Vladař
Niccolò Machiavelli
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/47585/bmid_vladar-omi-47585.jpg
4
1036
1036
Autor se ve svém díle Vladař zamýšlí nad tím, čím je člověk jako občan ve státě. Podle Machiavelliho řídí člověk své činy podle logických a rozumových kritérií nikoli podle morálních. Důležitou osobou ve státě je panovník. Pro Machiavelliho je ideálním panovníkem ten, kdo si zvolí chvályhodný cíl. Způsob, jakým se dosáhne cíle může být jakýkoliv. Machiavelli uvažuje pouze o vládě v knížectvích (ne v republikách). O knížectvích psal ve Florentských listech a v Životě Castruccia Castracaniho z Lukky. Knížectví rozděluje na dědičná (vládne zde 1 rod po delší časový úsek) a nově dobytá. Pro panovníka je snazší vládnout v dědičných státech, protože stačí, když naváže na vládu svých předků, nenarušuje staré řády a přizpůsobuje se dané situaci. Lidé ho mívají rádi, protože panovník nemá důvod jim ubližovat. Stát, který je součástí většího celku se nazývá smíšené knížectví. Zde nastávají problémy, pokud státy smíšeného knížectví mají rozdílnou kulturu, jazyk, náboženství, atd. Machiavelli nabízí více způsobů, jak tyto problémy vyřešit (např. nasadit na tato území vojenské posádky - to však přináší značné problémy, výhodnější je přesídlit na nové území část svých lidí - zřídit kolonie). Pokud se vyskytnou protivníci, panovník je musí buď zahrnout laskavostmi nebo je zničit. Panovník musí být prozíravý, protože jestliže s něčím počítá předem, má čas si vše rozmyslet a jednat zavčas. Panovníkem se však může také stát člověk z vůle spoluobčanů (panování občanské). Za této situace mohou být tři formy správy: knížectví, svoboda, anarchie. V časech ohrožení je panovník schopen se v čele udržet sám nebo s cizí pomocí. Když má prostředky, je lepší se utkat v otevřeném boji . Pokud ne, musí co nejlépe opevnit své hlavní město, zásobit ho a soustředit se pouze na něj. Na konci svého díla se Machiavelli zamýšlí nad tím, jakou roli hraje osud v lidském životě. Podle něj je všechno dílem osudu pouze z poloviny. Zbytek závisí na iniciativě člověka. Úspěšný může být jen ten, kdo se přizpůsobí daným podmínkám. Autor věnoval své dílo Vladař Lorenzovi Medicejskému. V knize uvedeno chybné ISBN 978-80-87021-73-6... celý text
Literatura naučná Filozofie Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno: 2009 , XYZ (ČR)Originální název:
Il Principe, 1532
více info...
Přidat komentář
Nedlouhá kniha plná zajímavých a užitečných rad, které mají velký přesah do života. Sice je to dílo pro panovníka (jak již název samotný napovídá), nicméně tyto rady může využít každý člověk. Jedná se tedy o geniální a nadčasové dílo. Samozřejmě, je třeba přistupovat kriticky, se všemi radami souhlasit nelze, ovšem zároveň nelze popírat velkou myšlenkovou hodnotu této knihy. Machiavelli do ní vložil maximum svých zkušeností, což je znát z každé stránky. A velice mne překvapilo, jak je zároveň kniha čtivá. Neměl jsem problém přečíst ji v krátkém čase. Vřele doporučuji k přečtení!
Je to starý text, který se nečte snadno. Je to málo textu, který je ale hutný, takže ho čte člověk dlouho.
Nad każdym řádkem, větou či odstavcem, se musí zastavit a popřemýšlet nad ním, aby. čtenáři neunikl jeho smysl.
Nicméně je to dílo, které i po letech pomáhá nejen mě, vyrovnávat se s některými pracovními úkoly a nastavováním nebo nenastavováním hierarchie.
