Jack93
komentáře u knih
Stalin a Evropa: Napodobit a ovládnout, 1928–1953
Timothy Snyder
Dvanáct bohatě ozdrojovaných studií, které nabízejí nevšední pohled na stalinistický režim. Ne všechny jsou ale tak čtivé a popravdě i zkreslují název knihy. Spíše bych uvítal celistvou analýzu o zmíněném období 1928-1953 v Evropě z pohledu SSSR.
Tajemství šťastných vztahů
Denisa Říha Palečková
Praktická příručka do partnerského života, ale svým způsobem i života jako takového. Ve spoustě věcí se člověk najde, ať už pozitivně, tak negativně. Vztahy jsou jako inflace, neustále se proměňují a nikdy nezůstávají stejné, je to takový celoživotní boj. Rozhodně souhlasím s předchozími komentáři, které tvrdí, že odpovědi autorky dávají člověku naději. To rozhodně. Zároveň jsem si při čtení uvědomil o to víc, že ze všeho nejdůležitější je pozitivní vztah k sobě samotnému. Zkrátka sebeláska v pozitivním slova smyslu. Díky za to!
U2 - Minulost, přítomnost, budoucnost
Ernesto Assante
Největší hodnotu knihy tvoří bezesporu bohatá fotogalerie. Ta nemá chybu. Textově jde o dost okleštěné dílo, přece jenom je jasné, v čem spočívá jeho gró. Proto budete mít za několik hodin přečteno/prolistováno. Pro věrné fanoušky JůTů jde o povinnost zejména kvůli krásným a velkolepým fotkám, pro začínající příznivce irského kvarteta pak o dobrý náhled do jeho dnes už téměř 50leté historie.
Bylo nás pět
Karel Poláček
Nýčko je na řadě napsat komentář k této knížce, řečeno slovy vypravěče Petra Bajzy. Dostal jsem se k ní zhruba po dvacetiletém skluzu, jelikož na základce jsem ji prachsprostě ignoroval. Nemám již však výčitek, jelikož v 31 letech jsem si s o to větším nadšením vychutnal její na dnešní dobu značně originální a nevšední jazyk. A konečně znám vedle Bajzy i jména dalších postav včetně slona Jumba a Evy Svobodové.
Amerika ve válce: USA v letech 1961-1975
Martin Kovář
Těžko najít historika, který by nadšeněji vyprávěl o dějinách a vůbec o všem, čím se zabývá. Pan Kovář nemá v zaujetí, nadšení a erudovanosti sobě rovného, smekám pomyslný klobouk.
Při čtení Ameriky ve válce jsem pana Kováře před sebou nejen viděl, ale především slyšel. Holt sledování podcastu Nový svět udělá svoje.
Knihu jsem přečetl na jeden nádech. Vzhledem k šíři tématu a tomu, že nepojednává jen o politice, nezabíhá autor do detailů, což na takovém prostoru (něco málo přes 300 stran) ani nejde. Oceňuju především to, že MK pojímá zkoumané období z vícero úhlů, a to i těch netradičních. Díky tomu vzniká komplexní obrázek USA a jejich fascinujícího období 60. a 70. let, které v dějinách nemají obdoby.
Československo nad propastí
Igor Lukeš
Svým způsobem pokračování Československa mezi Stalinem a Hitlerem, byť tentokrát ne z Benešova pohledu, nýbrž z pozice amerických diplomatů a tajných služeb. Stejně jako v prvním případě jde znovu o poutavé čtení, od něhož se nelze odtrhnout a které potvrzuje Lukešův vyprávěčský talent. Beneš je trochu upozaděn, zejména v pozdějších kapitolách, na začátku se mu ještě věnuje značný prostor. Pan Lukeš v době vrcholící únorové krize nezabíhá do vnitropolitických detailů a sled jednotlivých událostí bere poměrně stručně, což ale není žádná vada na kráse.
O něco detailnější rozbor třetí republiky a cestu vedoucí ke komunistickému převratu přináší dílo 1948: Vítězný únor. Lukeš nabízí jiný úhel pohledu, řekněme osvěžující a málo známý. Vždyť kdo by si kladl otázku, jaký postoj na přelomu druhé světové a počínající studené války zaujímali k znovuzrozenému Československu Američané? Popravdě ale nevěřím, že by něco dokázali změnit, i kdyby k situaci v Československu zaujali daleko ráznější a odhodlanější postoj. Aby se něco změnilo, museli by hned na počátku osvobodit Prahu oni, a nikoli rudoarmějci. To už bychom ale (za)mířili do úvah spadajících do alternativní historie...
