Indr komentáře u knih
Úžasná kniha o lidech hodných příkladu o vztahu a odevzdání se Bohu.
Myslím si, že je to jedna z těch knížek, které prostě musíte mít doma, protože vám v každém věku přinesou úplně něco jiného - a to je úžasné.
Příběh velmi zajímavý popsán velmi zdlouhavým způsobem. Je škoda, že nejsem rodilá Pařížanka - to bych byla z Hugových popisů určitě na větvi.
Jedna z knih s kterými jsem vyrůstala - pro vyrůstající "holčičku" si myslím, že tato kniha byla ideální. Je pravdou, že některé části jsou trochu naivní a dětinské, ale ke každému věku se hodí něco jiného :)
Úžasné. Miluju způsob jakým Forsyth píše knihy. Fáze kdy si získává podklady, archivní záznamy a studuje období o kterém píše zahrnující v sobě podobu tehdejších míst, oblečení, zvyků a historických významných i méně významných událostí je pochopitelně pro Spisovatele F.F. s žurnalistickou duší tou nejzábavnější částí. Překvapilo mě, že vůbec vznikla tato kniha, která tak úplně nezapadá do forsythovského žánru, ale jsem tomu hrozně ráda protože i přesto z ní jen čiší ta kvalita a zdánlivá možnost, že se něco takového opravdu stalo. To bohužel původní příběh zpracován Lerouxem postrádal. No nemá cenu pět tu chválu na forsythův brilantní styl psaní, raději vám doporučím pokračování pařížské strašidelné historky za tónů varhan a přibližujícího se omamného tenorového hlasu....
Nelíbí se mi moc knihy, kde nesnáším hlavní postavu. A bohužel tato kniha taková byla. Miláčka jsem s jeho bezohledností, pyšností a nestálostí prostě nemohla mít ráda. A tak i když je to dílo, které ukazuje čistý a nefalšovaný realismus (světská spravedlnost neexistuje) nedokázala jsem jej plně ocenit.
C.S. Lewis mi ukázal Radost v rozměrech o jakých jsem možná nějaké ponětí měla, ale v žádném případě bych to tak dobře nedokázala popsat. Jeho jeden odkaz za druhým na autory a knihy, které ho ovlivňovaly, vám jen dokazoval, jak sečtělý a nad sebou přemýšlející to byl člověk. Kniha kterou řadím mezi ty své oblíbené a srdci milé .)
Velmi zajímavé. Na hrách se mi líbí, že vám nic neřeknou přímo. O pocitech postav se musíte jen dohadovat z jejich činů a slov, které vyřknou. A přímo v tomto případě plno omylů, ať už ze strany Slávky, která ve svých osmadvaceti letech zahodí své mládí, nebo ze strany paní Hlubinové, která si vyčítá, že může za manželovu kariérní stagnaci. A špičkování mezi generacemi, Slávka versus Hlubina a nebo Slávka vs. Roškot mě taktéž pobavilo. Nevím jestli moc poznávám obsah nebo poselství této hry, ale rozhodně jsem se při ní nenudila a napadlo mě díky ní plno zajímavých myšlenek, takže si myslím, že to jako obvykle nebyla kniha nazmar .)