fi.re
komentáře u knih

(SPOILER) Lovec si bohužel jede na horské dráze nahoru a dolů stejně jako v prvním díle Mrchožrout.
Ničím mě nepřekvapil,jídelníček a jeho popis je v pohodě,nic strašného nebo odporného. Ale žaludek má každý na "jiné vodě". Ten můj je velmi klidná hladina při západu slunce. Klidně tam mohlo být více popisů a detailů. Více receptů? :D
Nicméně mi to celé přišlo až moc zbytečně překombinované a fakt,že ďáblice podsvětí Warnerová neví ,co dělá její bývalá zaměstnankyně Indigo (Sindy),mi přišlo poněkud mimo,když víme,jak je opatrná,kde všude má spojky a co všechno má zpětně podchycené.


"Jakou práci?"
"Likvidaci těl. Můžu vám zaručit jedno týdně." Usměje se a odhalí bělený chrup. "Máte zájem?"
...tak. A je zaděláno na druhý díl kanibala Timothyho Blakea.
Chvílemi to bylo super,chvílemi už to postrádalo náboj,byla nuda a najednou zase bum a jelo se dál.
Jestli je příběh uvěřitelný a reálný...no,dneska mi přijde,že jde všechno. Kradou se i identity,takže...
Jsem zvědavá na vývoj vztahu Tima a Thistleové,takže jdu na druhý díl a doufám,že horská dráha děje nebude padat chvílemi tak nízko jako tady.
Co je velmi osvěžující,je hádanka u každé nové kapitoly.


Díky této knize nabývá věta :"Pojď,ukážu ti svou sbírku motýlů.",zcela jiný rozměr. Já bych tu sbírku vidět chtěla! Určitě by byla jako v mých očích...úchvatná a naprosto bezkonkurenční.
Pomíjivá krása zachovaná navždy...
Procházet se po Zahradě...
Kniha mě okamžitě vtáhla a nepustila,přečetla jsem jí na dva zátahy,i když konec mi moc nesedl.


4 842 dnů...
"Těžko se to dá snést,ale pravděpodobně to je prostě tak. Je to láska. Je jedno,jak chorobná, pokroucená a nesprávně pochopená,pořád je to láska. Láska,která nám všem dodává energii. Každá z nás dělá nestvůry ,každého jiným způsobem."
Nedovedu si představit ten zmatek v hlavě Hannah a Jonathana po vysvětlení jejich dosavadního života a života obecně,který je čeká.
Je to strašidelné čtení ve smyslu reálného provedení,protože se to už v podobném scénáři skutečně stalo. A ne jednou.
Milé a uklidňující chvilky byly v knize ty chvilky,kdy si Hannah přikládala ruku k uchu,aby slyšela moře...


Několik velmi bolestných osudů lidí,kteří své tajemství z pochopitelných důvodů pohřbili velmi hluboko. Jen pomsta a neutuchající pocit nespravedlnosti žene jednoho kupředu k vyřízení účtů,a to bez ohledu na kohokoliv a cokoliv.
Po přečtení poslední stránky jsem chápala celé jednání,ale zároveň je šílené,jak moc dovede naší mysl a charakter ovlivnit vše,co se kolem nás děje.
Koneckonců...kdo nemá své tajemství?


Po přečtení Ursuliny mě napadá jen jedno,a to...kam se hrabe naše Klekánice,co?
Určitě kladu všem na srdce,aby četli sérii postupně,jinak síla příběhu nemá takovou moc a prožitek,který nám autor právě posloupným čtením zaručuje.
Já opět tajila dech a cítila jsem větvičky keřů,co mě škrábou,když jsem se schovávala u Normova karavanu a všechno pozorovala. No a ten konec?! Blaho!
"Povím ti úplně všechno a ty si celou dobu pamatuj jednu věc.
Ursulina existuje."


"Městečko Svět si pomalu vydechlo."
Já jsem tedy nedýchala u pasáží s Tomem a jeho nemocí...tak konečné a definitivní,že mě to zabolelo.
Popis i celý příběh je tak skvěle vyprávěný, až jsem měla pocit,že sedím se Shelby v altánu a hltám každé její slovo. A jestli hluboký sníh skryje svá tajemství,to se dozvíte po přečtení...


