Bylo nás pět
Karel Poláček
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/287926/bmid_bylo-nas-pet-pTz-287926.jpeg
4
3538
3538
Vypravme se do světa neuvěřitelných klukovských dobrodružství a fantazie. V malém městečku žije pět kluků – Petr Bajza, Antonín Bejval, Josef „Pepek“ Zilvar, Éda Kemlink a Čeněk Jirsák. První z nich, hlavní hrdina příběhu a autorovo alter ego, nám vypráví o tom, co všechno se svými čtyřmi kamarády i svou velmi bohatou představivostí zažil. A nebylo toho málo. Jednou se rozhodli pěstovat vosy na med, jindy vystrašili neoblíbeného souseda hořícím sněhem no a můžeme se stát i svědky fantastické cesty kluků do daleké Indie. Částečně autobiografický příběh Karla Poláčka baví již několik generací malých i velkých čtenářů.... celý text
Přidat komentář
Svým komentářem nedokážu vystihnout krásu a genialitu tohoto díla. Bylo nás pět nás vrací do dětství , kouzelného dětského světa, plného fantazie, her a humoru, který si neseme sebou po celý život. Perfektní filmové zpracování. Co všechno nám mohl ještě pan Poláček napsat, nebýt jeho násilně přerušeného života.
Jedna z největších českých knižních legend. Pomník Karla Poláčka. Jedna z nejhezčích a nejpovedenějších knížek mého mládí.
Nemá smysl psát nějaký delší popis, natož rozbor. Není podstatné zda dnes osloví nové čtenáře. Nikdo neví jaká kniha ty nové dokáže oslovit. Ostatně, většina z dnešních mladých čte velice málo. Možná ještě tak sci fi. A tím Bylo nás pět opravdu není.
Pro mě jsou Bajza Petr, Bejval Antonín, Kemlink Eduard, Jirsák Čeněk a Zilvar Josef z chudobince, navždy legendami. Ženský element pak zastupuje Kristýna zvaná Rampepurda.
Díky také za hezké, dle mne velmi povedené, televizní seriálové zpracování!!
Knihu nám kdysi četli v družině, pak jsem ji četl na základní škole jako povinnou četbu, znova na vysoké... po letech jsem se k ní vrátil a jsem pořád spokojený. Svižné a fantazijní dílko, ráz dokresluje záměrně zvláštní jazyk, snad jen ten závěr mě pořád úplně nebere.
Příběh Bajzy a spol znám z TV seriálu (v lednu 30 let od premiéry) a možná to je ta potíž, když ho teprve pak čtete... Nevšední jazyk se přežít dá (místy i pobavil:-) ale ty nadměrné, příliš roztahané popisy a dětinskosti už ne. Jistěže jde o zřejmý pohled dítěte, kluka, avšak kouzlo obrazu je silnější. Pan režisér Smyczek musel autora osobně znát, protože nějak odhalil jeho svět a dokázal ho dokonale přenést "z papíru na obraz." Je to zkušenost přečíst si originál, ale 1x stačilo a snad autor promine, že odteď už jen fanda obrazu - seriálu;-)
Kniha je hezká, ale je určena pro mladší čtenáře. A to si nejsem jistá, jak jazyk, jakým je psaná, dnešní mladší čtenáři přijmou. To je samé jelikož, nýbrž a pročež... Až moc velká část knihy je věnována Péťově nemoci a jeho snům a blouznění. Ale bylo to hezké a milé čtení, v dnešní uspěchané době takové čtenářské pohlazení po duši.
Četl jsem jako kluk. Byla sic v povinné četbě, ale bavila mě. Je to psáno stravitelným jazykem.
Kniha Bylo nás pět je zábavné vyprávění o dětství, kamarádství a dobrodružství pěti kluků v malém českém městečku. Hlavní postavou je Péťa Bajza, který vypráví své zážitky se svými kamarády, rodiči a dalšími obyvateli města. Autor Karel Poláček píše takovým dětským jazykem, což dává knize zvláštní kouzlo a dělá ji vtipnou.
