ifa
komentáře u knih

První díl mě zaujal... během druhého mi došlo, do jaké pasti jsem se chytila. Přečetla jsem ho jedním dechem a stránku za stránkou jsem marně doufala, že dojde k nějakému pořádnému zvratu, že někomu konečně dojde něco co má beztak celou dobu přímo před očima, že spolu některé postavy třeba začnou pořádně komunikovat a tak dále. Část děje je založená na tom, že dvě postavy, kterým na sobě ve skutečnosti upřímně záleží, si navzájem lžou a jedna z nich s druhou navíc docela brutálně manipuluje. Tato situace trvá už skoro 1000 stran a jen se prohlubuje. A to mě nebaví... na konci je sice pár dobrých zvratů, ale taky pár, které mě rozčilují ještě víc.
Ale jelikož už jsem si koupila elektronickou verzi Supernovy v originále, tak to nejspíš funguje. Jdu číst.


Kniha má hodně zajímavý příběh a spoustu skvělých nápadů, ale četla se mi dost špatně. Potíž bude asi v tom, že bez ohledu na to, jak dramatická situace byla, styl vyprávění (v první osobě z pohledu hlavního hrdiny) na mě často působil, jakoby Peter Grant popisoval výlet naučnou stezkou. Věcně, bez emocí, jakoby se vlastně nic nedělo. A taky ho zdržoval popis podle mého naprostých zbytečností. Někomu takový přístup možná sedne, ale mě to značně ochudilo o zážitek a k hlavnímu hrdinovi jsem naprosto nebyla schopná si vytvořit vztah.


Ale ono to nebylo tak zlé. Pravda, souhlasím s většinou námitek (Doktora moc nevystihli, je ho tam málo - ačkoli vzhledem k první námitce to je možná i ta lepší varianta, málo humoru...) a ještě bych dodala, že postavy celkově nemají kdovíkolik rozměrů, ačkoli to mi přijde omluvitelné vzhledem k tomu, že pro nějaké hlubší vykreslování tam moc prostoru není.
Ovšem příběh jako takový mi byl docela sympatický. Upadající Varuz s pozůstatky vyspělé technologie, čelící nezvratné záhubě, Lancelot a jeho družina už staletí pátrající vesmírem za nedostižným pokladem, a do toho náhodou projíždějící Doktor? Proč ne. Když si k tomu přičtu docela uspokojivý závěr, tak mi nakonec tři hvězdičky připadají víc, než zasloužené. Navíc podle mě není úplně špatně, když je Doktor pro jednou spíš přihlížející, který tu a tam pomůže, než vyloženě tahoun veškerého dění. Ale je pravda, že do seriálu se to tak úplně nehodí, tak proč něco takového nezakomponovat do knihy.


Čas Opovržení mě nenadchl tak, jako předchozí díl. Místy jsem se nudila, navíc mam lehce chaos ve jménech panovníků a čarodějů. A docela by se mi líbilo, kdyby k tomu byla mapa.
Nicméně pořád miluju, jak má Sakpkowski uvěřitelné postavy a parádní dialogy. A pořád jsem neskutečně zvědavá, kam se bude příběh dál ubírat. Kromě toho mě ke konci začal zajímat charakterový vývoj Ciri.


Možná trochu zmatenější, ale J. Harrisová mě ještě nezklamala a ti platí i v tomhle případě. Autorka experimentuje, zkouší nové fígle jak zmást a překvapit čtenáře, hraje si s identitami postav a jejich psychologií a mě to baví. Ale jak vidím, každému tenhle přístup nesedne.


Ta kniha je nádherná. Není dokonalá. Ne vždy mi všechno dávalo na 100% smysl, místy jsem byla lehce zmatená (což ale nemusí být nutně chyba autorky). Na začátku jsem měla mírně rozpačité pocity.
Jenže... od nějaké části jsem už jaksi neměla potřebu o tom tak přemýšlet, protože se z toho satala absolutní jízda. Zábavná, strhující, gradující. Autorka je dobrá vypravěčka, umí to s charaktery a její příběhy jsou dost těžko předvídatelné, což se projevilo i tady.
Doporučuji úplně ignorovat údajnou cílovou věkovou skupinu.


Pět hvězdiček především proto, že mě tato knižní série doprovázela několik let mého dospívání. Proto první díl nemůžu hodnotit jinak.
