fis.rena
komentáře u knih
Všude samí lháři
Shari Lapena
(SPOILER) Devítiletá holka s ADHD a takovým přemýšlením,jako měla Avery v knize,to je přitažený dost natěsno. Neřkuli,že Lapena už téměř urvala culík s hustou kšticí...
Takhle nepřemýšlí ani starší nadané a velmi chytré děti,se kterými mám tu čest pracovat. Jsem zklamaná,že si autorka se svým týmem nenašla informace a holce nepřidala pár let navíc,aby to celé bylo alespoň trochu uvěřitelný. Alespoň maličko.
Každopádně jsem hltala každou stránku až do chvíle,kdy se vyjevilo,jak to je. Pak už jsem dočítala jen proto,abych zjistila,kam až autorka zajde.
Škoda,no.
Pán hory
Anders de la Motte
"Bez naděje nic dlouho nepřežije."
Těžké betonové dveře, schoulené kamenné bloky, zrezivělé mříže a žebříky,studený vzduch,pach horniny,kovu a samotný dech hory,který je velmi silný a jiný...
Takhle je cítit urbex,který se mísí se vzrušením a adrenalinem těch,kteří se vydávají do odlehlých míst pro zážitky a dobrodružství.
Odnese si Smilla s Malikem krásné fotky jeskynního deště a úchvatný zážitek,nebo zacítí těžký pach hory tak zblízka,že už o žádný další urbex stát nebudou? Čtěte!
Jinak...Askerová je mi velmi sympatická! Metodická, chladná, přesná. Och,srdce mi plesalo,když jsem s ní vyšetřovala. Každopádně jsem podezřívala i kolemjdoucího psa!
Rodina z podkroví
Lisa Jewell
Ťuky ťuk,můžeme dál? Jen na pár dní,než se nám uvolní domluvené bydlení?
Tak to je prosba,na kterou by si měl každý rozmyslet svou odpověď.
Já bych asi reagovala jako Konopnice:"Předsedo,já nikoho nezvala. Přijedou,zavřu,zamknu a fertig."
Zpropadené lži,úzkost,strach, nepochopení,napětí a bolest. To všechno najdete nejen v podkroví velkého domu,kde se vše obrátí naruby díky pár lidem.
Až na kost
Ellison Cooper
Ano,bylo to vážně AŽ NA KOST. Bezesporu. Protože jsem třetí díl zhltla za dvě odpoledne a pár kafí,i já byla až na dřeň. Bezesporu.
Opět nechyběl náhled do egyptské kultury,svou roli sehrála i MR a RTG mozku. Kona měla svou úlohu a Vesper nebyl o nic méně pozadu. Tino uvařil limetkovou polévku a babička byla stejně tak skvělá jako vždy.
Pohřbení
Ellison Cooper
"Není možné se ponořit do hlubin lidské temnoty a vrátit se z ní nějak nepoznamenaný a celý."
Druhý díl se Sayer a opět to mělo grády. Unesené ženy a děti, řecká mytologie. Nedostatek agentů,a tím pádem neobvyklý vyšetřovací tým v prostředí,do kterého by nejeden jel natěšený na výlet. Co se ale skrývá pod krásnou přírodou,to vidět nikdo nechce...
I tentokrát mě Sayer ze své motorky nesetřese a jedu s ní dál k dalšímu případu.
Tajemství pomocnice
Freida McFadden
Tohle je přesně kniha,ve které se na každé straně něco děje a krátké kapitoly opět přispívají k tomu,že končím čtení po druhé hodině ranní,stejně jako u prvního dílu.
Děkuji Freido,moje rodina to zcela jistě ocení :D
Příběh letí a nezastavuje. Nedá vám pokoje,dokud neotočíte poslední stránku. Nedočkavě jsem s Millie vybíhala z výtahu v penthousu,otáčela se,když jí svrběl zátylek a cítila opojný pocit při uzavření "případu".
Ohnivý anděl
Yrsa Sigurðardóttir
Moje první setkání s Tórou a můžu říct,že velmi průměrné, vlažné a místy dlouze nudné. Celoplošné tykání mi vadilo. Evokovalo mi to přátelské povídání či vesničku,kde se všichni znají už několik kolen a baví se o sousedovic klukovi,kterej asi něco provedl. Určitě to nepřipomínalo vyšetřování advokáta.
Někdo by řekl,že není možné,aby se v ústavu dělo zneužívání nemohoucích,ale reálně se děly v těchto zařízeních i horší věci.
Co si ze čtení nesu, je stále stejná otázka...co ti postižení vedou za život? Dá se tomu vůbec říkat život? Jak pro ně,tak hlavně pro jejich okolí...?
