Himbi komentáře u knih
Dočteno jen kvůli zjištění, jestli je konec stejně přihlouplý jako začátek. Nedoporučuji - naprostá ztráta času.
Knihu jsem přečetl na jeden zátah, dalších několik dní jsem ji nemohl dostat z hlavy. Došlo mi, že mám ve svém okolí pár kamarádů, kteří se s jistou formou deprese potýkají. Teprve po přečtení této knihy jsem si uvědomil, že i já jsem jim v době jejich krize naprosto hloupě "radil", ať si udělají nějakou radost, jdou se projít, něco hezkého si koupí. Teď se za svou naivitu stydím. Vůbec jsem si nedovedl představit, jak tito lidé trpí. Knihu doporučuji k přečtení všem. Nejen proto, abychom pochopili, co se odehrává v nitru psychicky nemocných, ale i proto, abychom si uvědomili, jak jsme svobodní a šťastní, pokud nás duše nebolí.
Z knihy na mě dýchá pocit, že ji napsal maloměšťák, snob a děvkař, který si prošel bolestným přerodem ve vyrovnaného, tolerantního a chápajícího muže. I když většinu myšlenek uvedených v knize nalezneme v každém druhém ženském časopisu, oceňuji úsilí, jaké musel autor při psaní vynaložit. Pokud se aspoň někteří ze čtenářů zamyslí a budou se chovat sami k sobě a ostatním více laskavě, splnila kniha své poslání. Sám autor je však, co se týče osobního rozvoje a boje s Egem na startovní čáře, nikoliv v cíli. Dovoluji si tak soudit podle vzkazu, který v předmluvě věnoval svému bratrovi. Nemohu se zbavit dojmu, že kniha měla nějaký čas dozrát v šuplíku autora a ten ji měl vydat až s odstupem času po pečlivém zvážení každé věty.