Jack93 komentáře u knih

Skvělý, napínavý příběh od začátku do konce. Jedna z nejlepších Francisových knih vedle Chladné zrady, Smrti favorita, Sida Halleyho a dalších. Upřímně - všechny jeho knihy mám moc rád a nikdy se mi nestalo, že by mě některá z nich zklamala. Je to jeden z mých nejoblíbenějších autorů a vždycky se na čtení jeho knih těším, protože jsou oddychové a nabídnou pořádnou dávku napětí, promyšlené zápletky, sympatického hrdiny a překvapení.

Hodně oceňuji také to, že jeho hrdinové se sice vždy točí kolem dostihů, ale pokaždé v jiné roli - jako (profesionální i amatérští) žokejové, novináři, trenéři, přepravci koní, kuchaři, malíři atd. Rozmanitost profesí a osudů hlavních hrdinů je nesmírně pestrá, a proto je každá kniha Dicka Francise originální.

2 18.08.2015

Další z řady Forsythových nesmírně propracovaných knih. Propracovaností děje a Quinnovým cestováním po Evropě (a také Americe) jsem si několikrát vzpomněl na Šakala.

To, co dokáže vymyslet Forsyth, je neuvěřitelné. V jeho podání vypadá plán na změnu světa (v tomto případě ropného a Třetího světa) tak děsivě a reálně, že člověk doufá, že podobní blázni nikde neexistují. Fascinuje mě, jak Forsyth dokáže na takovou zápletku přijít. Spiknutí několika vybraných Rusů a Američanů na zničení amerického prezidenta a odzbrojovací smlouvy považuju za brilantní a díky Forsythově přesvědčivosti za dechberoucí a strašidelné.

Musím také vyzdvihnout psychologii jednotlivých postav. A nesmím zapomínat ani na nečekané zvraty a překvapení, o které není v knihách Forsytha nikdy nouze.

Šakal a Mistr klamu jsou pro mě osobně výš než Vyjednavač, na straně druhé ho stavím před Afghánce, Žoldáky a na rovno s ODESSOU. Je ale pravda, že každá kniha nabízí úplně odlišný příběh z určité doby (studená válka, boj s islámským terorismem, svržení nepohodlného režimu a další), takže je dost těžké jednotlivá díla porovnávat.

4 16.08.2015

Pokud o Brucovi nic nevíte a chcete o něm získat základní přehled, musíte si pořídit tuhle knihu. Překrásné fotografie vás provedou výjimečnou hudební kariérou Bosse. To, co dokázal, je dechberoucí a nesmírně obdivuju jeho vůli a tvrdou práci. Kdyby tyhle dvě věci neměl, těžko by mohl i po šedesátce hrát více než tříhodinový představení.

Viděl jsem ho 11. července 2012 v Edenu a v ten den se můj život úplně změnil. Myslím to naprosto vážně. Jen jsem neskutečně žasl, co v 62 letech dokáže. Koncert trval 3 hodiny a 20 minut a byla to fantastická jízda od začátku do konce. Bruce přetáhl večerku o 40 minut. Pokud jste jeho koncert neviděli, tak jste nikdy nezažili opravdovou rockovou show. Když zněla závěrečná Twist And Shout, už dávno jsem se ocitl v ráji (a teď nemám na mysli místo konání).

Zážitek na celý život a jasný důkaz, že po šedesátce život nekončí, naopak, pořád se můžete posouvat dál a dál, což dokazuje vedle Bruce hlavně Mick Jagger. Před 40 lety považovali Bruce za "budoucnost rock 'n' rollu", 23. září mu bude 66 let. Neuvěřitelný, jak ten čas letí. Pevně ale věřím, že Bruce má před sebou ještě dobrých pět let.

P. S. Má nejoblíbenější fotka z této publikace se nachází na stránce 99 - Bruce spolu s Axlem Rosem při Come Together od Beatles v lednu 1994 neboli mí hrdinové pěkně bok po boku.

2 04.08.2015

Tohle je opravdu "Neuvěřitelný životní příběh"!!! To, co Arnold dokázal, zaslouží nesmírný obdiv. Fascinovalo mě, jak se vždycky upnul k nějakému cíli (ať už to bylo v oblasti kulturistiky, filmu nebo politiky) a dosáhl ho. Takovou vůli má jeden z milionu.

Na životopise bylo nejlepší to, že byla nesmírně čtivá. I když se totiž vůbec nezajímám o kulturistiku, stejně jsem se od knihy nemohl odtrhnout. Líbila se mi i Arnoldova sebekritika a upřímnost. V mnoha ohledech se jedná o člověka hodného následování.