Nadčasové dílko plné hlubokých myšlenek a pravd. Doporučuji každému k přečtení, společně s geniální knihou Umění války.
Bude platit v jakékoliv době. Mazec.
Pár zajímavých myšlenek z knihy:
"Neboť křivdy mají být učiněny najednou, aby je bylo cítiti méně dlouho, a aby proto nadělaly méně škod. Dobrodiní mají naopak býti udělována pozvolna, aby je bylo cítiti déle. Neboť mýlí se, kdo myslí, že vynikající lidé zapomínají pro nová dobrodiní na staré křivdy."
"Neboť lidé škodí buď ze strachu, nebo z nenávisti."
"Všichni ozbrojení proroci zvítězili a neozbrojení byli zničeni."
"A kdo se stane pánem země zvyklé žíti svobodně a nezničí ji, ten musí čekat, že ona zničí jeho."
"Ten, kdo jinému pomáhá k moci, sám sobě kopá hrob; neboť pomáhá mu k moci buď důmyslem, nebo vojenskou silou, a to obé je podezřelé tomu, komu bylo pomoženo k moci."
"Nemalý význam má pro vladaře volba ministrů. Jsou - podle toho, jak moudrý je vladař - dobří, nebo špatní. A nejlepší úsudek o vladaři a jeho rozumu si uděláme, když se podíváme, jaké lidi má kolem sebe."
"Jsou tři druhy lidských mozků: jeden chápe sám, druhý chápe jenom to, co mu jiní ukazují, a třetí nechápe ani sám, ani na cizí upozornění - ten první je znamenitý, ten druhý dobrý a třetí nemá ceny."
Zajímavé, pragmatické a dodnes pravdivé dílko, které i po tolika staletích vystihuje velmi přesně povahu lidí, moci, praktiky a typy vládnutí a ovládání lidí, druhy vojsk atd. Autor popisuje přirozené podmínky pro to, jak dosáhnout vlády a udržet si ji, dokresluje svá tvrzení mnoha příklady z historie.
V té době to chtělo odvahu napsat, co panovníci dělají špatně a radit jim.
Knihu jsem znal, k přečtení mě přivedly zmínky o ní v knize Ve stínu mafie od Kariky.
Určite zaujímavá a nadčasová kniha, doporučujem! Ak chceš vládnuť, tak táto kniha môže byť kľudne Tvojim "Svätým písmom"... :)
Úžasná a v mnoha ohledech nestárnoucí kniha. Poučná, oproštěná od citů a někdo by mohl říct až amorální, nicméně je nutné zohlednit, že je to psáno k onomu Vladaři jako rada, jak se udržet u moci. Za mě druhé největší pozitivní překvapení letošní čtenářské výzvy.
" Musí proto míti povahu schopnou obraceti se kam vítr, tam plášť, podle toho, jak mu to přikazuje vrtkavost osudu, a nemá se, jak již bylo řečeno, uchylovati od cesty ctnosti, pokud je to možné, jakmile však je to nutné, musí uměti kráčeti i po cestách zlých."
"Nemůže tedy prozíravý panovník – ani nesmí – plniti dané slovo,
když by mu to škodilo a když pominuly příčiny, pro něž se tím slibem zavázal. Kdyby všichni lidé byli dobří, toto pravidlo by nebylo dobré, protože však jsou zlí a neplnili by slib daný tobě, nesmíš ani ty plniti slovo dané jim. Panovník vždycky bude míti dosti vhodných záminek na přikrášlení toho, že neplní slovo."
Renesanční škola pragmatismu. Jak získat a udržet si moc. Letem světem, přesto do hloubky o předpokladech a vlastnostech hlav států (drobných městských i rozsáhlých říší). Mnoho příkladů z historie a soudobé společnosti, takže vlastně i učebnice historie - respektive způsobu, jak o historii přemýšlet. Četla jsem kdysi na škole, návrat se odehrál kvůli čtenářské výzvě - a byl to návrat inspirativní.