V kleci
Ellison Cooper
Tak jsem naskočila k Sayer na její Silver Hawk a bez helmy se s ní řítila vstříc neuvěřitelnému sériovému vrahovi, kterého jistým způsobem fascinuje opona mezi životem a smrtí. Bohužel zkoumání tohoto je pro jeho oběti velmi bolestivé a dlouhé.
Líbilo se mi nahlédnutí do mytologií různých zemí.
Co dodat...ze své motorky mě Sayer sundá,až budu vědět všechno o Jakeovi a vyřeším s ní další případy.
Takže ruku na plyn, zařadit a vzhůru do toho!
Někdo z nás
Kristýna Trpková
Tak...
Zřejmě jdu trochu proti proudu,protože jsem se k rozečtené knize musela vracet na třikrát a konečně se mi podařilo prokousat ke konci.
Je to moje první setkání s autorkou a také poslední.
Začátek se táhne jak dětská žvejkačka,dialogy jsou úplně vyumělkované a ani po polovině knihy se nic nemění.
Vůbec mě to nebavilo a musela jsem se do čtení nutit s tím,že když už jsem to dotáhla až sem,tak to dočtu a budu hrdina.
Že by byla kterákoliv matka spokojená s řešením,které je zde,je blbost. Zápletka je přehnaná,těžko uvěřitelná. Bylo to únavné obrácení stránek.
Nedoporučuji....
Pomocnice
Freida McFadden
"Koho konkrétně vlastně hledáte?"
"Ale,tak normálně. Někoho,kdo by udržoval v domě pořádek. Vypral. Občas něco navařil."
No ale! Tohle je hodně návyková záležitost,takže pozor,abyste nezačali číst večer,protože budete končit nad ránem jako já! Kapitoly jsou krátké,tak jsem si samozřejmě říkala "a ještě dám jednu a ještě jednu...",a pak jsem si z noci užila jen brzké svítání.
Nina,Millie a Andrew. Život v luxusu? No, posuďte sami...
Pokud bude druhý díl této série o tom,o čem si myslím,že bude,tak se máme na co těšit! To bude job snů pro naše čtenářské oko.
Vražedné pohádky
Andreas Gruber
"Když se budete dívat do propasti dostatečně dlouho,začne propast nahlížet do vás."
Maarten a Sabina potřetí! Klapka! Akce!
No,jízda to byla zase krkolomná,plná výmolů a uvolněné krajnice. Ale ti dva to vždycky zvládnou,málo platný. Bylo to celý vyhnaný "zu viel",ale dobře promyšlený. Sneijderovi muselo být šoufl,když hleděl na svůj zvrácený otisk...
Hodně mě bavila věznice na ostrově Ostheversand. Tam bych se toužila procházet s magnetickou kartou na krku.
"Kdo musí žít s otázkou proč,snese téměř každé jak."
Podivná holka
Jenny Blackhurst
Škrt,blik. Škrt,blik. Škrt,blik.
Že by zapalovač v rukách Ellie zažehl požár pořádného prychothrilleru,to bych neřekla. Od minimálně poloviny příběhu je jasné,jak to skončí,a pak už jen dočítáte a kývete hlavou.
Nicméně náhled do dětských duší,které jsou křehké a vypočítavé zároveň,se povedl.
Měla jsem při čtení pocit dejavu...už jsem prostě něco podobného četla nebo viděla podobný film.
Vlaštovky z Černobylu
Morgan Audic
Pripjať...krásný,ale velmi nemocný kousek světa. Kapitán Melnyk, poručík Rybalko a dvojí vyšetřování jedné vraždy.
Kniha se mi četla dobře,protože mě zajímá Černobyl jako takový. Kontaminovaná půda,výbuch jaderné elektrárny, pípající dozimetry, oblasti duchů a následky toho všeho i po desítkách let,ale koho nelákají informace o tomto,asi pro něj bude kniha zdlouhavá a ne tak "dobrá",jak očekával.
Každopádně já jsem velmi spokojena,úplně jsem se viděla,jak procházím s Alexandrem márnicí a hrabu se v radioaktivním těle Leonida.
Čtěte,je to vážně dobrý!
V zahradě zášti
Camilla Bruce
"Všichni na téhle Zemi jsme jen stvoření,která se o sebe starají,jak dovedou. Není na mně nic nadpřirozeného. Chodím po stejných pastvinách jako kdokoli jiný. Jsem úplně normální. Na světě jen prostě není mnoho takových,jako jsem já."
