Gizminek komentáře u knih

Tuto knihu velice doporučuji všem, kteří chtějí pochopit události, které vedly k první a druhé světové válce (a to nejen z politického hlediska, jak je běžně vykládáno v učebnicích dějepisu). Kniha je napsaná velice citlivým způsobem, a to bez zdlouhavého popisovaní. Z celé knihy dýchá autorova láska k literatuře, kultuře a životu, na druhé straně popisuje jeho zvyšující se zklamání a bezvýchodnost z dané situace. Celé toto vyprávění velice emocionálně umocňuje fakt, že je to poslední autorova kniha, po které spáchal, i se svou druhou ženou, sebevraždu. Válka vzala životy mnohým lidem a dalším vzala iluze a sílu žít. Ve jménu této ztracené generace bychom si měli neustále připomínat důležitost míru, tolerance a lásky na zemi.

17 14.03.2013

Ano typická new age literatura. Čtyři myšlenky - mimochodem již dávno objevené, neustále se opakující dokola a z toho vytvořená kniha. Podobný pocit jsem měla i u knihy Carnegieho nebo Murphyho. Jako kdybych si přečetla větu a autor měl pocit, že jsem ji nepochopila dostatečně, tak mi ji opakoval na dalších stránkách neustále dokola. Nevidím důvod proč číst nebo se věnovat těmto new age knihám, když existují díla např. od Senecy, které je svou moudrostí mnohonásobně předči.

12 26.04.2013

Kdybych měla možnost ovlivnit učební osnovy, zařadila bych Senecu do povinné literatury na středních školách. Naše generace potřebuje být upozorňována, že existují jiné hodnoty než ty materiální, požitkové (hédonistické) a finanční. Vřele doporučuji.

12 28.03.2013

U této knihy jsem si ověřila, jak užitečné jsou komentáře na tomto serveru. Pomohly mi pochopit hned ze začátku podstatu knížky. Přečíst si knihu od Jana Ámose Komenského mě napadlo až po vyslechnutí několika rozhovorů s Alfredem Strejčkem, ve kterých našeho učence velebil - měl pravdu! Jsem opravdu ráda, že se můžeme pyšnit takovým filozofem a pedagogem.

Opravdu mistrovsky dokázal vystihnout problémy nejen své doby, ale i té naší a vlastně všech ostatních dob.

Jako velice trefný popis shledávám návštěvu poutníka u historiků, kteří se koukali na minulost různě zahnutými kukátky a každý tedy viděl historii úplně jinak. Zjistil, že není jenom jedna verze historie, ale záleží na tom, kdo jí vykládá. To má i podobnost s Orwelovým 1984, kde bylo celé oddělení na neustálé přepisování historie.

Také se mi moc líbilo, jak k hradu úspěchu vedlo plno cest. Hlavní cesta "Ctnost" byla ovšem zarostlá trny a nedalo se skrz ní skoro projít. Daleko průchodnější byly ostatní cesty "násilí", "patolízalství" a další....Všichni se také chtěli dostat na hrad "Fortuny", ale museli čekat, až je vyzvedne pomocnice Fortuny "Náhoda", vybírala je bez ohledu na to jak se snažili, kolikrát vybrala ty, který si to vůbec nezasloužili... a tak dále a tak dále.....

Líbil se mi i závěr, kde popisuje důvod svého kladného vztahu k náboženství. Pro mě jako pro ateistu je toto vysvětlení přinosné.

Myslím, že je to typ knihy, kterou by měl člověk číst až v dospělosti. Také k pochopení alegorií je zapotřebí dalších znalostí z filozofie, historie a života celkově.

Je to jedna z knížek, u kterých si několikrát za přečtení u jednotlivých vět a odstavců říkáte: "Jak je vůbec možné, že může někdo něco tak krásně napsat?" A nechápete, že se to někomu "jen tak" urodí v hlavě.... tak jako mně se například ve volné chvíli v hlavě urodí třeba ingredience na můj nákupní lístek, tak někomu takto nedostižně krásné věty - není to spravedlivé :))

Kdybych teď měla vytvořit seznam knih, které mě svým obsahem nejvíce zasáhly a ovlivnily, tak tato kniha by byla na prvním místě. Zcela jsem změnila svůj pohled na Českou republiku, její dějiny a získala velikou účtu k T.G.Masarykovi. Máme velké štěstí, že se v našich dějinách objevil.