Leckoho obsah této knihy překvapí a také mu asi konečně docvakne, proč se někteří lidé a zvláště politici chovají, jak se chovají. Autor evidentně správně pochopil podstatu člověka a neváhal ji využít pro svého "klienta" pro získání a udržení si moci. Může se nám to zdát drsné až odporné, ale je nutno si přiznat, že asi bohužel i funkční. Jediné, co nás může trochu uklidnit, je fakt, že nejsme vladaři a doufat, že neskončíme ani jako jejich poddaní ve středověku.
Slovo machiavellismus se dnes používá v negativním smyslu pro pleticháře a intrikány co udělají vše aby si udrželi moc. Existuje tzv temná trias - narcismus, machiavellismus, sadismus. Myslím že Machiavelli k této pověsti přišel trochu neprávem. Podle mého to byl intelektuál co zkoumal mechanismy udržení moci aniž by do toho tahal ideologii nebo morálku, prostě jej popisoval jak se lidé u moc chovají. Každopádně dílo je to velmi zajímavé, prostě popisuje různé formy tehdejší vlády a různé způsoby jak se vladaři dostávají k moci, a snaží se zjistit, co odlišuje úspěšné a neúspěšné vladaře.
Velmi zajímavá a nadčasová kniha, která v sobě skrývá moudra, která jsem ještě nikde neslyšel ani nečetl. Ryze pragmatické uvažování o moci, podrobení národů i vlastních či cizích armádách. Jak poučné a aktuální i dnes, bohužel.
Velmi zajímavý vhled do jednotlivých typů vlády, kladů a záporů panovníků napříč dějinami, na výhody a nevýhody různých typů vojsk, pevnostního opevnění a dalších atributů, které upevňují moc dobrého vladaře. Určitě stojí za to si tuto známou knihu Niccola Machiavelliho přečíst.
Díky Čtenářské výzvě roku 2023 jsem si konečně knihu přečetla. A nezklamala. Možná by si ji měli přečíst i dnešní politici, vyvarovali se třeba některých chyb.
Toto ve své době určitě hodně kontroverzní a možná i opovrhované dílo už nějakou dobu dlelo na mém nočním stolku, neboť jsem ho začala číst už před nějakým časem, ale z několika důvodů jsem byla nucena ho prozatím odložit. Nyní jsem se kvůli čtenářské výzvě přinutila ho přečíst znovu pěkně od začátku a tentokrát až do konce. Nejde o to, že by dílo nebylo čtivé, naopak, čte se až překvapivě dobře a pro člověka, který má alespoň základní povědomí o evropské historii je i dobře srozumitelné. Ale ačkoliv je to útlý svazek, není zrovna žádoucí u něj jak se říká vypnout. Takže se rozhodně nejedná o četbu pro relax.
Také mě překvapilo, jak je dílo vlastně nadčasové, protože docela dost autorových myšlenek má přesah až do dnešní doby. Navíc je zjevné, že Machiavelli byl rozhodně dobrým pozorovatelem a znalcem lidských povah, které ve svém díle vystihl naprosto bez příkras. Současně je jisté, že autor díla je inteligentní, všímavý, chtivý vědění, ale také realista.
V kontextu dnešní doby mě jako běžného voliče zaujala věta: "Lidé rádi mění vládu v domnění, že si tím polepší, a teprve zkušenost je přesvědčí, že si vlastně pohoršili." Myslím, že k tomu není třeba žádný komentář. Přesto z pohledu tehdejšího (ale i dnešního) běžného občana se může zdát toto dílo vysloveně amorální, protože vládcům vlastně radí, aby se neohlíželi na čest a dané slovo, pokud se změnily podmínky, a aby upřednostnili své potřeby a jednali tak, aby své potřeby naplnily. Nicméně je dobré si uvědomit, jaký záměr sledoval Machiavelli sepsáním tohoto díla - získání přízně a přátelství nového vládce Florencie, Lorenza Medicejského. Proto je tento soubor rad koncipován tak, aby se Lorenzo mohl poučit a na základě Machiavelliho poznatků přijmout taková opatření, aby si udržel svou moc.