Ze začátku jsem od knihy moc nečekal, ale nakonec mě překvapila. Líbilo se mi, jak je příběh zábavný a jak se kluci dostávají do různých průšvihů. Část s Vánocemi je o tom jak Petr prožívá Vánoce a jak moc je nadšený z dárků a zároveň jak moc trpí u večeře a jak dříve Vánoce probíhaly.
Knížka mě bavila, protože byla nejen vtipná, ale i hezky popisovala dobu, ve které se odehrává. některé situace mi připomněly vlastní zážitky s kamarády u nás na vesnici. Celkově bych ji hodnotil velmi kladně a doporučil bych ji každému, kdo má rád vtipné čtení.
Četla jsem se synem a dalo nám to zabrat jak je to psáno ve staročeštině.. některé slovíčka jsme si museli dohledávat, ale musím říct, že nás to pobavilo a srovnání se seriálem bylo taky fajn.. syn reagoval, že to tam bylo jinak.. filmové zpracování mi přišlo jednoduší na pochopení a celkem rozsáhlejší
Čteno se synem jako povinná školní četba. Je dobré knihu přečíst a zároveň vidět i seriálové zpracování. Trošku se seriál od knihy liší, ale hrají v něm výborní herci, takže se to díky tomu krásně propojí. Pro děti je těžké číst ve spisovném jazyce, který autor použil, navíc s výrazy jako "kvelb", "šamstr", "prauda"... ale je to vtipné, takže nakonec to dají.
Máte pravdu, knižní verze je zlá až nijaká.
Pár hlášek a nic, nuda k nudě o jednom drzým zpruděným spratkoj.
Tady jsou všechny postavy divný a cizí.
Nelíbí no.
Vypíšu pár hlášek co zaujaly.
Každý kluk, když se narodí, je nejdříve ďouče a pak teprve hoch.
Tázal jsem se Bejvala, zda by se bál, kdyby ho na noc zavřeli do cukrářství. Odvětil že by se ani trochu nebál, že by tam všecko sežral.
Půjčil mi kolo s tím že to hned lépe vypadá, když se jede k ševci skrz ty rozšmajdané podpatky na kole.
Když Mančinka usne, tak ji postavím do kouta a ona spí, opřena o stěnu a je hodná.
Eda pravil že si Pajda jednou sedl na včeličku a ona mu dala žihadlo a děsně kvičel. Namazali to olejem z lampičky.
Pak už nekvičel ale sežral šití a museli z něj tahat nitě a Eda taky pomáhal.
Bylo nám do bréče.
A nej scéna co nebyla v serošu: jak si hrají se Zilvarovou nohou: až tatínek usne tak mu tu nohu odendám a můžeme si hrát, pravil Zilvar a učinil tak.
Hráli jsme si na žebrotu. Já dělal chromajzla a Zilvar byl lidi.
Já jsem chodil a prosil jsem lidi o boží dárek a Zilvar byl jednou ten co dá a jednou ten, co nedá. Někdy dělal policajta a vedl mne na obec. To byla hra!!!
Bejval se však dozvěděl jak si hrajeme a horlivě o to stál, že by se chtěl podívat, jestli to děláme dobře.
Knihu jsem četla jako povinnou četbu a i když jsem z ní měla obavy tak musím říct, že mě nakonec příjemně překvapila.
Krásně a srozumitelně napsaný román od Karla Poláčka. Stále aktuální téma dospívání a všedního života hlavních postav oslovilo jistě spoustu čtenářů. Také seriálové zpracování v České televizi s hvězdným obsazením stojí za to.