Dnes velice často narážím na názor, že Češi si neumějí vládnout, měl by se vrátit protektorát Rakouska-Uherska, či Německa atd. Tento člověk vyvinul velkou snahu, abychom byli svobodní a samostatní a taková prohlášení pohrdají jeho památkou.

Citace z knihy: ".....Považte si, jak vzrušující jsou naše dějiny; vemte si Přemyslovce a jejich celou politiku k Německu, jak správně pochopili naši mezinárodní situaci; vemte si potom reformaci, protireformaci, obrození - jak je ten celý zápas neobyčejně dramatický; a pak si vemte mapu a naši polohu na ní a považte, že jsme se udrželi. To samo už stojí za to. Jen si pořádně uvědomit naše dějiny: já nevím, které na světě jsou větší.

... ale u nás je vidět jak se mladí lidé vrhají z extrému do extrému - každých pět let je nová generace, která popírá předchozí. Jedna příčina je ta, že jsme malý národ po staletí odříznutý od velikého světa kulturního - tož se pořád hledíme vyrovnávat se světem. Proto se chytáme každé nové myšlenky - jednou z východu, podruhé ze západu a potřetí nevím odkud; proto je náš kulturní vývoj tak nesouvislý. To je dobře, ohlížet se, co je. Říkáme, že musíme otvírat okna do ciziny; dobrá, ale pak otevřte okna všechna a všechny dveře! To se rozumí, malý národ je odkázán na kulturu národů větších, zejména národ náš, který byl osudem i násilím ve svém vývoji přerušován a zdržován. Ale máte dost příkladů malých národů, které kulturně vynikaly a lidstvu mnoho daly;v té příčině historikové a politikové ještě příliš podléhají vnějšímu názoru o hodnotě národů. I to je chyba, že zase někdy podceňujeme, co jsme a co je u nás. To máte lidi, kteří pořád vzdychají, že Amerika je větší než my a Paříž živější než Praha - pro samou cizinu nevidíme, co máme doma. Já vím, člověk by například neukojil svůj čtenářský hlad, kdyby četl jen literaturu českou; ale má jí znát skrznaskrz, aby věděl, co tu už je.....nikde na světě neuslyšíte tolik reptat a stěžovat si jako u nás; to je ta nekuráž a ještě něco horšího.... "

Téměř všechny jeho citace jsou aktuální dodnes. Mohly by se z fleku vzít a otisknout jako komentář k dnešní době:

"Co bych vám říkal o novinách! Denně se na ně zlobím; z toho sám vidím, jak je mám rád. měli jsme dva velké novináře: Havlíčka a Nerudu; Neruda byl ovšem novinářem spíš nepřímo, fejetonistou a kulturním kronikářem. Z nich si můžete odvodit všechno, jak má dobrý novinář vypadat. Má být vzdělaný a dovedný, má umět pozorovat a hodnotit; nemá být k ničemu lhostejný, celý svět, celá přítomnost je jeho látkou. Být žurnalistou, to znamená pozorovat a poznávat současnost. Říkám pozorovat a poznávat: novinář, který všechno přeměřuje a stříhá podle lokte své politické partaje, jen káže nebo se hádá. To už lokálkář, který přesně popíše, co se stalo, dělá práci větší a poctivější. Ovšem novinář dobrý musí mít charakter, musí vydobýt svobody slova -- svoboda svoboda!"

Ať bych otevřela knihu kdekoliv, našla bych citaci, kterou bych tu chtěla sdílet, tak mohu dále pouze jenom doporučit si knihu přečist. Pro mě - jedna z nejdůležitějších knih.

10 30.08.2013

Výborná kniha. Nečekala jsem, že mě až tak pohltí. Připadalo mi, že jsem v gulagu spolu s vězni. Vůbec mi nepřišlo, že by byl děj málo akční. Neshledala jsem ani jeden moment, kdy bych se nudila, nebo si říkala, že je kniha moc popisná - a to je u děje v jednom dni opravdu kumšt.

