, tak co je strčit do pozadí stejně jako Morrigan, která byla celou knihu kdo ví kde, a nechat hlavní zápletku co já vím... Třeba hlavním postavám. To by bylo fajn.

Další věc, co mi vadila. Proč přišla Nesta o svoji moc. Ne vážně. Proč? Nejdřív Aelin, pak přišla o část moci Feyra a teď i Nesta. To jako když si najdete o metr vyššího a o minimálně 300 let staršího mužskýho, tak už žádnou sílu nepotřebujete, pač tahle maskuliní korba vás bude hrdě bránit před veškerým nebezpečím světa? Pokud jo, tak je to super. Pokud ne, tak mi to prosím někdo vysvětlete, protože já to potřebuju vědět.

A poslední věc, co mi vadila. Vážně? Vážně nechala SJM Emerie, Gwyn a Nestu vyhrát blood rite? To byl vtip, ne? Elitní Ilyrijci na to trénují celý život a pak přijdou tři teenagerky (v porovnání s věkem ostatních), co to vyhrají za pár hodin. Ty holky trénovaly přibližně tři měsíce. Nesta tam většinu času jenom stála a přemýšlela, jestli chce víc Azriela nebo Cassiana (spoiler: Chtěla oba.), a pak je z ní hrdinka, co poráží jednoho vycvičeného bojovníka za druhým. Tahle scéna byla k smíchu, ale přesto tu snahu o rádoby feminismus oceňuju. Byla totiž lepší než feminismus ala Rhysand. „Můžeš si dělat, co chceš, ale prosím, udělej mě."

Může se zdát, že jsem teď knihu dost pohanila, ale v závěru to jako celek zas tak příšerný nebylo. Jasně, mělo to slabý stránky a to hodně, ale Cassian, Nesta, Azriel (-ehm, ehm- Eris), nově i Gwyn a Emerie jsou prostě postavy, co zbožňuju. (Jsem hrdý shipper Gwyn a Azriela, protože pokud je nějaká sestra Archeonovic blbka, tak je to zahrádkářka Elain, co místo zeleniny radši pěstuje kytky, a která navíc svou životní lásku má.) Přiznávám ale, že jsem zcela úmyslně zvedla hodnocení jenom proto, že mám ráda ty postavy a je to SJM (ToG je série mých teenlet, kdy jsem dlouhé měsíce čekala na každý jeden díl.). Takže ačkoliv bych jinak dala 3*, tak tady vidíte zcela veřejný projev mé povrchnosti a dávám hvězdičky 4.

19 05.12.2021

„Když najdeš lásku, držíš se jí. Popadneš ji oběma rukama a uděláš, co můžeš, abys ji nepustila. Nejde se k ní otočit zády a předpokládat, že na tebe bude čekat, kdes ji nechala, dokud na ni nebudeš připravená.“

Tahle kniha byla krásná. Krásná a smutná.
Colleen Hoover mě pokaždé dostane a já jsem stejně pokaždé znovu překvapená, že mě dostala. Ani tentokrát tomu nebylo jinak. Dostala mě. Zas a znovu.

„Kdybych věděl, že je nějaká šance na to, abys stála o mý srdce, nikdy bych ho nikomu nepůjčil.“

Při čtení téhle knihy mě fyzicky bolelo na hrudi. Nebylo to poprvé, ale nestává se mi to často. Jenom u knih, které mě silně zasáhnou. A tahle k nim rozhodně patřila. Slzy v očích jsem zadržovala od strany dvě stě až do konce a některé části jsem musela chvilku rozdýchavat.

„Protože když někoho miluješ, chceš mu pomáhat, aby se stal lepší verzí sebe sama, tou nejlepší, jakou se může stát. A i když mě ničí připustit si to, ta nejlepší verze tebe nezahrnuje mě.“

Líbila se mi malá propojenost s knihou Odvrácená tvář lásky a udělala mi vážně radost. Ačkoliv příležitost, při které se Tate a Miles objevili, byla vážně smutná.
Snad každý je rád, když se někde objeví jeho oblíbený knižní pár.

„Až budeš ochotný obětovat to, co pro tebe znamená nejvíc, jen abys věděl, že je ten druhý šťastný, pak to bude práva láska.“

Za mě to byla prostě nádhera a někdy se ke knize určitě znovu vrátím.

