JaneAgny komentáře u knih
Opravdu jsem se snažila dát alespoň 3* ale to zkrátka nešlo. Málokdy napíšu o knize, že je strašná, ale tahle opravdu byla. Námět dobrý ale styl zpracování hrozný. SPOILER! Neskutečně mně iritovala postava Meredith, panovačná, vztahovačná, umíněná, egoistická a nesympatická mrcha, která, když není po jejím, tak z toho všechny obviňuje. Zpočátku Sama do něčeho naveze, doslova ho k něčemu donutí a když se to nepovede, svede to na něj. Tohle je prozatím (a doufám, že poprvé a naposled) jediná kniha, při jejímž čtení jsem byla neskutečně ráda za smrt jedné z hlavních postav. Co se týče Sama, tak ten je neskutečně naivní zamilovaný blbec, kterému kdyby někdo řekl, "skoč z okna" tak on by skočil. A jestli mezi nimi měla být velká láska, no tak to nebyla ani za mák. Absolutně jsem z vyprávění neměla pocit, že by to měl být pár snů. Vůbec jsem si ke knize nevytvořila vztah a její četba mně unavovala. Způsob psaní mi nebyl po chuti, někdy autorka zbytečně děj prodlužuje, jindy všechno rychle ukončuje. Styl vyprávění je neosobitý a nedává čtenáři pocit, že by chtěl být součástí děje. Nebýt dobrého potenciálu, který byl bohužel velice špatně podán a smrti dané postavy, za níž jsem děkovala, dala bych odpad!!!!
Kniha ve mně vyvolala tolik emocí, že nedokážu řict, jestli se mi líbila, nebo ne. Autorka dala příběhu Fantoma od G. L. úplně jiný rozměr. Z původního díla vytvořila horor, jaký má být. Rozhodně zde nepopisuje Erika jako ubohého šíleného génia, ale jako sobeckého, bezohledného, bezcitného, arogantního vraha s geniální zvrácenou myslí závislého na drogách, a přesto stále zůstává mým literárním favoritem. Velice se mi líbil popis Erikova života, i styl, jakým byla kniha vypravována. Pohlédnu-li zpět, mohlo to vlastně všechno tak být, jak to autorka popsala. Kdo ví, jestli byl Erik skutečný šílenec nebo romantická politováníhodna legenda. Záleží na tom? Přesto si nadále uchovám příběh o znetvořeném nešťastném umělci žijícího v podzemí Pařížské opery. Nelituji, že jsem knihu četla, neboť i navzdory její chladnosti a vylíčení velice reálného chování hlavních postav byla perfektní.
Peter von Borgo moc prostoru, zdá se mi, nedostal a autorka se spíše zaměřila na Sabinin případ. Přesto se mi zdál druhý díl lepší než první, a už se těším na třetí. Petera von Borgo si i přes jeho cynismus nejde nezamilovat :)
Abych pravdu řekla, čekala jsem rozhodně něco jiného. Myslela jsem, že Netvor bude fakt "netvor" a Gwendolyn nebude zpočátku tak úzkoprsá. Celý ten příběh mi nesedl, jakoby byl vyprávě v současnosti a ne v 18. století. Autorka kladla moc důraz na erotiku, a to není můj šálek čaje. Ne, že bych byla nějak pohoršená ale celé čtení je na můj vkus až příliš přeslazené. Na druhou stranu musím přiznat, že jsem se do toho začetla. je to působivý román. Avšak jednou přečíst stačilo. Podruhé by šlo hodnocení dolů.
Podle obalu kniha vypadala velmi slibně, avšak po přečtení prvních pár stránek mně zklamala. Přečetla jsem ji do konce, to jo, a posledních pár kapitol mě bavilo, ale příjde mi, že autorka se soustředila na hlavní myšlenku a zbytek odbyla. Děj je uspěchaný, stručný a cílem je dobrat se konečně ke konci. Osobně sice nemám ráda tlusté "bychle" ale trochu rozvést postavy, jejich fyzický popis a duševní vývoj (který žádná postava, až na hlavní hrdinku nezažívá) a trochu roozvést jednotlivé scény autorka mohla. Také mi chybělo podrobnější vysvětlení, co a proč se vlastně v minulosti stalo. Cituji uživatelku Posli, kniha ve mně nevyvolala žádné emoce. Přečteno zapomenuto. Škoda no.
Pro mě byla kniha dosti obsáhlá a náročná, a přiznávám, že jsem ji nedočetla do konce. Přesto kniha to je skvělá, bohužel jsem si k ní nevytvořila vztah a některé pasáže jsem přeskakovala. Nicméně, nemohu ji upřít, že je to jedno z těch lepších děl,co jsem četla.