8 17.08.2013

Pobavila jsem se u komentářů, že křesťané připomínali hnutí z 60. let pod vlivem psychotropních látek a také komentář o napravení bad boye Marcuse Vinicia a zmrda Chilóna :))... je pravda, že kniha je psaná pohádkově. Ale je to příjemné přečíst si knihu, která je znalostně přínosná, hezky napsaná a přesto to není náročná literatura. Kniha je psaná opravdu trochu (trošilinku) ve stylu amerických Hollywood filmů (tím nechci tuto knihu nijak hanit, protože se mi opravdu moc líbila)!
Zamyslela jsem se nad postavou Nerona. Jaký by asi byl tento člověk, kdyby vyrostl v normálních podmínkách, kde by od samého dětství, jeho egoistická přání narážela na ostré hrany okolí, jako u náš běžných lidí? Jak moc degeneruje člověka výchova ve stylu "ty jsi bůh a můžeš vše, co si zamaneš" a do jaké míry hraje roli jeho charakterová zkaženost, aby se z něj stal takový tyran? Asi se to nikdy nedozvím, leda, kdyby existovala reinkarnace a on se narodil v nějaké jiné době a v jiné roli.

7 27.06.2013

Tato kniha na mě neuvěřitelně zapůsobila. Je to určitě složitější čtení k pochopení a neučený Buddhista, jako já, se může ztrácet v pojmech. Mimo jiné je v knize krásně popsána Tonglenová praxe, význam meditací a buddhistické filosofie. V úvodu a závěru je i krátce zmíněný autorův život v Tibetu, jeho učení u nejlepších mistrů a také dopady čínské okupace. Asi nejdůležitější částí knihy je učení o bardech - stavech, které přicházejí po smrti a také části o tom, jak pomoci umírajícím. Napsáním knihy si autor vytyčuje cíl změnit pohled západní civilizace na umírání a smrt. Chce, abychom se smrti přestali bát nebo jí naopak ignorovat a začlenili učení o ní (o bardech) do vzdělávacího systému. Začali se chovat k umírajícím s úctou, soucitem a láskou.

6 10.06.2017

Krásná knížka, nejhezčí báseň:

Za trochu lásky šel bych světa kraj
šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý
šel v lednu, ale v duši věčný máj
šel vichřicí, však slyšel zpívat kosy
šel pouští a měl v srdci perly rosy
za trochu lásky šel bych světa kraj.
Jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.

6 22.09.2013

Souhlasím, Balada o námořníkovi je krásná a pro mě vyniká:

...a teprv teď, až raněn je, pozná,
co zapomněl,
ve vlastní ráně najde nůž,
kterým sám zabíjel,
neb srdce lidské nožem je
anebo ránou je
a nejvíc, nejvíc ze všeho,
bývává oboje.....

6 22.09.2013

Touto knihou bylo jasně řečeno vše potřebné a ani slovo navíc - tj. válka je absurdní a nesmyslná. Remarque dal výstižně do kontrastu utrpení vojáků na frontě a silácké řeči některých civilistů nebo vojáků na "teplých místech" mimo frontu. Zamyšlením vojáků na frontě, nad tím kdo vlastně válku chce a potřebuje a uvědoměním si, že jejich "nepřátelé" na tom jsou úplně stejně jako oni - (za jiných okolností by mohli být přátelé), položil autor "Sokratovské" otázky, na které si každý musí odpovědět stejně. Bez vnucování svých názorů navedl každého čtenáře ke stejné odpovědi - válku chtějí pouze moci chtiví politici, kteří sami na frontu nejdou a s válečným utrpením nemají vůbec nic společného.

6 18.07.2013

Jsem vždy velice ráda, když se v naší společnosti najde takto prozíravý člověk, který nazývá věci pravými jmény, jako je doktor Jan Hnízdil. Tu část knihy, kde zdůrazňuje, že se ze zdravotnictví stává business, jsem si obvzláště vychutnala a je dobře, že se o tom začíná veřejně mluvit :)

Myslím, že má pravdu téměř ve všem. Přesto musím podotknout, že místy se některá tvrzení v knize (o tom, že stačí změna životního stylu a vše bude v pořádku) mohou zdát jako zjednodušení vážných onemocnění. Mnohdy je to tak, že zdravě a vyváženě žijící člověk vážně onemocní a žasne, jak stresující se kuřáci a jedlíci McDonalda ustojí ve zdraví život až do devadesáti let. Také, někde jsou léky opravdu třeba a mohou pomoci.