„Ano, máš jizvy. Ale kdo vidí ty jizvy víc než tebe, ten si tě nezaslouží. Doufám, že si to budeš pamatovat a že tomu budeš věřit. Tělo je jen obal pro ty pravé dary uvnitř. A ty jich máš tolik. Obětavost, laskavost, soucit. Všechno, na čem záleží. Mládí a krása vyblednou. Ale lidská slušnost ne.“

6 20.11.2021

Chtěla jsem napsat sáhodlouhou recenzi a velebit do nebe tuhle knihu, ale zkrátím to na tři slova.

Richard Connor Cobalt.

Oficiálně jsem ním posedlá, je novou láskou mýho života a jediná výtka, kterou k němu mám je - proč sakra tenhle chlap není reálnej!?

„Polib se mnou nebe, a nikdy se nevracej na zem.“

Po přečtení zbylých komentářů bych ráda dodala, že byla od nakladatelství očividná chyba vydat sérii od čtvrté knihy, protože čtenáři přišli o příběh Lily a Lorena, kde je navíc vysvětlený i počátek vztahu Rose a Connora.
Možná by to chtělo vydávat série od začátku místo od půlky.

3 06.11.2021

Kniha o nefunkčním vztahu, který ve skutečnosti perfektně fungoval, ale chyběla mu pořádná komunikace.
Příjemný humor, trocha dramatu, šílená matka a pár těch naschválů a dostanete příjemnou oddechovku na nedělní odpoledne.

6 31.10.2021

Tohle bylo špatný. Strašně špatný. Ultimátně moc špatný.
Z mých předešlých tří vět jste se dozvěděli jedno velké nic a stejné nic se dozvíte z celé knihy, jelikož se na dlouhých a nudných 256 stranách nic nestane.
Netvrdím, že Meghan March neumí psát (neumí), ale kdyby mi někdo nabídnul, abych si znovu přečetla After nebo tohle, vybrala bych After a klidně ho přečetla dvakrát.

Jak už tu někdo psal. Začátek byl zajímavý a dobrý, ale pak už to šlo jenom z kopce, protože se z knihy stala typická klišoidní romantika s nepříliš dobrými postavami.
River i Carrie měli potenciál, který ovšem autorka nevyužila a především chování Carrie se mi, vzhledem k tomu co zažila doslova před pár dny, úplně nezdálo.
Konec byl už od první kapitoly šíleně předvídatelný, dokonce i epilog musel být všem, kdo už někdy něco přečetli, jasný.
Za mě velký průměr a upřímně úplně nechápu těch 91 %.

5 02.06.2021

No, já nevím. Nejsem z toho nějak zvlášť odvařená.

A začnu s mínusy, protože jich je víc:
Slovník. Pardon, ale co tohle mělo být?! :D Sice mi do třicítky nějakej ten pátek ještě chybí, ale znám dost vrstevníků Jasmínky a Ivánka a nikdo z nich nemá takovou slovní úroveň dlaždiče jako tihle dva. V každé kapitole bylo tak ±30 sprostých slov, která většinou neměla sebemenší důvod a opodstatnění, přesto postavám z pusy lítaly, protože prostě proč ne. Ráda bych taky připomněla, že sprostý a drzý člověk není vždycky vtipný. A to i když se snaží. Tímto zdravím Jasmínu.

Hate-love linka. Důvod, proč se ti dva neměli rádi, byl naprosto iracionální a nakonec se vlastně dozvíte, že ta nenávist byla spíše jednostranná a naprosto idiotská a vlastně to ani nebyla nenávist. Jasmínka se zkrátka kdysi chovala jako kráva a Ivánek se zkrátka zachoval stejně, načež si ona usmyslela, že je to kretén a už to jelo. Urážky, urážky a další urážky. Ta holka prostě perfektně věděla, jak udělat dojem.

