HejcMichal komentáře u knih
Trošku zklamání, první část poměrně čtivá, ale následně se to zvrhává v prostup československými dějinami a milníky. Pokud znáte naši historii, tak je to jen doplnění pár postav a příběhů do typického normalizačního prostředí a následného porevolučního procitnutí se vším, co už v podstatě znáte. Hana a Tiché roky mě upoutaly více.
Z daného materiálu se dalo jistě vytěžit více. Dosti zkratkovité, atmosféra na člověka příliš nezapůsobí, autorka se o to ani extra nesnažila. Očekával jsem víc.
I když se jedná o literaturu faktu, tak je vlastně vše tak nesmírně emotivní, že občas člověk musí přestat číst, aby vstřebal pocity té doby. Obzvláště v dnešní době by to měla být téměř povinná četba...
Pokud čekáte klasickou detektivku, zavítejte raději někam jinam. Pokud čekáte poetické povídání o ostrově Belle-Île s menší kriminální vsuvkou, asi se vám kniha bude líbit. Mé hodnocení je asi ovlivněno očekáváním krimi v plném měřítku s notnou dávkou napětí a to jsem v knize nenalezl. Mám rád poetické povídání, atmosféru míst a kulinářské zážitky, ale asi to musí být doplněno i něčím víc, třeba jako v románu Nemusí být vždycky kaviár. Z tohoto pohledu bych 2/3 knihy nominoval na další díl četníka, tentokrá Četník na ostrově Belle-Île, samozřejmě v hlavní roli s Luisem de Funésem, pak se objeví zčista jasna malé okénko v podobě Hercula Poirota a je konec. Francouzská nabubřelost mi sama o sobě také nikdy moc neseděla a řada postav je právě v tomto duchu, chápu že zcela úmyslně. S komisařem Dupinem to bylo první setkání a žel i poslední. Ale věřím, že má i své fanoušky.