"Život je silnější než my,a my jsme jen jeho nástroje."
Přivonět si tak ke květům,které vyrůstají v tak osobitě popsané krajině Itálie...
A přeci můžete! Můžete díky Terese ochutnat i strach,který se skrývá pod nimi. Nasát atmosféru vesničky Travenì,kde jsou tradice svátost. Mimochodem ten průvod Krampusů mi úplně zvedl chloupky.
Knížka mě doslova vcucla a ten tlak povolil až po přečtení epilogu.
Moc se mi zamlouvá komisařka Battagliová. Je to nevšední, empatická,vtipná a ostrá ženská.


Nabízí se shrnout svůj názor na knihu ve třech stručných větách,stejně jak to po všech vyžaduje Maarten S. Sneijder. Vysoký,bledý, holohlavý psychopatolog vonící po marihuaně s akupunkturními jehličkami zapíchnutými v rukách. Fešák,co vám budu povídat.
"Budete pracovat v mém týmu,Sabino?"
"A kdo všechno je ve vašem týmu?"
"Já."
Vraždy podle podivné dětské knížky.
Sezení u psychologa a terapeuta.
Tlak,strach,napětí.
Čtěte,je to dobrý!


"Skliď z našich očí svůj dar,nešlechtíče! Já abych svého nepřítele zhubil,ale tys svého pána zabil! Tys ho měl stříci,a tys takto s ním udělal?"
Prosím vás...už ne. Tohle už vážně ne a určitě ne jako povinnou četbu,pokud to nebude napsané srozumitelně. Teď po letech znovu otevírám tento "skvost" a opět koulím očima. Je důležité,abychom všichni měli alespoň trochu v patrnosti dějiny,ale ne tak,že po každé větě musím dítěti vysvětlovat co vlastně čte,jelikož tomu nerozumí ani zbla a opakovaně se táže "Proč,mami? Proč? Proč si musela ty a musíme i my?".
Přesně tato kniha je nucené zlo a museli jsme to číst vážně všichni.
Pan Jirásek je šikula,když to tak pěkně sesbíral,ale zpracovat to měl nechat někoho jiného a jít na procházku. Bohužel,bohužel,bohužel.
A upřímně...koho to vážně bavilo číst a něco si z toho vzal? Ruku na srdce...


Tyto úchvatné báje by měly zůstat povinnou četbou do skonání světa. Jsou to úžasné poučné příběhy,které vtáhnou nejen dítě,ale i dospělého.
Krása střídá nádheru a ráda se ke knize vracím.


"Craig pečlivě zatahuje žaluzie...
Věděla,že nesmí vydat ani hlásku,jinak Craig utáhne svěrák ještě víc. Cítila štiplavou bolest,ruka se jí odkrvovala a měla pocit,že jí čelisti drtí kost. Hlasitě vydechla,nemohla si pomoct..."
Domácí násilí je pro mě nepředstavitelné. Nechápu,co ty ženy pudí k tomu,aby v takovém toxickém vztahu zůstávaly. Jde jim o život. Kam se vytratil pud sebezáchovy? Strach z partnera je zřejmě jasně mocnější než cokoliv jiného.
Tento díl je určitě lepší než ten pilotní a dá se číst samostatně úplně na pohodu. Maddie a Harry se jeví jako dobrá spolupracující dvojka do dalších dílů a taky doufám,že Maddie nechá Vinceho zabodovat :)


Možná je to tím,že jsem holka,ale možná taky ne...
Knížka o tom,jak se mezi sebou kluci řežou, hází po sobě klacky a kameny,nadávají si,a to pro pár knoflíků? Spíš pro nic než pro něco.
Pak je ještě pro změnu seřežou rodiče.
Byla to povinná četba,kterou jsem četla já jako holka a teď díky svým dětem to podstupuji znovu. Děkuji za to,že už je tahle knížka uvedena v kolonce doporučená a nikoliv povinná četba. Zážitek před lety nijaký a teď se to nezměnilo.