Mrzela mě jediná věc - že se ani slovem nezmínil o videoklipech, která natočil s Guns N' Roses, AC/DC a Bon Jovim. Jako velký fanoušek těchto skupin jsem tajně doufal, že je Arnie nevynechá.

Pokud jde o jeho filmy, zaujal mě fakt, že se v nich vždycky snažil mít nějakou vtipnou hlášku. Když jsem si je v hlavě projížděl, uvědomil jsem si, že snad v každém snímku se nějaká vyskytuje ("Já se vrátím", "Ty má ale pěknou držku", "Nějak ti došla pára Bennette", "Nerušte mého přítele, je k smrti unavený", "Nám imigrantům děláš ostudu" a spousta dalších).

Takhle podrobně si představuju životopis výjimečného člověka. A doufám, že se k Arniemu brzy přidá i Sly.

4 04.08.2015

Tradičně skvělá, pro fanoušky NHL naprosto nutná ročenka z dílny Egmontu. Stejně jako ve Hvězdách NHL 2014 i zde jsou portréty 10 brankářů, obránců, centrů a křídel doplněných o trénery, což hodnotím jako nejzajímavější část publikace, protože pozornost bývá zaměřena většinou pouze na hráče. Jen je škoda, že na úkor kategorie trenérů se levá a pravá křídla smrskla pouze na křídla, dalších 10 popisů navíc bych jen uvítal. Samozřejmě nechybí ani ohlédnutí za sezonou 2013/14 z pohledu českých a slovenských hráčů. Příště by autoři mohli do ročenky přidat i generální manažery.

Vedle Karla Knapa a Romana Jedličky se na publikaci podíleli i Jan Velart a šéfredaktor ProHockeye Petr Novotný.

04.08.2015

Zanícenému fanouškovi kniha, resp. fotopublikace mnoho nových informací nepřinese. I tak je ale naprosto nezbytnou součástí knihovničky každého správného fanouška U2, protože na fotkách si krásně projdete historii skupiny od prvopočátků až po turné 360° a uvědomíte si, jakou neuvěřitelnou cestu irský kvartet za téměř 40 let ušel.

Díky knize získáte základní přehled o kapele. Vedle skvělých fotek považuju za velký přínos i závěrečnou chronologii vývoje U2, kde jsou uvedena nejdůležitější data.

Po přečtení knihy a poslechu poslední desky Songs Of Innocence jsem se ještě víc utvrdil v názoru, že U2 jsou jednou z nejlepších (rockových) kapel na světě! Fantastická hudba! Teď je na čase konečně zajít na koncert...

03.08.2015

Tak dlouho jsem chodil v knihkupectví kolem Harryho Holea, že jsem si ho taky musel přečíst, protože jsem na něj slyšel jenom samý pozitivní ohlasy. Záměrně jsem začal prvním dílem, protože jsem tušil, že se mi to bude líbit (mě se totiž líbí úplně všechno, co čtu, mám skvělej vkus a šťastnou ruku).

Věděl jsem, že Netopýr má nejslabší hodnocení, takže jsem do toho šel s tím, že s přibývajícími díly bude kvalita narůstat.

Už po první kapitole, která měla jenom 4 strany, jsem to věděl - tahle knížka bude skvělá! První den jsem skončil na 119. stránce, další den jsem si myslel, že to bude kolem čísla 300. Ale co se večer v 11 hodin nestalo? Dočteno!

Netopýra jsem četl jedním dechem, nadchla mě zápletka, postavy, prostředí, Harry Hole (resp. Holy) a ano, i vypravování mýtů a legend, které se vztahují k Austrálcům. Pořád sice vzhledem k umístění děje nemůžu říct, že jsem četl opravdovou severskou detektivku, ale vem to čert.

Nechápu, proč má kniha tak nízký hodnocení. Jestliže má Netopýr 74 %, strašně moc se těším, co přijde v následujících 9 knihách. Hádám, že mě to obrovské napětí a vzrušení odvane až do Osla.

18 01.08.2015

V této novele Forsyth opustil globálně politickou scénu, na níž se pravidelně odehrávají jeho velkolepá dílá. Pastýř je z tohoto úhlu pohledu úplně o něčem jiném. Přesto je mu téma velice blízké, protože sám působil jako pilot RFA.

Forsyth Pastýře napsal jako vánoční dárek pro svou ženu, která ho požádala, jestli by pro ni nevytvořil duchařskou povídku. Tak praví slavná Wikipedie.

Nejvíce ze všeho se mi líbil velmi plynulý děj a především nejasný a mystický závěr, který dodal novele na působnosti a trochu toho tajemna. Nelze jinak než za 5 hvězd.

