J.N.
komentáře u knih
Druhé město
Michal Ajvaz
Kniha prezentuje vyprávění o hledání smyslu, bez porozumění. Stejně jako hrdina je i čtenář vržen do vět, jejichž slovům rozumí, ale konkrétní smysl nemají. A tak stejně jako hrdina, musí i čtenář odhodit tuto touhu po odhalení smyslu a nechat se unášet proudem událostí, které se nakonec přece jen alespoň trochu objasní, dostatečně na to, aby člověk viděl smysl v odkazování v rozhovorech, ale zcela nedostatečně k vybudování uceleného smysluplného obrazu. Každá tato naděje na pochopení je rozcupována dalšími událostmi a možnost konečného pochopení je autorem rozdrcena poustevníkem, jenž promluvu ptáka Felixe, dávající alespoň rámcový smysl celému fungování dvou světů a šanci na nalezení středu všech událostí, popírá jako správnou, omezenou pouze na fungování právě Druhého města, nikoli na všechny možné světy, se kterými se lze setkat.
Velkým zklamáním je autorovo explicitní vyjádření tohoto smyslu díla. Nepochopil jsem proč se tak stalo, jelikož tento smysl v dekonstrukci smyslu mi byl jasný už v polovině knihy a pokud bych měl čekat na toto odhalení až od autora (skrze explicitní vyjádření samotného vypravěče), honil bych se za smyslem déle než sám hrdina a celé čtení by mi přišlo silně bezpředmětné. Tento krok, který asi měl působit jako velké odhalení, měnící celý pohled na poskytnutý text, v tomto případě zapůsobil zcela opačně. Knihu bagatelizoval, zpřízemnil ji. Pravděpodobně se jedná o utěšení méně vnímavého čtenáře, ale ani v tomto případě jej nepovažuji za správný, jelikož pokud si čtenář neprochází tímto zjištěním v průběhu čtení, explicitní odhalení mu na posledních stránkách již nepomůže, pokud se k nim vůbec dostane.