Princezna Jasmínka. Strašná kráva. Pardon, ale ano. Pokud se takhle někdo chováte, tak doufám, že máte stejně velkou rodinu jako ona, protože já naprosto chápu, proč měla ta holka jenom jednu kamarádku. A i to bylo vlastně moc, protože kdo by se s ní chtěl do háje dobrovolně kamarádit? Většinu knihy byla absolutně příšerná, sprostá, arogantní, protivná, sebestředná, chovala hnusně a nebyla schopná normálně komunikovat. A ta agresivita? Asi jsem divná, ale nepřijde mi v pořádku ani cool chtít v jednom kuse někoho mlátit, každopádně máme všichni jiný životní priority. Jediný, co se mi na ní líbilo bylo, že umělá fakt pekelně dřít, hodně dobře zvládala děti a snadno se nevzdávala. Ta její cílevědomost byla super a možná bych řekla (se zavřenýma očima), že i trochu inspirativní.
Ani Ivánek samozřejmě nebyl svatoušek, ale Jasmína mi prostě vadila většinu času tak moc, že u něj jsem chyby už jen nějak přešla. Kromě téhle teda - z váhy se prostě sranda nedělá. Tečka.

Sexuálního obtěžování. Smazání účtu podle mě fakt není správná cesta, jak by se tahle situace měla řešit. Čekala jsem nějaký impuls od autorky, nějakou možnost prevence, ochrany nebo aspoň nahlášení na policii, ale nic takového se nekonalo. Pak to Ivánek zjistil, načež ztropil obrovskou hysterickou scénu a jak to skončilo? Nějak. Prostě nějak. Princezna Jasmínka si jen smazala účet a ze světa najednou zmizeli všichni zlí úchylové a stalkeři. Konec příběhu a všichni žili šťastně až navěky. Kéž by to takhle skutečně fungovalo.


Plusy:
Párkrát jsem se zasmála.
Ivánek byl občas celkem fajn.
Zakomponování poruchy učení se mi líbilo. Stejně tak i Jasmínin vztah-nevztah s otcem.
Čtivost - jo, Zapata psát prostě umí. Jenom asi ne pro mě.

7 30.05.2021

Knihu řadím do kategorie "wattpad fanfikce", ale trošku je tím urážím, jelikož i ty jsou lepší.

Kniha o tom, jak jeden děsně zlý týpek dal za ženu svoji děsně nesympatickou dceru druhýmu děsně zlýmu týpkovi, zatímco třetí děsně zlý týpek to z povzdálí smutně sledoval.

Bylo to asi stejně romantický jako vylodění v Normandii, stejně nechutný jako pizza s ananasem a konec byl stejně pitomej jako Tessa Youngová.

Za mě nejslabší díl, přesto dávám vysoké hodnocení, protože je to skvělá kniha s kvalitním humorem, sympatickými novými i starými postavami a hokejem!!
Obě série z Briaru bych označila za své guilty pleasure a jsem ráda, že s nimi autorka ještě nekončí.

“See, no abs.”
“Who needs ’em? I’ve got enough abs for the both of us.”

Čteno v angličtině, protože jsem se nemohla dočkat.

5 05.05.2021

(SPOILER) Bez jakýchkoliv výčitek jsem dnes po letech změnila hodnocení knihy na odpad. Proč? Protože to je odpad všech odpadů. Ani DIMILY nebo Elitní klub králů nedosahují takových nekvalit.

After vzniklo jako fanfikce na Harryho Stylese na wattpadu a mělo tam i zůstat. (Stejně jako všechny ty rádoby knihy, co tam kdy vznikly.)

Bylo nebylo kdysi žila ve Spojených státech amerických krásná osmnáctiletá Tessa Youngová, nevinná a těžce naivní vysokoškolačka, co nejraději nosila espadrilky, četla klasiku a měla toxickou matku, která se podepsala na jejím vnímání světa a bohužel i na chování.
No a tahle vysokoškolačka potkala děsně zlého kluka jménem Harry (četla jsem wattpad verzi, takže za mě je to prostě Harry), co byl potetovaný od hlavy až k patě, měl jeden piercing vedle druhého, ale byl to překvapivě génius na klasickou literaturu a tak trochu debílek s POZOR! příšerným traumatem z dětství, kterým omlouvá své chování.
(Jenom v těchto dvou odstavcích jsem napočítala asi šest klišé.)
No a náš příběh začne, když se ti dva potkají. V tu chvíli se totiž spustí lavina ponižování, výsměchu, pohrdání, hádek o ničem, nezdravé žárlivosti, potřeby kontrolovat ostatní a pak přijde na řadu i sexuální scéna, po které se vám bude chtít zvracet.