Lidská psychika je velmi křehká a pohrávání si s ní v takovém levelu jako u Cass,to nejednoho srazí na dno. Velmi manipulativní, paranoidní a napínavý příběh,který jsem zhltla na dvakrát.
V závěru jsem se tetelila a jen si mnula ruce nad jednáním Cassandry a můžu říct,že past lží skutečně sklapla.


Mrzutý mazák Harry a urputná, neodbytná Maddie. To je dvojice,která nás provede příběhem sraženého chodce Rona a ztracené alkoholičky Lorraine.
Příběh si plyne po tiché vodě,žádné vlny. Posloupné policejní postupy a následné vyšetřování,kde je znát autorova profese.
Chybí mi ale víc zastávek u vraha s vysvětlením jeho počínání a chvilkami,které trávil u kamer sledováním obětí,jak název knihy napovídá...
Obávám se,že je to lehce zapomenutelná série,nicméně se ještě zkusím podívat na druhý díl.


"Zaprvé : Nejsi první a určitě nebudeš poslední. Zadruhé : Nezapomínej,že to celé není o penězích - jde o Řetěz."
Udržet Řetěz při životě vyžaduje velmi silné jedince a nejsilnější jedinci jsou určitě rodiče,kterým je uneseno dítě. Jak bylo v knize řečeno...zkus se postavit mezi medvědici a její mládě.
A ta nejsilnější medvědice si i přesto všechno,co jí potkalo, dojde pro svůj díl masa.
Zajímavý námět,nad kterým se nerodiče nepozastaví, mávnou rukou s tím,že by volali policii a hotovo. Mno,rodiče mi asi dají za pravdu,že by tak unáhlení nebyli.
A že nejde o peníze...pche! To povídej hluchýmu, milý Řetízku.


Jak se z řezničiny chirurgie stala...
Skvěle zpracovaný průřez lékařstvím a vědou. Při popisech operací bez anestetik mě vždy svrběla ta část,na které zrovna lékaři pracovali.
Joseph Lister je skutečně průkopník medicíny,jakou teď můžeme využívat my. A je potřeba si toho vážit.


Vyšinutí je knížka,která neurazí a ani nenadchne. Hned zpočátku vám dojde proč se autor věnuje dějové lince s preparátory a ke konci si stačí jen správně přiřadit jméno. No,a jste detektivem s pochvalou.
Mášino vyprávění a vedení deníku. To je to,co se mi líbilo a těšila jsem se na tyhle kapitoly. A je teda fakt,že ze Slavrose šel strach jen z jeho popisu a nemusel u sebe mít ani psy.


"Svět přestal sněžit a přestal se otáčet,mraky visely bez pohnutí ve vzduchu jako mrtvá těla."
Při čtení surového a zoufalého příběhu Agnes jsem byla paralyzovaná a neslyšela vlastní dech. Život lidí v úchvatné,ale i kruté krajině Islandu je popsán dokonale. Pocity a myšlenky Agnes před popravou jsou vykresleny naprosto reálně. Až strašidelně reálně. Ale nejen pocity její,ale i Tótiho,Margrét...já ani nemrkala,když jsem byla svědkem přípravy truhly k výjimečným příležitostem se slovy Margrét :"To je to nejmenší,co můžeme udělat. Laugo,tvou brož..." U čtení jsem tajila dech a chvílemi si říkala,že to snad není možné.
Zmiňovat fakt,že policejní práce byla tehdy opravdu velmi ubohá,je bezesporu zbytečný...


(SPOILER) Jak malá neviditelná nitka dovede přerůst v obří pavučinu...
Závěr se mi velmi líbil. Tušila jsem,že je v síti plno vlivných lidí,aby se v ní neobjevila díra a všechno frčelo tak,aby to bylo potichu. A také samozřejmě závěrečné zmrtvýchvstání. To se přeci naprosto nabízí,ne.
Já celý příběh věřila a fandila Samovi,ovšem Ansonovi deníky bylo to,na co jsem se vážně těšila.