6 28.05.2013

Pro mě je toto jedna z nejhezčích básnických sbírek, ke kterým jsem se v životě dostala.

Úvodní báseň:

Je věčná kniha lásky
i já ji otvírám,
někteří z ní poznali pár stran,
celý život četli si v ní druzí,
slova zpečetily slzy.
Tak je kniha čtená mnoho tisíc let,
zneklidňuje otázkami
hledám odpověď.

6 14.05.2013

Také nemohu souhlasit s tím, že by Machiavelli byl humanista :)) ... pravdou je, že v době, kdy umíral otec humanismu Erasmus Rotterdamský vznikala tato kniha a je spíš dávána do kontrastu jako opak humanistického snažení - Inspiroval se jí mimo jiné i Vilfredo Pareto, ze kterého dále čerpal italský fašismus. Knihu hodnotím dvěma hvězdičkama, protože je nadčasová. Její přínos lidstvu je ale chladnokrevný politický kalkul, který již tak pozitivně nehodnotím. Spíše to nehodnotím vůbec, protože kdyby tuto knihu nenapsal Machiavelli, zřejmě by jí napsal někdo jiný.... i když je to otázka.

6 13.05.2013

Toto je výborný přehled sociologického a myšlenkového vývoje lidstva. Málokdo umí napsat učebnici takto záživně.

6 26.04.2013

Komentáře níže jsou tak hezké, že nemám co dodat - pouze, že s nimi souhlasím. Krásná kniha, krásně napsaná. Psát takovýmto vnímavým, jemným, oduševnělým způsobem může pouze hodný, citlivý a velice chytrý člověk. Určitě si přečtu všechny knihy od Stefana Zweiga, které jsou k dostání.

6 15.04.2013

Konečně zcela pochopitelný výklad filozofie :-)

6 28.03.2013

""Být, nebo nebýt"", otázka, která visí ve vzduchu v situacích zoufalství. Jak krásně a ve verších Shakespeare vystihl toto dilema zoufalého člověka!! Hamlet si pokládá otázku, zda je lepší život ukončit, ale přiznává, že jako většina lidí je i on příliš zbabělý, protože neví, co je po životě? Co když...

"ve spánku smrti můžeme mít sny -
to proto váháme a snášíme
tu dlouhou bídu, již se říká život....."

....."Kdo chtěl by nést to břímě,
úpět a plahočit se životem,
nemít strach z toho, co je za smrtí,
z neznámé krajiny, z níž poutníci
se nevracejí?""

Ze čtení Shakespeara nabývám pocit, že byl nejenom nejtalentovanější básník všech dob, ale byl také velký myslitel a filozof...

5 07.09.2014

Výborná kniha, moc přesvědčivé jsou i citace osobností jako je Einstein, Tolstoj, Dostojevskij atd. Kniha zmiňuje zdravotní hledisko i etické hledisko. Vysvětluje, jak by se obilím pokryla strava celého lidstva, ale velká část světa místo toho hladoví, protože se vypěstovaným obilím krmí dobytek. Když se pak člověk zamyslí nad tím, že část světa trpí hlady, africká pole, která by mohla živit tamní obyvatelé, jsou obsazené západními korporacemi jako McDonald, na nich se pěstuje obilí pro zvířata, která trpí na jatkách, abychom si pak my pochutnali na jejich mase plném antibiotik a stresových hormonů, tak je to opravdu absurdní. Západní společnost konzumující maso pak řeší nadváhu (mj. i kvůli konzumaci masa), chodí na liposukce a trpí civilizačními nemocemi jako jsou srdeční příhody, rakovina tlustého střeva aj. Jestli je člověk přemýšlivý, tak mu najednou dojde, jak moc nelogické je takové jednání, nehledě na další aspekty a důvody jako nevratné zásahy do ekosystému, konzumace zvířat na antibiotikách, které jsou z velké části nemocné atd. Argumenty pro vegetariánství, veganství jsou VELICE přesvědčivé. Samotnou mě donutili zříci se masa a mléčných výrobků a věnovat svou pozornost zdravé obilné stravě. Doporučuji shlédnout i následující video:

https://www.youtube.com/watch?v=k2FJxUghqOo

5 21.07.2014