Ano,na světě je opravdu málo takových jako Belle. Těžké a nelítostné dospívání na Selbu se surovým a opilým otcem za zády se určitě na tom,jaká Brynhilda (Belle) byla,jistě podepsalo. Ale za tím,co jí působilo potěšení,byla zcela nepochybně porucha.
Každopádně má obdiv! Doba byla krutá, ale Belle o něco více. Zahrada zášti není na půdě v La Porte,ale v duši Belle.
"Věřit na štěstí je nebezpečný,když ho nemáš."
Prolhané městečko
Diane Chamberlain
"Člověk se musí vyrovnat s minulostí,jinak nikdy nevykročí k budoucnosti."
Příběh dvou časových linek,umění,obav a objevování. Proplouvání životem Anny a Morgan jde poklidně,mnohdy - pro mě - utahaně a zdlouhavě. Kdybych knihu nečetla vkuse a prokládala si jí knihou další,lehce bych zapomněla obsah.
Svátek hada
Lucie Hlavinková
"Všichni si zaslouží vědět,co se stalo. A ti,kteří už tu nejsou,si zase zaslouží,aby se z jejich životů staly příběhy. Jedině tak mohou přežít a neztratit se navždy v hlubinách času."
Trojice přátel prožila bezstarostné dětství,ale během dalších let prožila peklo plné beznaděje,smutku,touhy a neštěstí. Tyto příběhy mají neuvěřitelnou sílu a hloubku. Každý by si je měl přečíst,aby VĚDĚL,a aby se to už nikdy neopakovalo. Právě proto je historie důležitá.
Při čtení mě svazoval had stejně jako Romana,cítila jsem touhu jako Helena a necítila jsem se tak silná jako byl Michal. Svíral mě strach jako všechny tři a srdce mi zběsile tlouklo. Když každého uštkla ta odporná a jedovatá doba.
Těžko si kdokoliv z nás dovede představit to,co prožívali lidé za II. světové války,i když si načte veškerou literaturu světa. Je mi ouzko...
Čiň čertu dobře a peklem se ti odmění...
Přiveď mě zpátky
B. A. Paris (p)
"Byla to pravda. Ale ne tak docela."
Finnova patová situace,ve které byl zahnán do kouta s pomyslnými vahami,na kterých se pohupovala jistota v Ellen a životní láska Layla,byla opravdu napínavá. Srdce nebo rozum? Jak se rozhodnout?
Chvílemi mi vadily všude poházené matrjošky,ale zase,jak je u autorky zvykem,nic není přehnané jen tak.
Přivedl jí zpátky? No... čtěte.
Přízraky domu Carrowů
Darcy Coates
Popis rozlehlého domu i jeho okolí byl super,cítila jsem se skvěle na dobové prohlídce,kterou vedla Remy a chtěla jsem se tam hned rozjet a nasát to všechno v reálu. První seance,které vedla Marjorie byly taky fajn. Ale to bylo tak všechno.
Z mého pohledu je opravdu škoda,že se to celé zvrhlo v hodně špatný béčkový film. Pak už jsem se jen při čtení pousmívala a kroutila hlavou.
I když jsem člověk,který věří ,má respekt a pokoru vůči všemu mezi nebem a zemí,tak tento žánr běžně nečtu. A to proto,že se to vždycky přehoupne do slátaniny,i když začátek vypadá opravdu slibně. Škoda.
Vězeňkyně
B. A. Paris (p)
Řekla bych,že Vězeňkyně je slabší kus autorčina psaní,ale nemůžu říct,že by mě čtení nebavilo. Střídá se tu minulost a přítomnost a hezky se to všechno svazuje dohromady jako silný provaz,který na konci někoho rozváže ze sevření a jiného udusí.
Zarazilo mě tady v komentářích pár příspěvků,kde se píše,že by to celé chtělo vysvětlit apod. Já teda nevím,ale vše je v knize rozepsáno a vysvětleno. Já osobně nemám žádné nezodpovězené otázky. Četli jste to do konce? :)
Škvíra
C. J. Tudor
Konec plavby, Gloria a Poslední chod. To jsou povídky,které se mi docela líbily. Úvodní slovo před každou povídkou je osvěžující,ale co mě trochu odrazovalo číst,bylo několik zmínění se o tom,že tento námět jsem kdysi nedotáhla,tento zase nebyl ok pro nakladatele,ten mi nevzali ani do novin a tady jsem zase nevěděla co s tím.
Působí to na mě,jak kdyby autorka potřebovala nějakým způsobem vyčistit šuplík s nepodařenými nápady a Škvíra je výsledek.
Že by povídky byly mrazivé nebo hororové čtení,to bych neřekla.