Hele, já jsem toho názoru, ať si každý čte, co se mu líbí. Nechci nikomu nic nutit ani zakazovat, ale do háje?! Nelíbí se mi, že tohle čtou třináctileté holky a co hůř, že si idealizují Harryho-Hardina jako jejich ideálního partnera. Fuj. Nikdy. Agresivní chování, co omlouval dárky? Odporně žárlivý kluk, co si myslí, že může všechno? Vážně?! Ne. Ne. Ne.
Aby to nevypadalo, že za všechno může jenom Har. (pokračování jména si vyberte sami), tak bych chtěla jenom podotknout, že Tessa byla taky pěkná nanynka. To jí Har. chování vůbec nevadilo? Ani trošku? Jedno odpuštění za druhým. Jakoby se nechumelilo. Blé.

Celé to vlastně bylo o tom, jak se potkali dva toxičtí idioti (pardon za ten výraz), kteří rozuměli literatuře. Hádali se, odpouštěli si, hádali se, usmiřovali se, málem měli sex, hádali se atd.
Nechápu, kde se vzal ten úspěch téhle knihy. Nechápu, jak knihu někteří čtenáři prakticky adorují a Hardina by nejradši blahořečili. Nechápu, jak mohl vzniknout film, když je na světě tolik krásných knih, které by si zfilmování zasloužily nekonečněkrát více. Asi jsem divná, ale skutečně to nechápu.

Pokud knížku máte doma, tak ji zahoďte nebo zapalte.
Pokud ji nemáte, tak si ji ani nekupujte.
Pokud ji máte v knihovně na wattpadu, tak ji odstraňte.
Šetřete české lesy!
Anebo si to pro mě za mě přečtěte, ale berte to jako příklad odporně toxického vztahu a ukázky toho, jak láska mezi dvěma lidmi vypadat NEMÁ.
Děkuji.

Nemám ráda DC Comics. Jsem Marvel holka skrz na skrz. Ale! Mám ohromnou slabost pro Nolanovu verzi Batmana, seriál Gotham a Maasovou, takže jsem šla číst s jistým očekáváním.

Pokud očekáváte typickou trošku krvelačnou SJM, tak budete zklamaní. Oproti jejím ostatním knihám je tahle doslova nevinná, ale i přesto není nudná. Děj rychle odsýpal a byl protínán důležitými flashbacky. Nechyběla akce, nějaké to napětí, popisy bojových scén, padouši a ani trocha té lásky. Také se objevila typická maasovská "mám plán, ale nikomu jsem o něm neřekla" scéna.
Hodně se mi líbila postava Poison Ivy a její přátelství s Catwoman. Vztahy totiž umí Maasová psát vážně dobře a uvěřitelně a je to jedna z věcí, co mám v jejích knihách neskutečně ráda.

Každopádně konec byl za mě už trošku úlet. Jsem toho názoru, že pokud někdo umře, tak má zůstat mrtvej. Ale bavilo mě to, jenom jsem zkrátka od Sáry zvyklá na něco jiného a narozdíl od všech jejích ostatních knih, tak u téhle pravděpodobně nebudu mít potřebu přečíst si ji znovu.

Dala jsem sice 4*, ale ve skutečnosti je to spíš 3,5*

1 26.02.2021

Tak narovinu.
Knihu jsem začala číst jenom kvůli Willovi, pro kterého moje srdce už nějaký ten pátek zběsile bije.
Chtěla jsem se dozvědět podrobnosti o jeho dospělém životě, ale naštěstí jsem dostala mnohem více, než jsem čekala. Dostala jsem úžasné staré, ale i nové dost vtipné postavy (hlavně Matthewa a Annu), které mají velmi zajímavé schopnosti, opět dokonalou viktoriánskou Anglii, neznámého záporáka se smyslem pro dramatično a hlavně skvělou zápletku se spoustou vedlejších odboček a hodně nečekaným koncem.
Kniha byla tak skvělá, že jí i ten rádoby milostný trojúhelník odpustím.


“Drink, and you will sleep; sleep, and you will not sin; do not sin, and you will be saved; therefore, drink and be saved.” - Matthew