Československo mezi Stalinem a Hitlerem: Benešova cesta k Mnichovu
Igor Lukeš
Strhující čtení od začátku do konce. Jako čtenář máte pocit, že jste sáhl po špatném žánru a nikoli literatuře faktu, jelikož otáčíte jednu stránku za druhou, jako kdybyste místo toho drželi v rukou špičkové skandinávské krimi. Pan Lukeš nedělá zbytečné odbočky, naopak jde přímo k jádru věci a události se ubírají přímočaře dopředu.
Zároveň je to dosti mrazivé čtení. Na Mnichov a cestu k němu lze nahlížet několika úhly pohledu. Jedno vím zcela určitě: v Benešově kůži bych rozhodně být nechtěl. Je smutné, jak Československo zůstalo samo a Hitlerovi spadlo do klína vše, o co si řekl. Člověk se zpětně nemůže ubránit dojmu, jak ho někteří britští politici a diplomaté nemohli prohlédnout. Nedlouho po Mnichovu dobře poznali, jakou cestu ďáblovi umetli...
Přímo za povinnost považuju přečtení dalšího Lukešova velebeného díla (dle recenzí) Československo nad propastí.
Sapiens: Stručné dějiny lidstva
Yuval Noah Harari
Mysleli jste si, že jste chytří a prozíraví a nemáte se už moc co dozvědět? Že už jste se nad vším zamysleli a nemáte potřebu se ve znalostech posouvat dál? Harari vás vyvede z omylu. Takhle nesmírně poutavou, hluboké, až znepokojující otázky vyvolávající knihu abyste pohledali. Autor nezachází vyloženě do hloubky, na malém prostoru (co je 500 stran o historii lidstva?) však jde rovnou k podstatě věci, což ne každý dovede. Dozvídáme se tu o významu písma, impérií, náboženství, peněz, štěstí, genetickém inženýrství... Informací a zamyšlení je tolik, že se to vše snad ani nedá pobrat najednou. Je to nesmírně rozvojové čtení. Cítím, že knize by bylo ideální vrátit se, jelikož nastolené otázky jen tak nikam nevymizí a je třeba si je opakovaně klást a zabývat se jimi. Navíc je to tak nadčasové dílo, že si v něm pokaždé najdete něco nového.
Zatmění
Jo Nesbø
To tedy byla jízda! Od začátku do konce. Nesbo opět rozjel vícero dějových linek, aby čtenáře vodil za nos, jak to umí jen on. Přiznávám, posledních zhruba 100 stránek jsem si už byl jistý, kdo za tím vším je, ale na začátku bych jeho jméno určitě netipl.
Kvůli několikaletým prodlevám ve vydávání dílů jsem už dospěl do fáze, v níž nepotřebuju číst HH ihned po vydání. Proto mi trvalo rok od pořízení knížky, než jsem se do ni pustil. Čekal jsem na to správné naladění. A to přišlo s odjezdem na koncert Bruce Springsteena do Hannoveru. Cesta tam i zpátky mi díky Zatmění utekla jako žádná jiná. A v kombinaci s fantastickou show v podání Bosse, jehož jsou Nesbo i HH velcí fanoušci, jsem prožil báječně naplněné dny plné radosti, vzrušení a nadšení.
Rozhodně jde o skvělý díl, jen se mi těžko porovnává se Žízní či Nožem, když jsou mezi nimi zhruba čtyřleté odstupy. Kvalitativně ale série v žádném případě neupadá, tím jsem si jistý. Byť mám neodkladný pocit, že HH se v Zatmění při vyšetřování tolik neblýskl...
Už teď se moc těším na pokračování HH, o němž nemůže být pochyb. Jen si tak 2-3 roky musíme počkat...
R.U.R.
Karel Čapek
Nechápu, proč se u popisu Karla Čapka, vedle pojmů jako intelektuál, spisovatel, novinář a dalších, nevyskytuje slovo vizionář. Protože přesně tím byl. R. U. R. je nadčasové dílo, které je po více než 100 letech od svého uvedení aktuální jako nikdy předtím. Člověka až jímá hrůza, že něco takového Čapek vymyslel... Ale ještě výš stavím literárně Bílou nemoc.
