Fundelot komentáře u knih

Už dlouho se mi nestalo, že bych na konci nějaké knížky byla tolik smutná z toho, že ji musím odložit. Cheryl si mě svou upřímností získala hned na samém začátku, kdy bez obalu popisovala okolnosti, které ji na Pacifik Crest Trail přivedly, a během její cesty přes pláně, hory a lesy k ní moje sympatie ještě vzrostly. Obdivuju, že se jako žena nebála sama vyrazit takovou dálku jen s obrovským batohem na zádech, každý by nemusel mít takové štěstí na lidi jako měla právě ona, a zároveň jí neskutečně závidím, že mohla vidět všechnu tu krásu tamní přírody na vlastní oči. Nádherná a inspirativní kniha nejen o hledání cesty skrze divočinu, ale především o hledání sebe samé.

8 20.11.2018

Musím říct, že Fowles mi se svým Sběratelem naprosto vzal dech a zanechal ve mně tíživý pocit, kterého se nezbavím ještě dlouho po jeho dočtení. Klobouk dolů za to, jak mistrně dokázal vystihnout charaktery obou dvou hlavních postav a popsat děj ze dvou naprosto odlišných úhlů pohledu - z pohledu duševně narušeného Fredericka Clegga a z pohledu vzdělané, ctižádostivé Mirandy Greyové, která se stala objektem jeho posedlosti. Dílo není jen mrazivým psycho-thrillerem, který vyústí v tragický konec, ale má i svůj sociologický kontext. Hlavní postavy, které jsou si navzájem protikladem, symbolizují dvě různé sociální vrstvy. Každopádně jsem ho určitě nečetla naposledy a v budoucnu se k němu ráda ještě vrátím.

7 06.09.2017

Už dlouho mě nic nechytilo za srdce tolik jako právě Vypravěčka. Obzvlášť silné jsou především pasáže vyprávěné Minkou, ve kterých popisuje svoje dětství za holocaustu. Místy mi vehnaly do očí až slzy.

5 25.03.2017

"Byl jednou jeden ptáček. Měl dokonalá křídla a zářivé, barevné, překrásné peří. Byl to zkrátka tvor zrozený k tomu, aby svobodně a volně poletoval v oblacích k potěše každého, kdo ho uvidí. Jednoho dne spatřila ptáčka jedna žena a zamilovala se do něj. Užasle pozorovala, jak létá, srdce jí přitom bušilo a oči zářily štěstím. Vybídla ho, aby létal s ní, oba pak v dokonalé harmonii poletovali mezi mraky. Obdivovala ho, zbožňovala a uctívala. Jednou ji napadlo: co když zatouží poznat vzdálená pohoří? Dostala strach. Strach, že s jiným ptáčkem už nic podobného nepozná. Ale pocítila i závist, záviděla ptáčkovi, že umí létat.. Cítila se opuštěná. Uvažovala: 'Nastražím past. Až se ptáček objeví příště, už ho nepustím.' Ptáček ženu také miloval, přiletěl druhý den, uvízl v pasti a ocitl se v kleci. Celé dny se na něho dívala. Tady byl, předmět její lásky, ukazovala ho přítelkyním a ty říkaly: 'Teď máš úplně všechno.' Jenže v ní se odehrávala zvláštní proměna: protože ptáček byl její a už ho nemusela dobývat, ztrácela o něho zájem. Ptáček nemohl létat a naplňovat smysl vlastního života, a tak scházel, ztrácel lesk a začínal být ošklivý - a žena si ho přestala všímat, jen ho krmila a uklízela mu klec. Jednoho krásného dne ptáček zemřel. Byla hluboce nešťastna a nepřestávala na něho vzpomínat. Ale nepředstavovala si ho v kleci, nýbrž jako tenkrát, když ho uviděla poprvé létat spokojeně v oblacích."
Nádherná, citlivě psaná knížka plná životních mouder. Určitě jsem ji nečetla naposledy :)

2 25.03.2017

Drsný krimi-thriller z prostředí chladného Vermontu, strhující od první kapitoly až po poslední stranu. Nemůžu se dočkat pokračování!

1 16.09.2017