J.H.M.Josef komentáře u knih

(SPOILER) Autorka knihy Dr. Kolářová se pokouší představit českému publiku osobnost belgického teologa a dominikána Edwarda Schillebeeckxe, který proslul nejen v belgickém povědomí ohledně své snahy personalizovat a reflektovat osobní zkušenosti a poznání kérygmatu, kterým dával přednost před zjevnými dogmaty. Schillebeeckx vidí rovinu lidských zkušenosti jako přiblížení se k Bohu zdola, zevnitř. Malá studie o tomto teologovi pojednává o jeho přístupu k náboženským pravdám, tak, že se otevírají ve svobodě lidské zkušenosti.
Když opomenu předmluvu a úvod, tak je kniha koncipována do třech kapitol, z nichž první je nejobsáhlejší, druhá středně a třetí nejméně obsáhlá, ovšem jen co do počtu stran. Ona první kapitola se věnuje homo historicus z rovin člověk a zkušenost, člověk a řeč, následuje druhá kapitola Homo religiosus a poslední třetí kapitola je věnována Homo mysticus.
V první kapitole se zamýšlíme o člověku na všeobecné lidské rovině skutečnosti, kdy Schillebeeckx reflektuje (člověka) jako profánní bytost, dbá na zkušenost člověk rozumí sám sobě právě jen ve zkušenostech (dějiny dějiny lidské zkušenosti). Jak autorka na straně 23 uvádí své kladné zaujetí myšlenkami autora, tak rovněž i já se přidávám k tomu, že mě zaujaly myšlenkové pochody tohoto pokrokového Belgičana, který budoval svou teologii důsledně antropologicky, tudíž neužívá odkazů k víře, religiozitě, transcendenci, pokud to neshledává nezbytným. Vidí autonomní skutečnosti jako člověk, příroda, svět mající svou vlastní hodnotu a v tomto smyslu náboženství onu hodnotu nemůže dublovat.
Chvíli se pozastavím u druhé kapitoly člověka jako homo religiosus. Schillebeeckx vidí u člověka cestu k náboženství (k Bohu), ke světu, potažmo k mně samému přes zkušenost. Samozřejmě, že zkušenostní struktura u člověka je otevřená a značně dynamická. Člověk je utvářen zkušenostmi dějin, zkušeností myšlení. Zjevení se podle něj neomezuje na slovo, je to dynamická interakce vztahu člověk a Bůh. Jistě Schillebeeckx nepopírá význam zjevení slova, které chápe jako doprovodný moment pojímatelného zjevení.
V poslední kapitole chápe belgický autor mystický přístup, kterým může věřící člověk sledovat zdroje svého lidství, jako ono ohnisko zbožnosti. Mystiku vnímá autor jako něco, co člověku vytváří náboženskou intenzivní formu zkušenosti s Bohem. Opět je i zde založené bádání na oné zkušenosti.
V první kapitole hrála zkušenost k poměru ke člověku roli ve smyslu dějin zkušenosti, ve následující kapitole zkušenost je cesta ke světu, k sobě samým a k Bohu. V poslední třetí kapitole je mystický rozměr křesťanství založen na rozměru náboženství ve zkušenosti kontingence. V tomto posledním ohledu člověk není vystaven extrapolaci svých konkrétních zkušeností, spíše je člověk vystaven kontingentním situacím.
Zmiňovanou knihu považuji za zdařilou. Jednak, z toho důvodu, že autorka byla schopna pracovat převážně s cizojazyčnou odbornou literaturou, jednak, že dokázala implikovat do četby zdařile terminologii korelující s našim národním jazyce. Přiznám se, že jsem knihu četl hodně večerů, neboť na první čtení byla opravdu nelehká. Pevně doufám, že
autorka svolí s napsáním další publikace, na obdobně mimořádně zdařilé úrovni.

18.07.2023