Janaval komentáře u knih
Autor evidentně zná prostředí České televize i možnosti v české politice. Trochu mě mrzí konec hlavního hrdiny, to jsem úplně nepochopila a bylo mi to upřímně líto. Jo a je tam pár věcných chyb. Dají se prominout, protože na druhé straně je tam spousta moudrosti a poučení. Je to příběh, který se klidně může stát - asi na to chtěl autor upozornit a to se mu tedy povedlo.
Podívejte se na překlad Jindřicha Švehly, vydaný v roce 2010. Ten je daleko lepší - zachovává rytmus i frázovou pointu Wilhelma Busche a nebojí se dvojjazyčnosti celé knížky. Nepřekřtil Maxe a Mórice na Víta a Vénu, což byl zlozvyk v jisté době a zcela určitě to nepřekládal v roce 1933. Vyšlo to po roce 1957, když skončila ochrana autorských práv Wilhelma Busche.
Já sice také tenis nehraju, ale kniha mě pobavila. Je tam hodně nadsázky, ale je to takové "co by - kdyby" a tam se člověk zasměje i zamyslí. Zasněná povídka o tenisovém míčku je naprosto skvostná a zapomenutá manželka na parkovišti také, to jsem se fakt nasmála! Napsané je to lehkým perem, autor si na nic nehraje, není vtipný za každou cenu, postavičky jsou většinou roztomilé, i ten vztekloun, který na každého křičí i ten tlustý šampión, který si natrénoval prasátka. Určitě se k té knížce ještě vrátím.