4 01.08.2015

Edice Polozapomenuté války a Magnetka od nakladatelství Epocha patří na poli literatury faktu k tomu vůbec nejlepšímu díky dvěma věcem - nesmírně zkušeným autorům (pánové Richter, Syruček, Brož, Jenšík a další) a také proto, že se neomezují pouze na krvavé 20. století, nýbrž v komplexním záběru se věnují vývoji světových dějin od starověku po současnost.

Dobyvatel světa detailně popisuje tehdejší situaci v Řecku, Makedonii a částečně i v Persii, a pro pochopení kontextu se nejdříve zabývá životem Alexandrova otce Filipa II. Makedonského (i když není vůbec jisté, že to byl jeho biologický otec).

Alexandr je v knize vylíčen v reálném světle. Je obdivuhodné, jaké velikosti jeho říše dosáhla, a že nikdy neokusil hořkost porážky. Na druhou stranu jeho metody, jak se zbavit (domnělých i opravdových) odpůrců, spiklenců a vzpurných obyvatel, kteří se mu postavili do cesty, byly dost kruté. V určitém smyslu Alexandr působil jako předchůdce moderních diktátorů 20. století, kteří také kolem sebe viděli spiknutí, nikomu nedůvěřovali a prolévali krev.

Karel Richter odvedl výbornou práci a znovu dokázal, že jeho šíře znalostí je obdivuhodná.
Během čtení se mi v hlavě neustále honil výrok řeckého filozofa a historika Plutarcha, který ještě více proslavil Alan Rickman alias Hans Gruber ve Smrtonosné pasti: "Když Alexandr spatřil velikost své říše zaplakal, neboť již neměl co dobývati. Výhody klasického vzdělání."

1 01.08.2015

Při čtení knihy jsem si znovu uvědomil, jaké máme štěstí, že můžeme žít v současnosti. Za nic bych to neměnil. Každá doba má svá pro a proti, ale v porovnání s dobou protektorátu žijeme v ráji.

Vzpomínky z protektorátu jsou primárně určeny pro školáky a dospívající mládež, ale to nic nemění na její záživnosti. Nenásilnou formou se dozvídáme o nejdůležitějších událostech (Mnichovská dohoda, zřízení protektorátu, atentát na Heydricha, vyhlazení Lidic a Ležáků...), které by každý z nás měl mít v povědomí. Je to přesně ten typ knihy, který bych dal dítěti kolem 14-15 let, aby pochopil, čím vším si naše země v minulosti prošla.

Souhlasím s tím, že kniha mohla být obsáhlejší, bylo to až moc stručné. Na přínosu knihy to ale neubírá.

01.08.2015

Moje šestá „forsythovka“. V hlavní roli se opět vrací Mike Martin, hrdina nejobsáhlejší Forsythovy knihy Boží pěst odehrávající se za první války v Zálivu 1990/91. Spolu s ním se v Afgháncovi znovu objevuje i jeho bratr Terry, ovšem tentokrát jen na pár stránkách.
Kniha je rozdělena do čtyř částí – Rejnok, Bojovníci, Sochor a Cesta. Autor se na začátku ničím nezdržuje, tempo je rychlé a brzy se dostáváme k nejdůležitější otázce celého příběhu – co má Al-Kajda za lubem v operaci zvané Al-Isra?

Afghánec nabízí přesně to, co od Forsytha může čekat ten, který ho už dobře zná. Míchání fikce s realitou, detailní znalost prostředí, napětí, neuvěřitelnou propracovanost děje. Kniha má jen 320 stran, takže pokud máte na čtení opravdu čas, za dva dny je po všem.

Popis životů Izmáta Chána a Mike Martina v částí zvané Bojovníci sice na zhruba 60 stránek naprosto zbrzdil hlavní dějovou linku, ale na druhé straně díky tomu čtenář pochopí jejich životní osud.

Za nejgeniálnější považuju zkřížení cest Chána a Martina v době Afghánsko-sovětské války (POZOR, SPOILER). To nakonec vede k tomu, že se oba v jedné jeskyni setkájí s Usámou bin Ládinem a jeho pobočníkem Ajmánem Al-Zaváhrím. A tuto informaci využije Martin v operaci Sochor o nějakých 20 let později. Pane Forsythe, smekám!!!

Trochu jsem se sice ztrácel v popisování islámského světa teroristů, resp. těch informací bylo příliš mnoho, a útěk Chána z amerického vězení mi přišel neskutečně přitažený za vlasy, nicméně nemůžu jinak než za 5 hvězdiček. Je to srdeční záležitost.

Nemám moc rád porovnávání, protože každá kniha je o něčem jiném, ale musím uznat, že Den pro Šakala a Mistr Klamu se mi líbily víc. Afghánce řadím výš než Žoldáky a na rovno s Odessou a Boží pěstí.

7 31.07.2015