Když to shrnu kolem a kolem, musím říct, že tohle dílo je opravdu zajímavou sondou do historie, navíc úhel pohledu, který nám předestírá je ojedinělý a tím spíš poučný. Každopádně mohu Vladaře doporučit všem, kdo se zajímají nejen o historii, ale i politologii a další společenské vědy.
Překvapivě hodně čtivá kniha. Ve své době určitě unikátní dílo - kdo by si dovolil radit vládci a kritizovat vládce předchozí? Alespoň elementární znalost historie Itálie se tu vyplatí, protože autor uvádí spoustu zajímavých historických příkladů. Doporučuji.
Vladař je oproti Sun tzu nebo Stoikům (Marcus Aurelius nebo Seneca) přeci jen trochu jiná "kniha moudra". Stoikové se zabývali osobností a duševním rozpoložením vládců a lidí všeobecně, Sun tzu se zabýva strageií vladaře (tedy vládnoucí třída je daná) a nebo například takový Musashi, ten se zase pro změnu zabýval jednotlivcem v rámci celku.
Tahle kniha je pro mne doplňkem, nějak mi to zapadá do mozaiky všech výše zmíněných, protože má jistým způsobem jiný úhel pohledu. Machiavelli rozebírá různé systémy vlády, uzmutí moci a typy armád, financování a dává vcelku dobré příklady z historie, avšak oproti jiným autorům je jeho pohled mnohem bližší naší době a přijde mi, že problematika o které pojednává je nám Evropanům už mnohem známější (respektive jeho mentalita je bližší té naší - Sun tzu píše jednoduše, ale je spíše orientován na problémy "u něj doma" a všeobecné vedení z jeho pohledu, které se nás v tu dobu třeba notně netýkali a tak nevidíme kolikrát důvod v jeho rozebírání pro nás zřejmých věcí).
Co osobně hodnotím jako nejzajímavější faktor knihy je Niccolův přístup k věci. Vládnutí popisuje naprosto přirozeně, ne jako pohádku, kde řešením je mít kolem sebe všechny šťastné, obdarované a milující svého vládce kvůli jeho dobrotě.... nikoliv... popisuje vládnutí z hlediska reálně proveditelných věcí a natvrdo Vám doporučí v tom či onom momentu konkurenci nebo nepohodlné prostě zlikvidovat... tohle hodně chválím, protože konečně někde někdo prakticky ukazuje, že vládce není od toho, aby všem mazal med kolem huby nebo že je vůbec proveditelné uspokojit všechny..není.
Za mne doporučuji. Kdo rád čte filosofické knihy nebo má rád Itálii tohoto období popřípadě hltá knihy o principech vlády, je to povinnost.
Štítky knihy
16. století moc Florencie morálka násilí Itálie Borgiové vláda politologie pragmatismusAutorovy další knížky
| 2009 |  Vladař |
| 1964 | Navštívení krásy – italská renesanční lyrika |
| 1975 | Florentské letopisy |
| 2001 | Úvahy o vládnutí a o vojenství |
| 1928 |  Mandragora |
O slavném období Medicejů ve Florencii si vždycky ráda něco přečtu. V klasice Vladař ale nejde jen o ně, i když k příkladům využiti jsou. Autor v knize rozebírá různé způsoby vládnutí a spravování státu. A to velmi věcně, ale zároveň ne suše. Spis to není dlouhý, ale obsahuje všechno podstatné i všechny hlavní výhody a nevýhody jednotlivých způsobů. Autor využil vlastní zkušenosti z panovnického dvora a přehled o světové politice. Super, doporučuju velmi, i jako audioknihu načtenou Igorem Barešem.