Tyranie: 20 lekcí z 20. století
Timothy Snyder
Pana Snydera nesmírně obdivuji, jeho přehled a myšlení bych si přál. Mám pro něj velkou slabost. Uznávám ale, že Tyranie toho čtenáři tolik nenabídne, proto dávám "jen" čtyři hvězdičky. Autor má v mnohém jistě pravdu, ale mé pochybovačné já si nemyslí, že je tak snadné řídit se všemi jeho radami. Některé věci se zkrátka snadnou řeknou (v tomto případě napíší), ale hůř realizují. Nicméně to vůbec neubírá na mé touze pustit se do dalších jeho knih.
Cesta k nesvobodě
Timothy Snyder
Neuvěřitelná kniha. Tohle by mě být povinná školní četba. Až jsem si při čtení říkal, že už chápu, proč se o nevědomosti říká, že je sladká. Protože, upřímně řečeno, čím více toho víte, tím je to snad (paradoxně) horší. Myslím v tom smyslu, abyste nezačali propadat skepsi.
Tak jako například u Krvavých zemí nebo Černé země jde o náročnou četbu, při níž je třeba soustředit se na každou větu. Obdivuju Snyderův vhled do současného dění.
Pro všechny zájemce doporučuju sérii přednášek na YouTube zabývající se zrodem moderní Ukrajiny.
Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
Neskutečné, dechberoucí, neuvěřitelně smutné, nevysvětlitelné, tragické... Takové pocity při čtení svědectví uprchlíků prožíváte. Nejvíce bych ocenil rozmanitost jednotlivých výpovědí: na jedné straně máte řidiče, převaděče, na druhé třeba vysokoškolskou studentku, což vám dává náhled do toho, jaké životy příslušníci jednotlivých kast vedou. Jelikož to, do jaké kasty se narodíte, předurčuje celý váš život.
Při čtení jsem zároveň neustále myslel na 1984. Je depresivní, že vize Orwellova světa se někde skutečně naplňuje...
Zároveň doporučuju díl Hyde Park Civilizace z 9. března 2024, kde vystoupila právě Nina Špitálníková a v němž zaznělo mnohé z výše zmíněné knihy. A vím jistě, že je jen otázkou času, než si přečtu další věci z její tvorby. Nehledě na to, že se chystá pokračování rozhovorů s dalšími uprchlíky...
Kecy & politika
Bohumil Pečinka
Stručný náhled do vzniku skvělého podcastu, který týden co týden přináší výborný vhled do současné (nejen české) politiky. Ocenil jsem i popis počátečních vystoupení, nejvíce se mi ale líbily závěrečné rozhovory s autory, zejména ten s Pečinkou. Před jeho důvtipem a inteligencí smekám. Petros ale za ním o moc pozadu nezůstává.
Počátek
Dan Brown
(SPOILER) Kdy jindy napsat komentář k Počátku než v den 60. narozenin Axla Rose? Při pohledu na hodnocení jednotlivých knih o profesorovi Robertu Langdonovi jsem si říkal, že Počátek půjde s kvalitou o něco dolů oproti předchozím dílů, proto mě velmi mile překvapilo, že tomu tak nebylo. Ba právě naopak! Zatím poslední příběh v této sérii mě naprosto uchvátil a v několika ohledech byl dle mého názoru vůbec nejlepší. Především se mi líbil jeho společenský, až filozofický přesah a vize budoucnosti, velice přesvědčivě podaná stejně jako odpovědi na ústřední dvě otázky Edmonda Kirsche. A to vyvrcholení! Popravdě řečeno ve mně zanechalo rozporuplné dojmy, ale nikoli proto, že by se Brownovi nepovedlo, nýbrž kvůli tomu, že vše do sebe zapadlo šokujícím způsobem...
Já jsem Zlatan Ibrahimović
David Lagercrantz
Skvělý náhled do života neobyčejného člověka i fotbalisty, jehož originální a strastiplná cesta na vrchol stojí za přečtení. Zlatan je rozporuplná osobnost světového fotbalu, zastávám ale názor, že čutaná přesně takové postavy potřebuje. Až Ibrakadabra odejde do důchodu, fotbal už nebude tím samým sportem.
Obecně nejsem zastáncem vydávání autobiografií v průběhu sportovcovy kariéry. Je jasné, že Ibrův životopis bude potřebovat značnou aktualizaci vzhledem k tomu, že mezi prvním a druhým angažmá v AC Milán nastupoval za PSG, Manchester United a LA Galaxy. Každopádně jde o svižné čtení. Vyzdvihuju popis prostředí, v němž Zlatan vyrůstal, náhled do zákulisí velkého fotbalu a podrobné vylíčení jeho vztahu s Mourinhem a Guardiolou.
