honzzz komentáře u knih
Udivilo mě, jak Eco dokázal skloubit náročnost s čtivostí. Ta kniha má takovou atmosféru, že mě čtení nikdy nepřestalo bavit, a to navzdory úletům jako je popis vstupního portálu chrámu jedním souvětím dlouhým 17 řádků! Výborná středověká detektivka prožitá lidmi, kteří žijí, myslí a vnímají velmi jinak než dnes my.
Forsytha mám rád... a snad proto mě Afghánec hrozně zklamal. Jednorozměrné postavy k žánru patří, i trochu za vlasy přitažená zápletka se dá přežít (koneckonců, k mým oblíbeným seriálům patřil svého času 24) - ale co je moc, to je moc. Nechci spoilerovat, ale v knize je i sub-plot začínající tak nepravděpodobným zvratem a vedoucí ve výsledku vlastně do prázdna, že jsem si úplně představoval jak unavenému Forsythovi zbýval poslední den do termínu odevzdání rukopisu a pořád mu ještě chybělo čtyřicet stránek, tak tam v zoufalství práskl první co ho napadlo a doufal, že mu to lidi spolknou. V Boží pěsti už to bylo místy na hraně, ale tam jsem mu to ještě spolkl. V Afghánci už ne.
Velké zklamání. Po zdejších komentářích jsem čekal středověk jako od Umberta Eca, ale dostalo se mi děje, který mě do sebe nedokázal vtáhnout a hrdiny, se kterým jsem se nedokázal ztotožnit (a který mi připadal tak čítankově dokonalý, že Mirek Dušín, který ještě nikdy neřekl sprosté slovo, je proti němu ztělesnění realismu).
Přiznám se, že jsem to nedočetl do konce - když zhruba ve třičtvrtině knihy došlo na milostný vztah, připadalo mi, že to tak moc šustí papírem, že jsem už nedokázal číst dál pro jakýsi těžce popsatelný, ale velmi nepříjemný pocit trapnosti, který to ve mně vyvolávalo, podobně jako telenovely (a aby nedošlo k mýlce, nejsem nijak zvlášť posedlý realističností a třeba Scottův Ivanhoe se mi moc líbil).
Ano, dozvěděl jsem se něco málo o historii severu evropy, ale v tomhle ohledu by asi bylo lepší přečíst si nějakou dějepisnou knihu.