jan7830
komentáře u knih
Prostě na mě zapomněli
Jiří Holub
Sudety, rok 1945. Holčička Klára přijíždí do pohraničí, aby se setkala s poslední obyvatelkou vsi. Tajné přátelství z ní nakonec udělá štěp na vyvrácených kořenech...
Dobrý a čtivý příběh z hor a dob, kde tenkrát procházeli běsi. Jiří Holub je pro mne zajímavým objevem.
Přijde kůň do baru
David Grossman
Na přebalu se dočteme, že "jednoho horkého srpnového večera se na pódiu maloměstského klubu objeví se svou stand-up show zatrpklý stárnoucí bavič Dovik. Po chvíli začne divákům místo laciných vtipů líčit podivný příběh o prvním pohřbu svého života..."
To pro mne bylo dost na to, abych po knize sáhl, ale málo, abych byl připraven na tento zvláštní příběh...
Dovik nás vede cestou do své bolestivé minulosti. Cestou, na které jej mnoho diváků (a nejen těch v klubu) opustilo. Chtěli prostě zábavu a ne problémy druhých.
Román je vlastně peer příběhem o hledání odpuštění a smíření se sebou samým, Chvílemi je smutný, jak plačící klaun, chvílemi ostrý, jak vybroušená pointa vtipu.
Á propos, znáte třeba ten, jak paní přijde do pohřebního ústavu podívat se naposledy na manžela? Funebrák jí ho ukáže a ona si všimne, že mu dali černý kvádro. A paní se dá do pláče: Můj James si hrozně přál nechat se pohřbít v modrém obleku! A zřízenec na to: Víte, madam, my vždycky pohřbíváme v černých oblecích, ale přijďte zítra, uvidíme, co se dá dělat. Paní přijde druhý den, zřízenec jí ukáže Jamese v parádním modrém obleku. Vdova mu tisíckrát poděkuje a ptá se, jak se mu ty šaty podařilo sehnat. A funebrák jí odpoví: Tomu by jste nevěřila. Včera, deset minut po tom, co jste odešla, přivezli dalšího zesnulého. Byl zhruba stejně tak velký jako váš nebožtík manžel a na sobě měl modrý oblek, a jeho žena mi řekla, že snil o tom, nechat se pohřbít v černém obleku. Vdova po Jamesovi mu ještě jednou rozechvěle a se slzami v očích poděkuje a šoupne mu nějaký prachy bokem. A funebrák dodá: No, a pak už stačilo jenom jim prohodit hlavy.
Drsné? Pak raději sáhněte po jiné knize. Pokud vás ale vtip rozesmál, pusťte se do čtení. Jen nečekejte, že se budete pouze bavit.
Nonstop knihkupectví pana Penumbry
Robin Sloan
Prostě JO! Nemám co bych knize chtěl vytknout. Propojení knih a technologií. Příběh, lidství, nádhera...