Inferno
Dan Brown
Kniha, která vás donutí k okamžité organizaci zájezdu do Florencie, Benátek a Istanbulu. Tohle je umění skvělých spisovatelů - vylíčit prostředí, v němž se příběh odehrává, natolik přitažlivým způsobem, že byste se tam ihned vydali. A Mr. Brown vás k tomu ještě inspiruje k přečtení Dantovy Božské komedie...
Inferno se mi líbilo víc než Ztracený symbol a stejně jako Andělé a Šifra. Dokonce dlouho aspirovalo na to zatím nejlepší dílo z celé série díky okamžitému vtáhnutí do děje, popisu Florencie, provázání s Dantem a zápletce, jelikož se dá snadno vztáhnout na současnost. Avšak ze závěru jsem trochu rozhozený, byť byl pravděpodobně vhodný. Navíc stejně jako zbytek knihy nabádá k zamyšlení, jelikož vše staví do jiného světla.
Bez frází 3
František Suchan
Úžasné, inspirativní a nesmírně obohacující čtení! Tak lze ve stručnosti shrnout třetí knižní vydání Bez frází (které pro mě bylo premiérou). Každý z 21 příběhů je unikátní. Je až s podivem, kolik různých životních cest existuje. Když vás odbourá jeden příběh, říkáte si, že ten další už vás ani nemůže překvapit. A ejhle, vše je jinak! A jen se divíte, jak je to možné... Popravdě řečeno, množství životních cest/osudů je nekonečné. Projekt Bez frází to dokazuje neustále. A ať už jste sportovcem či nikoli, Bez frází mě utvrdilo v tom, že každý z nás je v něčem výjimečný. Už jen svou vlastní cestou. Navíc je skvělé, že ač se jedná o sportovce, jejich příběh je aplikovatelný i na naše každodenní životní situace.
Jakožto velký fotbalový a hokejový fanoušek (a novinář), jsem se nejvíc těšil na příběhy z tohoto prostředí. Ale upřímně mě nadchly naprosto všechny. Petr Čech, Eva Samková, Martin Semerád, Radomír Šimůnek, Petr Hubáček, Tomáš Vaclík, Karel Nocar... Ale ne, nemá cenu dál vypisovat, protože bych musel zmínit všechny sportovce.
Oceňuju dovětky, díky kterým se člověk dozvěděl, jak to šlo se sportovci dál. A snad ani nemá cenu zmiňovat celkový náhled za kulisy. Už teď si jdu pro zbylá knižní vydání, jelikož se přiznám, že přímo z webu si přečtu tak jeden příběh za rok, jelikož na mobilu nebo tabletu mě tak dlouhé čtení (v kladném slova smyslu) nebaví moc číst. Avšak v knižní podobě? Panečku, to je jiné kafe! Projekt Bez frází je zkrátka dokonalost sama!
Za oponou války: Zpravodajem nejen na Blízkém východě
Jakub Szántó
Přiznám se, že před rozečtením knihy jsem netušil, co všechno pan Szántó ve své novinářské kariéře zažil a kde všude se ocitl, proto jsem nevycházel z údivu. V žádném případě mi nepřišlo, že by se s postupujícími kapitolami stávala kniha monotónní. Každý jednotlivý konflikt v dané zemi byl jedinečný a nesl v sobě odlišnou historii a příběh. Právě přiblížení životního příběhu zdánlivě obyčejných lidí, s nimiž se autor setkal, považuju za to nejcennější na knize. Oceňuji i nezbytný kontext v jednotlivých kapitolách, kterým autor ve výčtu nekonečných konfliktů dal na srozuměnou, o co ve skutečnosti jde.
Musím rovněž vysoko hodnotit Szántóvu češtinu a originální slovní obraty a přirovnání. Ne každý by něčeho takového byl schopen.
Po čase mi přišlo, že je škoda, že chybí chronologičnost, která by celkovému stylu vyprávění možná více prospěla a učinila ho ještě dynamičtějším. Na zážitku z četby to ale nakonec nic neubralo.
Ztracený symbol
Dan Brown
Ztracený symbol. Další parádní pětihvězdičková jízda v podání Dana Browna, i když o trochu méně strhující než Andělé a Šifra. Oproti prvním dvěma dílům v ní nebylo tolik "wow" momentů, i když ten hlavní byl skutečně nesmírně šokující. Už teď jsem zvědavý, co nabídne Inferno...
