Hyjoska komentáře u knih
Podle názvu jsem čekala, že to bude další tuctový zamilovaný román. Nemohla jsem se však splést víc. Příběh se mě dotknul tak, jako jen málo jiných, myslela jsem, že snad ani nebudu schopná dočíst knihu do konce a dozvědět se, jak to dopadne. Tolik emocí, tolik věcí na zamyšlení, kniha vás donutí přemýšlet nejen o asistované sebevraždě, ale i o mnohem všednějších věcech, jako je plnění snů a odvaha "vylézt ze své ulity" a využít možností, které život nabízí. V něčem opravdu změnila můj pohled a ještě dlouho nebudu moct příběh dostat z hlavy.
Knížka se ke mně dostala "náhodou", samozřejmě přesně v čas, kdy jsem to potřebovala. To čemu jsem tak nějak v životě věřila, a co jsem vnitřně cítila, dokázal autor sepsat do slov a dát tomu hlavu a patu a nějaká pravidla. Celou dobu čtení jsem si říkala, že to konečně dává smysl a že už vím, co jsem dělala ne úplně správně. Knížka Vám může změnit život, pokud budete chtít...
Moje druhá kniha od autorky, opět mě naprosto pohltila, několikrát se mi doslova zastavil dech. Epilog celému příběhu nasazuje korunu, nutí vás zamyslet se nad tajemstvími a přemítat "co by kdyby". Ze začátku jsem si sice musela vždycky uvědomit, o kterou postavu se zrovna jedná, ale dalo se v tom vyznat.
Příběh mě neskutečně pohltil, pro mě jedna z knih, která vám nedá spát. Nikdo není dokonalý a každý si neseme nějaké své trápení. Po přečtení jsem viděla i seriál, oproti knize tam byly některé věci (podle mě zbytečně) navíc a jinak. Kniha také lépe vykresluje psychologii postav a jejich myšlenky, díky kterým je může čtenář lépe pochopit.
Od knihy jsem se nemohla odtrhnout, postavy byly zajímavé, příběh hezky gradoval, ale konec byl pro mě zklamáním. Doufala jsem a čekala jsem dramatičtější závěr, kterým by byla kniha "jiná".
Kniha má zajímavý námět a příběh, mám ale pocit, že se autorka mohla mnohem více rozepsat a víc využít potenciál svého nápadu. Příběh působí zkráceně, v ději jsou skoky, kvůli kterým nemá čtenář moc šanci pochopit vývoj postav a jejich myšlení. Otevřený konec mě také moc neoslovil, celkově na mě kniha působila tak nějak nedodělaně, což mě docela mrzí.
Knihu jsem četla na odlehčení, Louisiny příhody jsou úsměvné a mnohdy ze života. Příběh byl rozhodně lepší, než v předchozím díle, pořád jsem ale přesvědčená, že příběh z prvního dílu žádné pokračování nepotřeboval.
Z knihy jsem trochu rozpačitá, ale to je možná i tím, že ji spousta lidí tak vychvaluje. Mě ale příběh nedokázal pořádně pohltit, vadilo mi, že všechny postavy lžou, hlavní hrdinka mě doslova rozčilovala a tak nějak jsem tušila, kam to celé spěje. Líbilo se mi střídání pohledů vyprávění.
Myslím si, že autorka tímto pokračováním udělala velkou chybu. Původní příběh byl krásně zakončený, nepotřeboval žádných dodatků. Místo toho je tu jakýsi divný příběh vpodstatě o ničem. Celou knihu jsem přemýšlela, o čem to teda jako má být, celé mi to přišlo zbytečně uměle vykonstruované a předvídatelné. Za mě velké zklamání a naštvání.
Jako vždycky mě příběh naprosto pohltil, v něčem je to klasická Langdonovka, ale v něčem trochu jiná. Nemám, co dodat, prostě Brown opět nezklamal!
Krásná knížečka :) mohla bych ji číst pořád dokolečka, pokaždé v ní najdu nějaké další pravdy
Pro mě byla kniha zklamáním, i přesto, že se mi hrozně líbí autorovy myšlenky a některé metafory jsou opravdu hezké. Škoda jen, že jsou zabalené do nezáživných, pro mě ponekud naivních a někdy až hloupoučkých příběhů. Tato kniha je toho zářným příkladem, děj v podstatě o ničem, ale musela jsem se zamyslet nad tím, jak Quentin bezmezně zbožňoval ne Margo, ale svoji představu o ní a neviděl její skutečnou povahu. To se myslím stává docela často.
Velice zajímavá kniha, autorka si pohrává se čtenářem, takže zezačátku opravdu neví, na čí straně stát a kdo je v jejich manželství ten psychopat, zejména díky střídání Nickova a Amyina úhlu pohledu. Je neuvěřitelné, jak normálně se může navenek projevovat takhle nemocná osoba a přitom být schopná i vraždy. Konec mi připadal trošku přitažený za vlasy, ale nevadil mi.
Za mě spíše slabší z autorčiných knih. Čtení bylo sice oddechové a příjemné, ale příběh mě nijak zvlášť nepohltil a nezanechal ve mě žádné hlubší pocity nebo věci na zamyšlení.
Poslední díl trilogie mě bavil ještě víc než předchozí dva díly série. Bylo to napínavé a nečekané. Jsem moc ráda, že jsem se k tomuto příběhu dostala.
Pro mě pohodové a oddechové čtení, které bych ale asi víc ocenila v mladším věku. Líbilo se mi střídání pohledů, bavily mě hlavně Bartimaeovy poznámky, Nathaniel mi poněkud lezl na nervy.