Jamilily
komentáře u knih

Po spoustě přečtených severských detektivek jsem sáhla po severské autorce jiného žánru (ale i tady najdeme nějakou tu kriminální zápletku). Ze začátku jsem byla lehce zklamaná - věštby??, pak jsem pochopila, o čem přesně ta knížka je, výsledkem byl neuvěřitelně čtivý a milý oddechový příběh. Hned po dočtení knížky jsem si přála, abych mohla obsah zapomenout a užít si jí znova... :)


Od Keplera jsem přečetla zatím jen Hypnotizéra a pak přešla na Písečného muže . jednoduše mě témata dvou předchozích knih nezaujaly. Na mojí orientaci v knize to ale vliv nemělo, Joony tu není tolik jako v Hypnotizérovi, ale Saga je skvělá. Jde vidět, že Keplerovci přitvrzují, tenhle díl mi přišel tak o 10000% krvavější a zvrácenější, než Hypnotizér. U scén z vězení mi bylo fyzicky špatně a knížku jsem několikrát odložila. Krátké kapitoly sice pobízejí ve čtení, knížka má vážně spád, ale téma a celkově jistá překombinovanost na mě byly už moc.


Na knihu jsem se dlouho těšila, a skoro splnila mé očekávání. Styl mi (bohužel) přišel podobný, jako v prvním díle-Erika dlouho tápe, a najednou má případ vyřešený. Navíc jsem zjistila, že asi nemůžu číst díla, kde jde o trestný čin na dětech (stejně to mám třeba se Šváby od Nesboa). Serie s Erikou není špatná, ale doufám, že Bryndza v dalším díle něčím překvapí.


Konečně jsem se k ní dostala, po všech těch pochvalných recenzích. Líbilo se mi, jak byla kniha psaná - celou dobu jsem byla vážně znechucená a zoufalá, hrdinka naprosto vtáhne do děje. Bylo to dobré čtení, jen konec mi přišel moc rychlý, zvrat a dá se říct za pár stran konec.


Pozor, možné SPOILERY! Děj mě bavil tak zhruba do půlky, jak se přišlo na to, kdo je (či spíše není) vrah, už mi to přišlo mooooc přitažené za vlasy. Je někdo opravdu tak moc v nepořádku, že zabije o čtyři lidi víc, jen aby mohl vytvořit "šifru"??? Plus vypořádání se s Waalerem - sice potěšilo, ale ten styl, a ten plán? Tak chabý, že je s podivem, že vůbec vyšel... což je nešvar, který se objevuje hlavně v dalších Nesboeho dílech HH. Jinak ale skvěle napsané, potěšilo norské prostředí, které jednoduše zbožňuju. Čekala jsem ale něco víc, když jsem četla zdejší komentáře. Teď ještě Spasitel a budu mít Harryho kompletního :)


Lepší než první díl, ale do Sněhuláka nebo Policie je pořád daleko. Chybělo mi tu něco navíc o postavách, vztahy, více prožívání, popis práce na policii, norské prostředí... Prostě vše, co se objeví až v dalších dílech. Tady se jen objeví mrtvola a jde se na případ, vyřešeno a konec.


Po Sněhulákovi jsem měla hoooodnê vysoké očekávání vzhledem k dalšímu dílu, a ze začátku jsem byla lehce zklamaná-Čína, Kaja??? Po návratu do Norska už jsem tomu přicházela na chuť, ani velký objem stránek nevadil, jízda až do konce! Ani jsem nechtěla, aby kniha skončila. Po opakovaném přečtení ji dokonce stavím ještě výš, než Sněhuláka.


Začátek mě moc bavil, ale tak ve třetině jsem se zasekla a na pár dní knížku odložila, nakonec jsem se k ní vrátila a jsem ráda, bylo to milé a někdy dobře šílené. Jediné, co mi na knize vadilo, byla postava Cat, přišla mi strašně protivná. Jinak to ale byla dobrá oddechovka.


Čekala jsem příběh asi trošku jinak vystavěný. Ale bylo to zajímavé čtení. Zajímavá mi přišla Bitte, s Vernerem jsem se nějak nemohla sžít. Přemýšlím o dalším dílu.


Zklamání, dlouhé popisy, pro mě naprosto nesympatičtí hlavní hrdinové, nedokázala jsem mít ráda nikoho z nich. Bavily mě snad jen scény z centrály MI6 (připomínalo mi to seriál Noční recepční) a ještě možná střední pasáž knihy. Čekala jsem tedy větší nářez.


Kniha se mi moc líbila, příběh byl napínavý. Zajímavé téma v církevním prostředí.
