HighReaderOfOz komentáře u knih

TOHLE.

První díl - úžasné. Druhý díl - guty. Třetí díl - ... dočítám bez emocí, na posledních stránkách už úplně znuděně. Jediné k čemu tyhle typy knih vedou (Hunger games, Divergence, Labyrint ...) jsou úvahy, že lidstvo k podobným událostem pomalu ale jistě směřuje. Kdyby to skončilo jinak, hlavně ohledně Teresy, tak je i můj komentář možná jiný, ale takhle je to pěkně zfrasený.

Pokud tohle čtete v oranžovém tričku s nápisem Tábor Polokrevných, prostě to není ono. Snad mi někdo porozumí ...

A po 2000 stránkách zbyly jen slzy ...

Mýlila jsem se. Ach jak jsem byla zaslepená. Že mě kniha nevtáhla do sebe? Nesmysl. Jsem u kapitoly Noční šepot. Musela jsem si dát přestávku. Až tak mě vyždímala tato kniha. Je to jako bych s Eragonem a Safirou bojovala proti Trnovi a jeho Jezdci. Byla jsem na svatbě a obcházela později večer raněné. Asi jsem nechala své srdce v Alagaësii, jinak to nejde popsat. Moje pocity jsou smíšené, a sice opravdu silné a hluboké. Velmi se bojím co přinese budoucnost. Na všech mi velmi záleží. Na některých samozřejmě víc. Ale budoucnost mě opravdu děsí. Přesto se jí nemohu dočkat. Hotovo. Konec přišel rychle a nečekaně. Pohodlně usazená prožívám příběh, když náhle na dalším řádku: "Konec třetího dílu...", bylo to jako rána kladivem. Nemohu se dočkat pokračování a přesto nechci vědět jak tohle skončí. Má naděje na jisté konce se zvětšila. Mírně si dovoluji odhadovat, jaký bude konec. V Brisingrovi se napětí stupňuje. Pocity se prohlubují a slova a řádky mi berou dech čím dál častěji. Smrt která nás ke konci potkala mě velmi zasáhla. Ale nemůžu říct, že jsem to netušila. Předpokládali to přece všichni. A přece.