Idagmar komentáře u knih
Je na vás, jaká linka pro vás v tomhle postmoderním románu bude stěžejní a o čem pro vás knížka bude. Může to být příběh o lásce, o indické společnosti a její kultuře, o tragické lidské přirozenosti, o dětském vnímání světa. Pro mě, jako pro někoho, kdo se s indickou literaturou setkal poprvé, hrál prim hlavně vypravěčský styl autorky. Způsob, jakým popisovala děje, emoce, postavy, připomínal malování obrazů. Stačilo jen trochu přivřít oči a člověk hned všechno viděl v živých barvách. A přitom nic z toho nepůsobí nuceně, křečovitě. Veškeré popisy jsou přirozené jako dýchání. Kniha mě dokonce ovlivnila natolik, že jsem se přistihla, jak se pokouším všední situace ze svého života popsat tím svobodno-legračním stylem, který dodává každé situaci lehkost a chuť se trochu usmát. Za to autorce zůstanu ještě dlouhou dobu vděčná.
Po knize jsem sáhla jen kvůli nálepce “slavné sci-fi” a zřejmě kvůli tomu se srazila s mou naivní pacifistickou povahou. Popis fungování armády ve válce proti Broukům a poplácávání se po rameni, že hoši od M.P. jsou zkrátka nejlepší, mě opravdu nenadchlo, takže jsem se musela nutit, abych knížku dočetla. Na druhou stranu bych vyzvedla pasáže z hodin dějepisu a morální filosofie, které byly jediným světlým místem v pro mě dost temném oceánu militaristické nudy.