Tato kniha je klasika, ale přiznám se, že se mi zrovna lehko nečetla, vadila mi stará čeština. Takže chápu, že některé knihy psané ve staré češtině jsou pro dnešní děti přepisovány do, pro ně, pochopitelnější verze dnešní češtiny. "Bylo nás pět" budu mít spíš než s knihou spojených se seriálem, který jsem vždycky, když byl v televizi, děsně ráda sledovala a do budoucna sledovat budu.
Páni, to je zase vizitka.....77%.
16x odpad!
To jako fakt? A zase výmluvy na povinnou četbu.
PROČ čtete tyhle knihy znovu, když vás tak poznamenaly?
PROČ máte potřebu psát hnusné komentáře a plivat na pomníky?
Také "ztracená generace"? Ale jinak než lidé opravdu poznamenaní ...válkou ....
Já mohu za sebe pouze citovat Vidličku ( doufám, že mi "vykradení" odpustí) ke knize pana Poláčka Muži v ofsajdu:
" Vzdávám se komentáře, protože to bych musela opsat celou knihu a ještě přehrát celý film".
PS: Tesat do kamene...pro všechny autory okruhu Lidových novin 1920 - 1939
R.I.P.
Co dodat? Většina už napsala bezvadné čtení a seriál můžu vidět i podruhé a možná potřetí.
Krásný obrázek starých časů.Velká škoda že nemám nikoho kdo by mohl vyprávět.
Nýčko je na řadě napsat komentář k této knížce, řečeno slovy vypravěče Petra Bajzy. Dostal jsem se k ní zhruba po dvacetiletém skluzu, jelikož na základce jsem ji prachsprostě ignoroval. Nemám již však výčitek, jelikož v 31 letech jsem si s o to větším nadšením vychutnal její na dnešní dobu značně originální a nevšední jazyk. A konečně znám vedle Bajzy i jména dalších postav včetně slona Jumba a Evy Svobodové.
Kniha nemá jeden souvislý děj, jedná se o vyprávění o životě a dětských dobrodružstvích očima kluka z maloměsta. Krásná Poláčkova čeština! Kouzlo knihy je v samotném procesu čtení!
Na seriál jsem koukala vždy, když ho dávali v televizi a líbil se mi. Nyní jsem si ho pustila do uší a to bylo horší. Se slovy se mi v hlavě neustále promítal film, ale celkově mě nebavil. Tady opravdu platí, že film/seriál je lepší. Nebo to je možná tím, že jsem na něj koukala, když jsem byla malá. Nyní jsem na děj pohlížela jinýma očima.
Bylo moc fajn si přiblížit tehdejší dobu, ale ten jejich slovník, samé načež, pročež a pravil apod. Poslech se dal, psaný text by se četl hůře. Nicméně jsem za poslech ráda, mám odškrtnuto.
Štítky knihy
přátelství, kamarádství pro děti zfilmováno česká literatura kamarádi dětský hrdina rozhlasové zpracování humoristické romány zfilmováno – TV seriál maloměsto vypráví dítě české rományAutorovy další knížky
| 1979 |  Bylo nás pět |
| 1966 |  Edudant a Francimor |
| 1991 | Židovské anekdoty |
| 1994 | Podzemní město |
| 1994 | Vyprodáno |
Uf, tohle klasické dílo české literatury mi dalo docela zabrat. Už před delší dobou jsem se pokoušela do knihy začíst, ale nešlo to. Po čase jsem jí dala druhou šanci pomocí poslechu audioknihy a musím se přiznat, že i zde to pro mě byl boj. Přestože jsem se dokázala prokousat až ke konci, pořád mě kniha nedokázala ani trochu zaujmout. Rozumím tomu, proč je kniha tak vyzdvihována, ale přesto v ní žádné kouzlo nenacházím. Možná by ke mně víc promlouvala, kdybych ji četla v dětském věku? Možná už se doba tak posunula, že by dítěti nového tisíciletí neměla co říct ani tak. Nevidím v ní mnoho okamžiků, v nichž by se dnešní dítě dokázalo s knihou ztotožnit.