I přes utahaný začátek se mi kniha líbila, nezařadila bych ji sice mezi "srdcovky" ale ji mohu doporučit jako jednorázovou oddechovku pro nenáročné čtenáře. Lindy si mě sice moc nezískala, ale jak autorka popisovala citový vývoj Kyla Kingsburyho, to mě dostalo :)
fandím záporným hrdinům a když Dracula zemřel, brečela jsem :/ Vztah Draculy k Míně mě nepřestane fascinovat a vždy bude Dracula patřit k mým favoritům. Romantický příběh s notnou dávkou napětí a mystiky. Originál jsem nečetla, takže nemohu srovnávat ale s tímto dílem jsem spokojená, až na zbytečné sáhodlouhé a nepodstatné popisy, které mohla autorka vynechat, bohužel to zapříčinilo 4* ale jinak doporučuji pro fanatiky jako jsem já :)
také souhlasím, věty jsou krkolomné, souvětí složitá a vyjadřování místy nelogické, což jednu hvězdu ubralo. Musíte se občas vracet k již přečteným větám, abyste pochopili, co tím vůbec autorka myslela. Toť ke stylistické stránce, doufejme, že je to chybou překladatele. Obsahově je to velmi povedené, troufám si říct originální. Upír, komisařka a vraždy. Žádny slaďák pro puberťačky, i když místy se mi zdálo, že při popisu upírských chutí autorka přeháněla a popis lidský celkem odbyla. Petera von Borgo jsem si zamilovala (naštěstí to nebyl žádný Edwy z Twilightu :D ) ale Sabine byla taková průměrná, neurazila ani nenadchla, možná jejím věkem, alespoň nevyšilovala, když zjistila co je Peter zač, to se mi líbilo :)
nikdy jsem si k tomu příběhu nevytvořila vztah...vždyť to ani nejde, neboť tam žádný příběh není....z dnešního pohledu bohužel nuda, chápu, že napsala předobraz tehdejšího světa na vesnici a úctě ke starým lidem (a ne nejsem necita :) ) ale číst se to prosstě napodruhé neda...vlastně ani napoprvé...
němčinu jsem měla ráda, ale po čtyřech letech mě ta kniha doslov s*ala!!! a to nejen obsahem, že jsem se to musela učit :) ale především zpracováním...ty kresbičky byly děs!
Veliké zklamání, proč? Trochu to rozvedu. Z pohledu hlavního hrdiny - Netvora to bylo dobré, vtipné (ten hovorový jazyk a ironické pocity) ale jakmile začala mluvit Marianne tak to se opravdu nedalo. Do první půlky knihy jsem to hltala ale po jeho návratu z nemocnice se příběh stával čím dál více otravnější. Snažím se pochopit, že autor se pokoušel bláznivost Marianne nějak nejpodrobněji vystihnout ale její vyprávění ze 14. století, a o životě v klášteře a ty divné až přihlouplé (i pro blázna) řeči o kamenech a srdcích a já nevím o čem všem ještě....to bylo k nevydržení. Marianne mě zkrátka neskutečně iritovala. Bohužel....asi nejsem na tyhle filosofické úvahové romány, které se snaží....vlastně ani nevím o co.....zůstanu u klasiky...tohle na mně nezapůsobilo....nevím, jestli jsem tak náročná nebo ta kniha tak složitá....
Děj zajímavý, nápaditý, celkem i originální...co mi však vadilo, byl zmatený skok z minulosti do přítomnosti, a počáteční nuda...až na tajemného Johna, který se stejně opět objevil až skoro na konci, kdy to začínalo nabírat "grády". CHtěla jsem dá 4* ale chvíli mi trvalo, než jsem si uspořádal, kdo co jak a proč a po tom začátku jsem myslela, že to nedočtu..nic uchvatného...proto tedy jen 3*
tu pohádku jsem viděla ve školce, moje nejoblíbenější hned po Krásce a zvířeti :)
Krásná kniha a ano, vztah mezi Kráskou a Zvířetem....to je něco pro romantické duše :)
Tohle se nesmí brát vážně, já jsem se pobavila, při čtení jeho životopisu zvláště, když je psán "ostravštinou". Taková průměrná kniha, pochybuju, že se k ní ještě vrátím
Bohužel okolnosti mě přinutily tuto knihu přečíst a musím říct, že to byl docela oříšek a chtělo to velké sebezapření ji dočíst do konce..šokující? To ano. Zajímavá? Taky. Ale úžasná, dechberoucí? To rozhodně ne, 2* za tu jednu scénu v autě, hned na začátku, kdo četl, ví...jinak na ní nebylo nic výjimečného