Hecate komentáře u knih

Typický příklad toho, jak to dopadne při navazování na klasiku žánru - ztráta času, iluzí i nervů.

Wyndhamovy Trifidy jsem přečetla jedním dechem a věřila, že takhle by se události skutečně mohly odehrát. Proto jsem se těšila na pokračování, byť od jiného autora - ovšem marně. Clark zjevně předpokládá vysokou natvrdlost čtenářů, a neustálé opakování informací (a místy snad i stejných frází) mi celou dobu značně drásalo nervy. Byla bych ochotná to skousnout, pokud by kniha měla slušný či aspoň logický děj - který ovšem taky postrádá. Tolik logických nesrovnalostí pohromadě jsem už dlouho neviděla (pozor, spoilery: Jak mohli trifidi tak rychle zmutovat? Evoluci to trvá celé generace! A proč by američané měli mít něco proti jakémusi Torrencovi? Proč by se vzdávali svého pohodlí kvůli otrokům? Proč posílat na průzkum toho jediného, který kulhá? A proč indiány najednou zajímá, z jakého důvodu jsou imunní?). Konec je ještě horší - strašný a patetický, chybělo jen odkráčet do slunce západu.