jakubmilski komentáře u knih

V první řadě bych chtěl projevit radost z nápodoby autorského stylu Jirotkova Mackem, přesto na několika místech došlo k formulacím, které bych dokázal lehce upravit, aby lépe napodobovaly Jirotkův styl. Naprostá většina větných konstrukcí a přirovnání však jako by z oka vypadla původnímu tvůrci poněkud atypického sluhy Saturnina, jehož postavu, dle mého názoru, Miroslav Macek trochu zkazil - jako byla v prvním díle narážka na to, že Saturnin byl v minulosti kromě povolání sluhy též několik let tenisovým trenérem v Nizze, v pokračování se výrazně rozrostly zmínky o jeho dalších minulých povoláních - kupříkladu majitel fotoateliéru, řiditel kynologického ústavu u Luzernu, učitel klavíru ve Vídni - s časovou dotací pár let u každého, když navíc připočítáme, že byl minimálně několik let nedospělým a pak sluhou na nejméně čtyřech postech, trenérem, cvičitelem psů, učitelem klavíru a fotografem, přičemž o všech výše zmíněných oborech projevuje nereálně hluboké znalosti, mimoto je projevuje i v záležitostech antiky, letectví a automobilů (je poněkud v rozporu s původním dílem, že Saturnin najednou umí řídit vůz, přestože v prvním díle se projevil jako řidič značně neschopný; nevěřím, že by jeho záměrem bylo poškodit dědečkův automobil a trafiku, neboť se přes svůj způsob humoru a občasné lži projevuje jako řádný a loajální sluha); Macek přidává také Saturninovo jakési motto: "Narodil jsem se, abych byl šťastný, ne normální." Zkrátka, postava Saturnina byla, z mého pohledu, pozměněna do přespříliš nereálných tvarů, ale psychologie ostatních postav byla, dle mého názoru, dobře dodržena. Spousta popsaných situací poněkud křečovitě připomíná první díl a z mého pohledu příběh lehce pokulhává za jazykovou stránkou textu, teta Kateřina by asi poznamenala, že opakovaný vtip není vtipem.