ivuska777
komentáře u knih
Zvuk slunečních hodin
Hana Andronikova
Výborně zachycená absurdní doba okupace, plná paradoxů, kdy se z lidí stávají zvířata. Nic není jasné, nic není černobílé. Na jedné straně šmejdi a sadisti, matně se rozpomínající na skutečnost, že kdysi bývali lidmi. Na druhé straně trosky obětí holocaustu, které se pokoušejí vzpomenout si na totéž. Mezi nimi pendlují "normální" účastníci - obyvatelé měst i vesnic, kterých se to zdánlivě netýká, vojáci wehrmachtu i spojeneckých vojsk, kteří se jenom diví, co tu dělají. A všichni mají pocit viny. Kdo přežije, nikdy nezapomene, může jen přijmout nebo zahořknout nebo se zabít.
Nádherná knížka. Vlny mystiky, oceán lásky a rozvodněné řeky hrůzy. Situace, které vás srazí na kolena (dívka, co přežije plynovou komoru, protože ji ostatní zakryjí svými těly, a pak ji zastřelí, hudebník vyrážející z hluché trubky drásající tóny, cirkus liliputů určených pro Mengeleho za ostnatými dráty Osvětimi...). Přesto s nadějí. Kouká se zblízka smrti do očí a zoufale se snaží uvěřit, že věci mají svůj řád a důvod, jen je dočasně zakryla apokalypsa šílenství.
V době, kdy je in ukazovat prstem na zlé Čechy, kteří masakrovali ubohé Němce, není vůbec od věci si skutečnost připomenout. A že se to mohlo stát i nám, kdybychom se narodili v nesprávném čase na stejném místě.
